Temné stíny migrace
Volání SOS německé policistky. Urážky a rány od muslimů

Tania Kambouriová, policistka z německé Bochumi, zveřejnila knihu, ve které píše o zkušenostech ze své každodenní práce komisařky. Jde v jistém směru o prolomení tabu. Agresivita a násilí, hlavně vůči ženám, většinou ze strany migrantů, jsou u policistky na denním pořádku.

Zpověď Kambouriové nemohla vyjít v aktuálnější dobu, konstatují některé recenze s ohledem na to, jakým problémům bude zřejmě Spolková republika pod náporem statisíců a milionů uprchlíků čelit.

"Naser si, děvko." Urážky jako tato jsou u policistky na denním pořádku. Často vyslovené lámanou němčinou a doprovázené agresivní řečí těla anebo mimikou vyjadřující opovržení.

Autorka s řeckými kořeny líčí ve své knize Německo v modrém světle. Nouzové volání policistky (Deutschland in Blauchlicht. Notruf einer Polizistin) v mnoha směrech šokující dvanáctileté zkušenosti z práce strážců pořádku v Severním Porýní-Westfálsku.

Poprvé na sebe Kambouriová upozornila v listopadu 2013 v dopise rozhořčené čtenářky časopisu Německá policie (Deutsche Polizei), který vydávají policejní odbory GdP. Členka hlídkového útvaru v něm popisovala, jak s kolegy bojuje s rostoucím násilím a stále klesajícím respektem hlavně ze strany mladých muslimů.

Vyvolala tím vlnu rozhořčení i solidarity. Nyní o své práci a o svém pohledu na přistěhovalectví do Německa sepsala celé dílo o 220 stranách.

Policistka se věnuje různým oblastem problémů, které jsou z jejího pohledu alarmující. Jde hlavně o už zmíněné násilí vůči úředníkům, nerespektování žen a agresivitu v ubytovnách pro uprchlíky. Těm věnuje zvláštní kapitolu. Při nasazeních v těchto zařízeních udělala zkušenost, že tam při konfliktech často přicházejí ke slovu zbraně a že pachatelé vystupují velmi agresivně.

"Když jsem jednoho ze spoutaných mužů volala k pořádku, začal mě napůl anglicky, napůl německy provokovat. Co prý že od něj chci, co prý má vůbec 'bitch' (děvka) jako já co říkat," popisuje komisařka jeden konflikt s Alžířany v azylu.

Na jiném místě pisatelka popisuje situaci, kdy je jako hlídku zavolali ke rvačce na nože mezi Libanonci. Zúčastnilo se jí třicet až čtyřicet lidí, jeden muž měl řeznou ránu na krku.

"Nakonec jsem byla ráda, že jsme z celé věci vyšli moji kolegové a já nezranění," píše. Policisté čelili značné přesile a při každém dalším střetu s nekontrolovatelným davem by prý byli ztraceni.

Ve službě už utrpěla několik zranění, včetně úderů do obličeje a dalšímu vážnému prý unikla jen o vlásek. Zadržený migrant při kopání těsně minul její obličej. Často na hlídkách čelí opovržení, urážkám a ponižování ze strany migrantů muslimského ražení.

Policisté podle komisařky mnohdy těžce nesou, když nenacházejí pochopení a podporu u části politiků, kteří se snaží vážnost situace a problémy kolem integrace migrantů do společnosti bagatelizovat.

Může to mít i tak bizarní podobu, že přední zelená politička Renate Künastová strážce pořádku v televizi vyzve, aby si "při vstupu do bytů muslimů laskavě zouvali boty". Přitom tam třeba spěchají kvůli akutnímu ohrožení zdraví nebo života.

Policistka nechce, aby ji někdo chválil či nazýval statečnou. "Jen prostě vyprávím, co skutečně prožívám," uvádí.

Mladá žena doufá, že svým líčením běžného policejního dne dosáhne, že se něco zlepší. Přes všechny nehezké zážitky je totiž policistkou ráda. Někteří její kolegové se ale nechali slyšet, že kdyby sama nebyla řeckého původu, tedy kdyby neměla takzvané migrantské pozadí, svou knihu by si nejspíše ani netroufla napsat, ani vydat.

Kambouriová s lítostí konstatuje, že to, jak se chovají migranti, hlavně muslimové, je vodou na mlýn drážďanské Pegidě a dalším hnutím na pravé části politického spektra, jež šíří resentimenty proti všem možným cizincům. Přesto považuje za svou povinnost "vznikající problémy a jejich nehezké stránky" popsat.