Svět může jen žasnout. Island uskutečnil ojedinělý dějinný pokus. Novou ústavu ostrova sepsali sami občané. Je to demokratický experiment mající sotva sobě rovný. Zdaleka ne všichni islandští politici nad tím ale jásají.
Předposlední říjnovou sobotu schválili Islanďané v referendu novou ústavu, jež se může nazývat nejdemokratičtější na naší planetě. Základnímu zákonu požehnali zhruba dva voliči ze tří. Návrh ústavy dává větší moc lidu, omezuje pravomoci vlády a posiluje kontrolní funkci parlamentu.
Pasáž o lidských právech je rozšířena o ochranu přírody a životního prostředí. Hlavním principem je účast občanů. To také znamená, že lidová hlasování mohou zrušit zákony schválené parlamentem. Všechny přírodní zdroje mají přejít do rukou státu. Patří všem.
Volání po nové ústavě bylo reakcí na finanční krach na podzim roku 2008, který ochromil celý Island. Všichni politici ztratili důvěru občanů. Tehdy se zrodil nápad, že ústavu (dosavadní je z roku 1944) sepíše shromáždění vybrané ze všech Islanďanů.
Z registru obyvatel bylo náhodně určeno tisíc lidí, kteří mezi sebou vybrali pětadvacetičlennou ústavní radu. Šlo o reprezentativní vzorek ostrovanů, kteří pak ve spojení s co nejvíce Islanďany - prostřednictvím internetu či sociálních sítí - začali pracovat na nové ústavě.
Brzy ale začali narážet na překážky kladené politickými stranami, byť ty jim předtím slíbily podporu. Konzervativcům se třeba nelíbilo, že přírodní bohatství by mělo být národním majetkem, protože by to ohrozilo zájmy jejich rybářské klientely.
Tvůrce nové ústavy nakonec brzdila i vláda. Až na výjimky pak na referendum neupozorňovaly žádné plakáty, televizní spoty ani prohlášení politiků. Tak se stalo, že část Islanďanů datum konání referenda propásla.
To ale nic nemění na faktu, že šlo zřejmě o nejdemokratičtější ústavodárný proces v historii, prohlašuje bez falešné skromnosti řada islandských expertů. Islanďané podle nich vyzkoušeli unikátní metodu, jež může být příkladem pro celý svět.
Věc má ale háček. Či spíše velký hák. Návrh ústavy musí schválit parlament, a ne jednou. Má jít o průběžný schvalovací proces, vždy na konci a na začátku legislativní periody - před volbami a po volbách. Ústavě se tak zajistit většinová podpora v zákonodárném sboru. Nakonec tedy mají poslední slovo politikové...
