Když se dopoledne v Berlíně poroučel spolkový prezident Christian Wulff, doprovodila ho kancléřka Merkelová "do civilu" zdvořile pochvalnými slovy. Nešlo to ani jinak: vždyť si ho před dvěma roky jako "mladého dynamického člověka, novou tvář v politice" vybrala.
Neopomněla ale zdůraznit to, co právník Wulff během dvouměsíční mediální štvanice okázale přehlížel - že jeho abdikace je "důkaz síly německého právního státu", který zachází se všemi občany stejně, ať je to kdokoli.
Wulff se tak ovšem nechoval. Měl vlivné přátele, kteří mu financovali soukromý život, měl partajní přátele, kteří mu dali klíče od zámku Bellevue. I když zlí jazykové předloni tvrdili, že Wulff patřil do skupiny odbojných "zemských knížat" křesťanských demokratů, chlapíků pro klid vlády Angely Merkelové ne zrovna příjemných.
Kancléřka si s nimi poradila: jednoho poslala do Bruselu, jiné vyšťouchla úplně z politiky - a milého Wulffa, svou novou tvář, zavřela do prezidentského sídla. Netušila ovšem, že její "dynamická" naděje je tak snadno zlikvidovatelná - anebo právě proto...
Merkelová zase jednou významně mlčela a další velký problém znovu vyseděla. Není divu, že je pokládána za největší z evropských politiků, nejvlivnější ženu planety: ať je to krize, otravné Řecko, podivní lidé kolem ní, stačí dlouho mlčet a je to: ono se to semele samo.
Teď má na krku výběr svého třetího prezidenta, úkol v říši Němců těžký. Jedenáctým spolkovým prezidentem se totiž může stát hodně lidí, a nemusejí být z politiky.
Zodpovědně mohou úřad zastat třeba její "mopslík" a současný ministr obrany de Maizière, vzdorovitý ministr financí Schäuble, ministryně práce a matka sedmi dětí Ursula von der Leyen, mezinárodně známý ekologický ministr Töpfer, předseda spolkové sněmovny Lammert a další a další. Velmi často padá jméno pastora Gaucka, "dederonského" disidenta, jehož rodiče byli dobrými členy NSDAP; před dvěma roky byl Wulffovým protikandidátem.
V Německu je dost lidí, jejichž portrét se vejde na známky. Na rozdíl od Čech, kde je více ambicí než lidského materiálu. Český Wulff se tu také nekoná: noviny by nikoho za dovolené hrazené přáteli ani za podivně výhodné úvěry z úřadu nevyštvaly.
