Summit Evropské unie pro vytvoření takzvaného východního partnerství, tedy schůzka mezi unií a šesticí bývalých sovětských republik, měla být zlatým hřebem českého předsednictví EU. Účast ale odřeklo mnoho významných státníků a hrozí také, že se země EU neshodnou na uvolnění vízového režimu.
Českému premiérovi Mirkovi Topolánkovi, který funkci opustí v pátek 8. května, se především nepodařilo přesvědčit všechny své evropské protějšky, aby se zúčastnili odstartování projektu, který byl od počátku za aktivní podpory Švédska a Polska vypracován jako protiváha Unie pro středomoří. Tu během svého předsednictví v druhé polovině loňského roku iniciovala Francie, která ve východním partnerství vidí přímou konkurenci.
ČTĚTE TAKÉ: Tání ledů. Lukašenko může přijet na summit v Praze
Francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho v Praze zastoupí premiér François Fillon. Účast odřekli další významní státníci jako britský premiér Gordon Brown a jeho španělský kolega José Luis Zapatero. Z východu nepřijedou běloruský prezident Alexandr Lukašenko a jeho moldavský kolega Vladimir Voronin, kteří mají napjaté vztahy s evropskou sedmadvacítkou.
Návrh závěrečné deklarace bude podle předmětem urputného vyjednávání do poslední chvíle. Více evropských zemí - Německo, Francie, Španělsko, Nizozemsko a Belgie - odmítá zejména uvolnit vízový režim pro občany východoevropských zemí v obavách z oživení migračních vln.
Boj s Ruskem
EU je ale ve skutečnosti ponořena do boje s Ruskem o vliv na svých východních hranicích, píše francouzský deník Le Monde. Unie usiluje o oblasti, kde je Rusko odhodláno vynaložit škálu ofenzivních prostředků, aby uplatnilo svou autoritu na území, které Kreml označuje jako zónu privilegovaného zájmu.
Rusko na tyto státy vyvíjí drtivý tlak, aby proces sbližování narušilo. Jde například o Ázerbájdžán, od kterého chce EU dovážet ropu a plyn.
Rusko využívá ústavní slabosti těchto zemí a jejich vnitřní nestability, více je ale zastrašuje než láká příznivými nabídkami. To, že se samo ocitlo v ekonomických těžkostech, by mělo podle Le Monde vyznít v jeho neprospěch. Jenže nejednotní jsou i Evropané - Německo a Francie chtějí udržovat dobré vztahy s Ruskem, které využívá vakua, jež v této situaci vytváří nepřítomnost USA.
Východní partnerství se formuje v době, kdy se hromadí výzvy. Krize zasáhla všechny oslovené východoevropské země vyjma Ázerbájdžánu, který vyváží energii. Politické otřesy v různém stupni hrály ve prospěch Ruska. Dopady rusko-gruzínské války jsou stále citelné se stále větším přimykáním separatistických provincií Abcházie a Jižní Osetie k Rusku.
Ukrajina je zasažena ekonomickou krizí, které předcházela energetická roztržka s Ruskem, a neustávající rivalita mezi prezidentem Viktorem Juščenkem a premiérkou Julijí Tymošenkovou unii znepokojuje. Moldavsko čelí politické krizi, která zpomaluje jeho sbližování s EU, protože Kišiněv obvinil Rumunsko z podpory nepokojů zuřících na moldavském území počátkem dubna. Běloruský prezident dává přednost spojenectví s Moskvou - poslední evropský diktátor se rozhodl poslat do Prahy svého vicepremiéra.
Klaus v pasti
Atmosféře nepřidává ani pokračující politická krize v Česku. V souvislosti s hlasováním Senátu o lisabonské smlouvě Le Monde uvedl: "Topolánkův velký rival, prezident republiky Václav Klaus, který ještě bude muset podepsat text, je v pasti.
Chce hrát roli během příštího summitu sedmadvacítky v červnu v Bruselu tak jako při bilaterálních setkáních mezi EU a různými třetími zeměmi na jaře." Klaus má hostit ve čtvrtek večer "východní partnery". "V Berlíně, Bruselu a v Paříži se ale jeho protějšci obávají výpadů toho, který se považuje za evropského disidenta," tvrdí francouzský deník.
Do iniciativy východního partnerství jsou zapojeny Ázerbájdžán, Arménie, Bělorusko, Gruzie, Moldavsko a Ukrajina. Partnerství patří k prioritám českého předsednictví unie a mělo by těmto zemím zaručit významnější politickou a ekonomickou spolupráci s EU.
Foto: Reuters, ČTK/AP
