Jako místo, kde tluče byrokratické srdce EU, by měla být Belgie vzorem. Není. Země je téměř 250 dnů bez nové vlády a v této disciplíně může dosáhnout světového rekordu. Belgičané toho už mají dost a vedle masové demonstrace koncem ledna přicházejí také s různými kuriózními iniciativami, jak přimět politiky, aby "dělali svou práci".
Dokud nebude vláda, nebude sex! S touto výzvou přišla nyní belgická senátorka Merleen Temmermanová. Její ideu lze ve stručnosti shrnout takto: Dokud v zemi nevznikne nová vláda, bude příslušným politikům odepřen sex. Může se to zdát bláznivé, avšak odráží to skutečnost, že Belgičané jsou už z neschopnosti místních politiků dohodnout se zoufalí.
Temmermanová, která je kromě senátorky i gynekoložkou, podotýká, že nejde o "nevyzkoušenou" akci. Podle ní se podobná "nátlaková operace" odehrála zhruba před dvěma lety v Keni. Tam se také formování nového kabinetu táhlo. "Každý už byl situací unaven. Ženy se tak držely výzvy typu ‚sex až za vládu‘. O měsíc později byla vláda na světě," podotkla autorka nezvyklé iniciativy v dnešním vydání listu Le Soir.
Na čtyřicet tisíc lidí se třetí lednovou neděli sešlo v Bruselu na demonstraci s mottem "Shame" (ostuda). Masu svých krajanů volajících "hanba" na adresu politiků zmobilizovala v kratičké době pětice mladíků.
Ti deset dnů předtím založili v jedné bruselské kavárně facebookovou stránku se zmíněným anglickým, tedy politicky neutrálním názvem: Shame.
Vyhnuli se tak oběma úředním jazykům, vlámštině (jihonizozemštině) a francouzštině. Belgičanům je za jejich politiky stydno a už toho mají dost...
Více než půl roku po zatím posledních volbách (konaly se 12. června 2010) a devět měsíců po odstoupení premiéra Yvese Letermeho není zatím v dohledu žádná nová společná vláda. To se dosud v Evropě nestalo.
A rozkacení vlámští a valonští kohouti jsou na nejlepší cestě dobýt v tomto směru světové prvenství a předstihnout zatím vedoucí Irák. Tento "slavný" den může nastat 30. března.
V politické krizi už se země zmítá roky a na vleklé sestavování vlád jsou Belgičané zvyklí, předchozí rekord z roku 2007 trval 194 dní, ale to, co se děje nyní, už začíná být příliš i pro politicky otrlé belgické nátury.
Loňské volby vyhrály dvě strany, jež zatím nejsou schopny kompromisu. Na straně Flander středopravá, separatistická Nová vlámská aliance (N-VA) Barta De Wevera a ve valonském táboře frankofonní Socialistická strana (SP) Elia di Rupa. Snahy o sestavení kabinetu troskotají hlavně na dvou otázkách.
Kolik dalších federálních kompetencí má v rámci státní reformy přejít na bohatší Flandry (Vlámům se zajídá dotovat každého Valona na chudším jihu 900 eury ročně) a jak řešit jazykové a další otázky stran "invaze" frankofonních Belgičanů do vlámských obcí kolem Bruselu.
Problém dvojjazyčného volebního obvodu Brusel-Halle-Vilvoorde (BHV) je tak složitý, že ho už v detailech nechápe ani leckterý Belgičan. Paradoxem ovšem je, že BHV drží politicky pod krkem celou zemi.
Na tom, jak dále ze slepé uličky, si vylamuje zub za zubem i belgický král Albert II. Na pomoc sestavení vlády už vyslal konciliátora, mediátora, facilitátora, ba dokonce preformátora. Vše marné. Někteří politici i analytici doporučují nové volby, ale na to zatím vítěz těch předchozích, De Wever, neslyší.
Někteří Belgičané se snaží brát vše s humorem. Téměř tisícovka mužů už vyslyšela výzvu herce Benoita Poelvoorda, aby se neholili do doby, než vznikne nový kabinet. Jejich snímky zveřejňuje list Le Soir na webové stránce "Belgomaton". Přidaly se i některé ženy - s umělými vousy a kníry.
