Matrika
Zakázaný titul "von" dráždí úředníky v Česku i Rakousku

V Rakousku se stejně jako v Česku nesmí už sto let používat k příjmení šlechtický přídomek "von". Nedávný soudní případ z Rakouska ale ukazuje, jak je výklad příslušného zákona složitý a komplikovaný.

Příkladem může být právě rozhodnutí rakouského Nejvyššího správního soudu, který posuzoval, zda může být do matriky ve Štýrském Hradci zapsán člověk se jménem "von der Alm", v překladu tedy člověk z horské pastviny. Švýcar, který dlouhodobě žije v Rakousku, požádal o rakouské občanství a úřady mu bez problémů vyhověly. Ovšem s jednou výjimkou.

"Od úřadu dostal dopis s tím, že v Rakousku musí z jeho příjmení zmizet přídomek von," napsal rakouský deník Kurier. Rakousko totiž stejně jako Česko přijalo už v roce 1918 po pádu monarchie zákon, který "ruší šlechtictví a řády, jakož i veškerá z nich plynoucí práva". A k těmto zrušeným právům patří i užívání titulů včetně přídomku "von", tedy česky "z".

V jiných evropských zemích, včetně těch, které mají také republikánské zřízení, "šlechtictví" zakázáno nebylo. Například v Německu a Švýcarsku se přídomek "von" běžně používá. A vzhledem k možnostem volného pohybu osob v dnešní Evropě, sňatkům mezi občany cizích států, adopcím či stěhování, vyvstává otázka, zda může být třeba dítě s příjmením "von Bahnfof" zapsáno do rakouské či české matriky.

Obtížné posuzování

V případě Rakouska úřady dosud posuzovaly, zda německé "von" skutečně souvisí se šlechtickým titulem. Jenže tohle posouzení je velmi obtížné a zdlouhavé. Rakouští úředníci se proto v naprosté většině případů přiklánějí k tomu, že se "von" v Rakousku používat prostě nesmí.

To byl i již zmiňovaný případ Švýcara ze Štýrského Hradce. Úřady mu sdělily, že přídomek z příjmení musí odstranit. A nejvyšší správní soud jim následně dal za pravdu. Marné byly argumenty stěžovatele, který tvrdil, že ve švýcarském kantonu Curych je jeho příjmení velmi rozšířené a nemá žádnou souvislost se šlechtickým titulem.

Podobně před lety skončil i mediálně sledovaný případ Vídeňana s německými kořeny Niclase von Beringe. Také on žádal zapsání celého svého jména do rakouské matriky. Argumentoval tím, že šlechtický titul byl jeho předkům jako "malé šlechtě" propůjčen v osmnáctém století, on sám z něj ale nikdy neměl žádná privilegia. Kdyby ale přišel o "von", znamenalo by to pro něj, jak sám řekl, "masivní narušení osobní identity". Navíc v dnešní době už podle něj neexistují pro zakazování šlechtických přídomků žádné racionální důvody.

Odůvodnitelné narušení

"Čeho se Rakousko vlastně bojí? Že se vrátí monarchie?" ptal se emotivně von Berlinge. Nakonec mu ale nezbylo nic jiného než si ze dvou možností vybrat německé občanství. Jako Rakušan by prostě "von" používat nemohl.

Lidem hájícím přídomek nepomohl ani Soudní dvůr Evropské unie. Ten totiž posuzoval, zda rakouské "republikánské" zákony v tomto případě nenarušují právo na svobodu pohybu v rámci EU. Jednu mladou Rakušanku si osvojil Němec se jménem Lothar Fürst von Sayn-Wittgenstein, čímž osvojená žena získala v Německu i osvojitelovo jméno. V Rakousku ale matrika požadovala, aby z příjmení zmizelo "von". Jinak ho nezapíše. Soud EU sice uznal, že požadavek na odstranění přídomku skutečně narušuje osobnostní práva stěžovatelky, toto narušení je však ze strany Rakouska v rámci jeho historie a ústavy odůvodnitelné.

V Česku přitom platí od roku 1918 takřka totožný zákon o zrušení "šlechtictví, řádů a titulů" jako v Rakousku. Případy, kdy spor o "von" skončily u soudu, však nejsou známé. "Vím z doslechu pouze o jednom případu, kdy žena žádala zapsání toho přídomku do české matriky, ovšem neuspěla," řekla TÝDNU Miloslava Knappová, jazykovědkyně a soudní znalkyně v oblasti zapisování jmen do osobních dokladů.

V různých českých internetových seznamech přitom figurují stovky jmen jako "von Jarolim" nebo "von Burg Hofer". Údajně se ale nejedná o osoby s českým občanstvím. "Tyto rejstříky nezahrnují jen občany České republiky, ale i cizince, žijící na českém území," upřesňuje Knappová. Pokud má někdo příjmení s "von", v matrice by podle ní zapsán být neměl. "Nemohu ale mluvit za všechny matriky, zda nařízení beze zbytku dodržují," uvedla Knappová.

Zákon o "zrušení šlechtictví" se přitom podle historiků nedodržoval "beze zbytku" nikdy. A to ani v časech první republiky. "V původním zákoně z prosince 1918 mohl být člověk, který využívá šlechtický titul, ať už v jakékoliv souvislosti, potrestán vězením na 24 hodin a pokutou až 1500 korun," řekl TÝDNU historik Tomáš Sterneck.

Hrozba vězení a pokut

Jenže i pod hrozbou sankce se nadále běžně používala spojení jako "knížecí pivovar" a další názvy, kterými šlechta propagovala své podnikání. "A nikdo potrestán nebyl," tvrdí Sterneck.

Přitom v roce 1936 stát možnosti postihu za užívání šlechtických titulů ještě zpřísnil. Kdo se proti příslušnému zákonu provinil, mohl strávit ve vězení dva měsíce a dostat pokutu až 20 tisíc korun. Ani poté však bývalá šlechta slova jako "knížecí" nebo "hraběcí" ze svého slovníků a některých dokumentů neodstranila.

Něco trochu jiného to ale bylo právě u přídomku "von". Tady totiž státní úřady mohly jednoduše bránit užívání šlechtického titulu s "von" tím, že ho nezapíší do úředních dokumentů. A bez nich se žádný člověk neobejde. "Šlechtici se ale mohli rozhodnout, jaký způsob odstranění přídomku zvolí," uvedl Sterneck.

Sám je potomkem rodu Daudlebských ze Sternecku, který se právě kvůli platnosti zákona o zrušení šlechtictví rozdělil do několika větví s různým příjmením. Část rodových příslušníků si ponechala jen jméno Daudlebský, část Sterneck, někteří příslušníci využili i možnosti ponechat si obě jména, ovšem s tím, že místo "von" mezi nimi bude pomlčka. A jmenovali se tak Daudlebský-Sterneck.

Některé rody to však neměly tak jednoduché jako Daudlebští ze Sternecku. Pokud se někdo před vznikem republiky tituloval například jako "Petr Novák z Hubenova" a chtěl si zachovat druhé rodové jméno, mohl si nechat zapsat třeba podivně znějící Petr Hubenova nebo si příjmení zcela změnit na Hubenov. Příkladů podobné snahy existuje v seznamech českých příjmení mnoho.

Podivné Hitlerovo rozhodnutí

Zajímavé přitom zůstává, jak se zákon o zrušení "šlechtictví" vyvíjel od konce první republiky. Po obsazení Česka nacisty a vzniku protektorátu totiž nacistický vůdce Adolf Hitler udělal něco, nad čím si dodnes historici marně lámou hlavu. "V protektorátu Čechy a Morava platnost zákona zrušil, takže šlechtici mohli své tituly znovu užívat. V sousedním Rakousku ale ponechal stejný zákon v platnosti," řekl Sterneck.

Zatímco se tak třeba v Českých Budějovicích mohl za války kdokoliv chlubit titulem "Karl von Bahnhof", jeho příbuzný v Linci mohl mít v dokumentech zapsáno jen "Bahnhof". A tak to zůstalo až do konec války.

"Důvody tohoto Hitlerova rozhodnutí přesně neznáme. Spekuluje se ale o tom, že za ním stojí obecně Hitlerova nenávist vůči Habsburkům a rakouské monarchii," uvedl Sterneck. Po válce se podle všechno vrátilo do starých kolejí, to znamená, že Československá republika obnovila v prakticky nezměněné podobě předválečný zákon o zákazu šlechtictví. Ovšem s jednou výjimkou. "Ze zákona tehdy vypadly veškeré sankce. A tak to platí dodnes," řekl Sterneck.

V Česku by tak nemělo být zapsáno do matriky žádné jméno s "von", ovšem na knížete nebo hraběte z Rispaldic si bez hrozby trestu může hrát prakticky kdokoliv. Koneckonců ani v sousedním Rakousku to s tím bojem proti "šlechtictví a jeho výhodám" nebude až tak horké, jak by se mohlo zdát. Důkazem je třeba současný rakouský prezident Alexander van der Bellen. Předci prezidenta pocházejí z Nizozemska, ovšem v 18. století se přestěhovali do carského Ruska, kde získali významný šlechtický titul. V případě van der Bellena ale rakouské úřady uznaly, že "van der" není stejné jako "von" a se šlechtickým titulem nemá tento přídomek, obvyklý v Nizozemsku i běžné populaci, vůbec nic společného.