Vzdušní minišpioni
Zaleťte si s kamerou třeba k sousedům do ložnice

Jsou malé, lehké a stále levnější. Bezpilotní miniletouny, "drony", si dnes může koupit prakticky každý - a tak se stát vzdušným špionem. Ochránce dat to začíná znepokojovat.

Sledování ze vzduchu už není nějaký ten pátek jen výsadou vojáků, tajných služeb anebo policistů. Drony (z anglického "drone" = bzučet, hučet) se z Afghánistánu či Iráku postupně přemisťují nad americké či evropské ulice, zahrady... Jsou sice trochu jiné než ty armádní a chybí jim třeba výzbroj, ale jednu zásadní věc mají: kameru.

Když před pěti lety létala na každoroční konferenci Chaos Computer Clubu (CCC) sálem kongresového centra v Berlíně maličká kvadrikoptéra (helikoptéra se čtyřmi vrtulemi) s čelní kamerou, byli přítomní hackeři nadšeni. A diskutovali, k čemu všemu lze takovou věcičku použít.

Tehdy to přitom byla ještě poměrně drahá hračka, její baterie vydržely na 20 minut letu a maximální užitečná zátěž činila 200 gramů. Německá firma Microdrones tehdy svůj model MD4-200 nabízela za zhruba deset tisíc eur, ale někteří šikulové z CCC dokázali podobný stroj vyrobit několikanásobně levněji. K vlastnostem elektronické branže ovšem patří, že co je dnes za dukáty, je za nějaký čas za groše.

Minihelikoptéry na hraní, třeba AR. Drone firmy Parrot, lze nyní pořídit už za 300 eur (7300 Kč). Stroj je vybaven dvěma kamerami, dosáhne rychlosti až pět metrů za sekundu a dá se snadno, intuitivně ovládat na dálku pomocí iPhonu, iPodu Touch nebo iPadu. AR. Drone disponuje řadou technologií používaných pro profesionální a vojenské účely.

Třebaže se minikoptéry nabízejí hlavně pro zábavu, a většina jejich kupců je tak zřejmě bude využívat, hodí se skvěle i pro účely sledování - ostatně proto byli jejich velcí příbuzní vyvinuti.

Špehem snadno a rychle

Vedle policie tak jsou malé drony lákavé i pro detektivy, paparazzi, novináře či slídily všeho druhu. Myslí si nějaký prominent, že se doma na zahradě schová za vysokou zdí před objektivy fotoaparátů? Dron ho poučí o opaku. Chcete špiclovat své sousedy třeba skrze okno ložnice? Kupte si dron. Je tichý a nenápadný, přímo přenášené záběry jeho kamer jsou kvalitní.

Nad čím si někdo může mnout ruce, dělá jiným starosti. V sousedním Německu začínají být znepokojeni jak ochránci dat, tak už i někteří politici. Soukromí čelí dalšímu ohrožení. Létající "očka" se stávají politickým tématem a diskutuje se o potřebě změny legislativy. Z právního hlediska se privátní drony pohybují v šedé zóně, video "mezi sousedy" zákon nijak blíže neošetřuje.

Podobná situace je i v dalších zemích. "Máme v tomto směru víceméně svázané ruce," přiznávají strážci dat.

Zaletět si s kvadrikoptérou nad sousedovu zahradu může mít sice právní důsledky, ale jen v určitých případech. Třeba když se cíleně filmuje nějaká osoba a ta má na pořízených záběrech rozeznatelný obličej. Nahlížet oknem do ložnice je zakázáno. Celkové záběry ale pořizovat lze, vzdušný prostor nad něčím pozemkem není pro soukromá videa soukromý.

Zatímco na pevně instalované bezpečnostní kamery musejí být občané ze zákona upozorněni, u poletujících privátních kamer to neplatí, třebaže může jít v určitých případech o tajné sledování.

Brokovnice jako obrana?

Pokud má dálkově ovládaný letoun váhu do pěti kilogramů a pohybuje se do výšky třiceti metrů, nepotřebuje jeho pilot žádné zkoušky ani povolení, alespoň ne ve zmiňovaném Německu. Lze tak poletovat a natáčet na video nad střechami domů, parky či továrnami. Zatím se firma AirRobot zajímá jen o to, kdo jejich drony kupuje a za jakým účelem.

Stále masovější výroba těchto letounů ale například umožňuje nasazovat je proti sobě. Třeba při různých protestních akcích můžou jejich účastníci sledovaní policejními drony nasadit letouny vlastní, a sami naopak monitorovat, co dělají strážci pořádku.

A jak se bránit proti vzdušným slídilům nad naším dvorkem? Právně zatím těžko. Velmi účinná je brokovnice, i když sestřelený "fógl" se může dost prodražit.