V katolické církvi má už téměř určitou tradici, že se po nějaké době, která uplyne od vyhlášení toho kterého blahoslaveným a svatým (či té které blahoslavenou a svatou), začne do jeho svatozáře rýpat. Jak praví jedna italská moudrost: "Všichni svatí mají také chyby." Děje se to už déle i Matce Tereze. Nejnovější krok v její kritice učinili ve své studii kanadský profesor Serge Larivée a jeho dvě kolegyně.
Matka Tereza (1910 až 1997), rodačka z dnešní makedonské metropole Skopje, byla slavná katolická řeholnice, misionářka a humanitární pracovnice. Založila kongregaci Misionářek milosrdenství, roku 1979 dostala Nobelovu cenu míru a v roce 2003 ji papež Jan Pavel II. prohlásil za blahoslavenou.
Profesor Larivée, Genevieéve Chénardová a Carole Sénéchalová sepsali o Matce Tereze studii, která ještě tento měsíc vyjde ve vědeckém magazínu Sciences Religieuses. Je prý jisté, že vzbudí nemalou pozornost.
"Papež při jejím prohlášení blahoslavenou jednoduše přešel její spornou a zčásti temnou stránku," píše expert z montrealské univerzity. Zvláště kriticky se dívá na management misií Matky Terezy na celém světě. Když 5. září 1997 zemřela v indické Kalkatě, zůstalo po ní 517 chudobinců a hospiců ve více než stovce zemí.
Byly to domy pro umírající, tvrdí kanadští vědci. A své poslední dny prožili v těch nejhorších, ba téměř nelidských podmínkách. Podle zpráv lékařů, uvádí se ve studii, živořili chudí a nemocní v katastrofálním a nehygienickém prostředí. Jak se dále píše ve studii, těžce nemocní a umírající nedostávali ani utišující prostředky, ani důležité léky. Ve většině misií přitom byly k dispozici.
Ani o peníze neměla Matka Terezy nouzi. Z celého světa dostávala miliony dolarů od štědrých mecenášů i drobných přispěvatelů. Peníze končily na tajných kontech. V Indii řád Matky Terezy žádné účty oficiálně nevedl.
Samaritánka z albánské rodiny udržovala pochybné politické kontakty. Nezdráhala se například přijmout peněžní dary od haitského diktátora Francoise Duvaliera (Papa Doc). Když ji za to kritizovali, přispěchal jí na pomoc s "píárovu" kampaní sám Vatikán.
"Musí být dovoleno se ptát, kam vlastně se všechny tyto peníze poděly," říká Larivée. Kde jsou desítky miliony dolarů, které za svého života Matka Tereza dostala? Zdá se, že v jejích chudobincích všechny darované peníze rozhodně neskončily.
Matka Tereza byla velkorysá se svými modlitbami, ale už ne při vydávání peněz. Po bhópálské katastrofě (1984), dosud největší průmyslové havárii, a po moha záplavách v Indii nabízela Matka Tereza modlitbu a své oblíbené medailony s Pannou Marií, ale žádnou přímou finanční pomoc.
Při novém zkoumání neobstál ani mýtus o ženě s léčivýma rukama. Vatikán při jejím blahořečení ignoroval, že nemocnou Moniku Besraovou nevyléčily ani tak jen ruce a medailon Matky Terezy, jako spíše poté podané léky.
Svou prací a dílem inspirovala mnoho lidí, podtrhuje profesor Larivée. Udělala i mnoho pro boj s chudobou. Kanaďané se ovšem na Matku Terezu dívají i kriticky. "Ač hodně dokázala, nestala se tím blahoslavenou," argumentuje Larivée.
Jeho tým není zdaleka prvním, kdo o životě a díle proslulého anděla milosrdenství pochybuje. Kritizuje se mimo jiné její odmítání moderní medicíny a pasivní přístup k utrpení. Mnoho potřebných v chudobincích a špitálech s jejím jménem v názvu zemřelo fakticky bez pomoci a v bolestech. Část chorých skonala v jejích zařízeních zbytečně. Jejich strádání šlo léčit, ale neposlali je do skutečné nemocnice. Sama se však na sklonku života léčila ve špičkových zdravotnických zařízeních.
Například kritik Matky Terezy, spisovatel a novinář Christopher Hitchens, o ní napsal knihu s dvojznačným názvem Misionářská poloha: Matka Tereza v teorii a praxi (1995). Dále natočil pro televizi Channel 4 dokument o jejích hospicech Anděl pekla (1994). Film ukazuje, že péče o choré je v nich hodně mizerná.
