Ve věku 66 let zemřel někdejší místopředseda severoirské vlády a bývalý vysoký vojenský činitel Irské republikánské armády (IRA) Martin McGuinness. Britská premiérka Theresa Mayová v kondolenci uvedla, že McGuinness se významně podílel na urovnání konfliktu v Severním Irsku.
"Ačkoli nikdy nemohu prominout cestu, kterou si v dřívějších dobách svého života vybral, Martin McGuinness nakonec sehrál významnou roli, která republikánské hnutí odvrátila od násilí," řekla v prohlášení Mayová s tím, že jeho přínos k usmíření britské provincie s Londýnem byl klíčový a historický.
"Martin po celý svůj život prokazoval odhodlání, důstojnost a pokoru, nejinak tomu bylo i během období jeho krátké nemoci," uvedl v oznámení o McGuinnessově úmrtí vůdce nacionalistické republikánské strany Sinn Féin Gerry Adams. "Byl přesvědčeným republikánem, který neúnavně pracoval pro mír, usmíření a sjednocení vlasti. Nade vše miloval svou rodinu a obyvatele Derry, na oboje byl neskonale pyšný." V severoirském Londonderry, kterému se nicméně běžně říká Derry, se McGuinness narodil, začal zde velitelskou kariéru v IRA a město rovněž zastupoval v politice.
Podle britských médií McGuinness trpěl amyloidózou, při které se v orgánech hromadí bílkovinná sloučenina amyloiod, kterou tělo nedokáže odbourávat. Léčba není možná, proto se lékaři zaměřují na nemoci, které jsou za amyloidózu odpovědné.
McGuinness býval jedním z hlavních velitelů IRA, která vedla ozbrojený boj za odtržení Severního Irska (Ulsteru) od Londýna. Později se stal strůjcem mírového procesu v této britské provincii. Po loňském červnovém referendu, ve kterém se voliči Spojeného království rozhodli opustit Evropskou unii, byl zastáncem tvrdé linie volající po vypsání regionálního plebiscitu o sjednocení Severního Irska s Irskou republikou. Letos v lednu pak McGuinness, který se v roce 2011 neúspěšně ucházel o funkci prezidenta Irské republiky, na vládní post rezignoval.
Severní Irsko zažilo tři desetiletí sektářského násilí mezi protestantskými unionisty a katolickými republikány. Nepokoje si od roku 1969 vyžádaly kolem 3500 mrtvých.
