Polsko loni dovezlo na milion ojetých aut, to dvakrát více než vyrobilo nových. Poláci, kteří na nové vozy nemají, si stěžují hlavně na slabiny veřejné dopravy. Skoro dvě pětiny z více než 38 milionů obyvatel Polska žijí na venkově. A podle odhadu experta Marcina Kicińského až 14 milionů Poláků žije v městečkách a vsích, kde přístup k veřejné dopravě vůbec nemají, uvedla agentura AFP.
Jistě i proto jsou Poláci čím dál motorizovanější: na tisíc obyvatel připadá 571 aut, což je více než ve Francii (479) či v Německu (555) nebo v Česku (necelých 500).
Chabé spojení veřejnou dopravou na venkově, způsobené i zrušením mnoha místních vlaků, představuje mimo jiné formu sociálního vyloučení, dopadající zejména na mladé a staré lidi a na zdravotně postižené, zaznělo na konferenci o občanských právech, uspořádané ve Varšavě ombudsmanem Adamem Bodnarem na závěr jeho působení v této funkci.
"V naší osadě Pogorzelce (ležící ve známém Bělověžském pralese na východě Polska) a v sousedních obcích máme jen dva spoje denně, ale jen přes týden. V sobotu ani v neděli nic nejezdí," říká starosta Aleksander Dackiewicz.
V osadě, postižené odchodem mladých lidí, dosahuje průměrný věk 70 let. Absence dostupné dopravy tu trestá starší lidi bez řidičského průkazu, kteří si nemohou zajet nakoupit, vydat se k lékaři nebo na mši.
Zdlouhavé čekání na spoj
"I když ve městě vše vyřídí za hodinu, před návratem musejí čekat na zpáteční spoj pět či šest hodin. V létě se to dá vydržet, ale v zimě, s 30 centimetry sněhu jako teď, je to horší," říká Dackiewicz.
Žádné zlepšení není na obzoru: přepravce, kterým je společnost Arriva, patřící německé skupině Deutsche Bahn, oznámil, že v létě zruší svou službu v regionu, protože ji nepovažuje za dostatečně výnosnou.
"Z ekonomického hlediska je to pochopitelné," připouští starosta: při každé jízdě tu sesbírají jen pět až šest cestujících, zatímco dotace za spoj do pralesa činí ekvivalent 40 tisíc korun ročně.
Podle účastníků varšavského kongresu je to obecný problém v celé zemi.
Omezení kulturního a společenského života
"Mladí si už nemohou vybrat střední školu, ale musejí akceptovat tu, kam se snadno dostanou. Senioři a invalidé vidí, že se silně omezuje jejich kulturní a společenský život, stejně jako přístup k lékařské péči," uvedla ředitelka Centra sociálních projektů Barbara Imielczyková.
Přesto si Poláci otevřeně nestěžují. "Jsme jako rybička, která žije v akváriu, ale neví o tom," vysvětluje starosta Marcin Skonieczka z obce Pluznica, která má asi pět tisíc obyvatel. Ze 1600 stížností, které ročně dostane jeho úřad, se pouze "desítka" týká dopravy.
Na kongresu zaznělo pár nápadů, jak situaci zlepšit: nabídnout dopravní monopol jediné společnosti a pomoci jí finančně k poskytování uspokojivých služeb, nebo naopak vytvořit celostátního přepravce pro veřejnou dopravu, jako to bývalo za socialismu, kdy soukromé auto bývalo výsadou jen pár vyvolených. Ale tento nápad vyvolal pouze jízlivé odsudky.
