Verdikt ICTY
Zúčtování s Karadžičem. Zločin a trest srbského psychiatra

Haagský tribunál vynesl svůj dosud nejdůležitější verdikt - poslal na čtyřicet let do vězení vůdce bosenských Srbů Radovana Karadžiče. Týden nato pak překvapivě osvobodil srbského nacionalistu Vojislava Šešelje. Naznačil tím, jak se dívat na vinu a trest za zločiny krvavých balkánských válek.

Při čekání na rozsudek Radovan Karadžić kritizoval "špatné podmínky" ve vězení haagského tribunálu spravovaného OSN. Stěžoval si mimo jiné na "zvýšenou hladinu cukru v krvi" a tvrdil, že "vazební systém OSN způsobuje u mnoha lidí onemocnění včetně zhoubných nádorů". Podle něho bylo třeba hledat příčinu v materiálech použitých na stavbu budov haagského tribunálu a požadoval přitom vyšetřování celé věci.

Stížnost měla přece jen reálný základ - narážel tím na to, že ze 161 lidí obviněných Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) někteří onemocněli rakovinou. Vojislav Šešelj je konkrétním případem. Lídr srbských nacionalistů se vzdal dobrovolně v únoru 2003 a ve vazbě ICTY strávil skoro dvanáct let. I on si demonstrativně stěžoval na podmínky zadržování i třeba na to, že každá stížnost může mít nanejvýš osm set slov.

V listopadu 2014 ho soud kvůli nemoci pustil domů do Srbska a ve čtvrtek ho pak definitivně osvobodil. Šešelj je výřečným právníkem s někdy sprostým slovníkem, Karadžić psychiatrem se zálibou v poznávání lidské duše. Svůj um oba využili k podněcování veřejnosti k masovému vraždění. Vraždily "náhodné skupinky". Soud s Karadžičem trval šest let, bylo potřeba prokousat se spisem o dvou a půl milionu stránek. ICTY ho soudil podle principu, že jako politický lídr byl zodpovědný za všechno.

"Věděl nebo mohl vědět, že síly, které mu podléhají, páchaly zločiny proti civilistům a porušují válečná pravidla. Přitom proti tomu nijak nezasáhl, ačkoli mohl," zní text obvinění. Skutečností je, že pod Karadžičovým velením zahájily bosenskosrbské jednotky obléhání Sarajeva, které trvalo bezmála čtyři roky a stálo deset tisíc životů. V červenci 1995 došlo stejným způsobem k masakru ve Srebrenici, do té doby jedné ze tří bezpečných enkláv vyhlášených OSN.

Akce vojáků velitele bosenskosrbských sil Ratka Mladiče měla za následek osm tisíc obětí. Karadžić se hájil, že v etnicky polarizovaném konfliktu jen bojoval za práva Srbů a s vražděním nemá nic společného: "Představte si, že by Srbové navrhli setrvání Bosny a Hercegoviny v Jugoslávii bez možnosti autonomie pro Muslimy. Jak by asi reagovali? Ale to samé oni požadovali v rámci svého jednotného státu," napsal v e-mailovém rozhovoru pro Balkan Transitional Justice (BIRN). Jediné pochybení připouští v případě Srebrenice: "Bohužel nemůžu popřít všechno, co se tam mělo stát. Ale opět, ty zločiny nemají na svědomí pravidelné jednotky, ale spíše náhodné skupinky bojovníků, kteří vyzývali k vraždění, aniž by o tom věděli jejich velitelé," obhajuje vraždu osmi tisíc lidí s tím, že věc se nemá přehánět a historickou pravdu je prý třeba ještě objasnit.

Je to náš hrdina

Dnes v Bosně a Hercegovině stále připomínají válečná léta rozbité domy a liduprázdné vesnice. Cesta ze Sarajeva do Srebrenice, dříve zatarasená kontrolními stanovišti, je volná a frekventovaná. Červené cedule s lebkou a zkříženými hnáty však dávají vědět, že v zemi je stále obrovské množství min a nevybuchlé munice. Ani lidé se s následky konfliktu dosud úplně nevyrovnali, odsouzení Karadžiče vyvolalo vlnu nevole mezi bosenskými Srby, kteří ho stále obdivují. "Vždycky zůstane hrdinou, který se zásadním způsobem zasloužil o vznik Republiky srbské a bránil Srby do poslední chvíle," řekla internetové stránce BalkanInsight.com Božica Živkovičová-Rajličová, šéfka asociace ženských obětí války. "Neudělal nic špatného, nikdy neorganizoval žádnou genocidu, měl by být propuštěn," komentoval rozsudek válečný veterán Goran Gajić. A proti tribunálu se ostře vyslovil také současný prezident Republiky srbské Milorad Dodik, reprezentant nové politické generace, k Západu už relativně vstřícné: "Někdo tady došel k závěru, že Srbové musejí nést odpovědnost za všechno, co se tehdy stalo. Tady nejde o spravedlnost, ale o pomstu."

Přidali se bělehradští politici, srbský ministr spravedlnosti Nikola Selaković o tribunálu prohlásil, že rozhodl ještě předtím, než vůbec proces začal. A na strunu srbské ukřivděnosti hraje i Moskva, která se poslední dobou snaží vytvořit z Bělehradu předmostí svých zájmů. Rozsudek nad Karadžičem jí vysloveně hraje do karet. "Lze si jen těžko představit, že všechny válečné zločiny páchala jen jedna strana. ICTY přesto i nadále podporuje mýtus, že odpovědnost za události mají výhradně Srbové," říká v oficiálním prohlášení ruské ministerstvo zahraničí. 

* Jak Karadžiče i Šešelje ovlivnilo mládí, které oba strávili v Sarajevu?

* Proč se stali přesvědčenými nacionalisty?

* Jakými způsoby manipulovali s lidmi?

* Jak došel soud ke dvěma úplně odlišným závěrům?

* Dvě třetiny odsouzených ICTY jsou Srbové, jen menšina Chorvati, bosenští Muslimové a Albánci - kde je problém?

Odpovědi na tyto otázky a celý text článku nabízíme v novém vydání časopisu TÝDEN, které je právě v prodeji.