Hrozba al-Kajdy a Talibanu je přehnaná, tvrdí experti

Západní strategie v Afghánistánu je příliš ambiciózní a měla by se vrátit k původním cílům, tedy zamezit tomu, aby se země stala opět základnou teroristů. Ve své ročence to v Londýně uvedl prestižní Mezinárodní institut pro strategická studia (IISS).

Podle něj by se Západ měl zaměřit na strategii "zadržování a odstrašování" al-Kajdy. Stejně tak by měl v Afghánistánu usilovat o volné konfederativní uspořádání a nesnažit se o vytvoření centralizovaného státu.

Ředitel IISS John Chipman při prezentaci zprávy zdůraznil, že veřejná podpora po deseti letech války slábne. Nynější afghánská strategie amerického prezidenta Baracka Obamy usiluje prakticky o vytvoření "bezpečného a stabilního" Afghánistánu, což je příliš ambiciózní cíl. Připomíná, že původním strategickým cílem války bylo zlikvidovat teroristickou síť al-Kajda v Afghánistánu a zabránit jí v návratu.

„Hrozba al-Kajdy z Afghánistánu a Pákistánu se zmenšila, ale také mám informace, že nebýt vojsk Spojeného království i mezinárodní koalice, al-Kajda by se vrátila do Afghánistánu a hrozba by vzrostla," prohlásil v červnu britský premiér David Cameron. S druhou části tvrzení však IISS nesouhlasí, není prý zdaleka samozřejmé, že by stažení bylo „automatickým magnetem pro soustředěnou rekonstrukci al-Kajdy".

Cameronovo tvrzení krátkozrace ignoruje skutečnost, že by po stažení vojsk přišly na řadu jiné způsoby a politiky, jak zadržet teroristickou hrozbu. A vzhledem ke zkušenostem posledních deseti let si předáci Talibanu v Afghánistánu dvakrát rozmyslí, zda pozvat al-Kajdu zpět, tvrdí zpráva.

Zapojit se musí i ostatní

IISS vyzývá k vytvoření strategie, která by zadržovala vnější hrozbu z oblasti afghánsko-pákistánského pohraničí a odstrašovala obnovení al-Kajdy v Afghánistánu. Zdůrazňuje, že k tomu bude potřeba dohody okolních zemí, včetně Indie, Pákistánu, Íránu a středoasijských států, stejně jako příslibu ekonomické pomoci stoupencům této strategie a současně vojenské hrozby vůči jejím odpůrcům.

Podle IISS by se zahraniční jednotky měly stáhnout na sever země z jižních provincií obývaných převážně Paštuny. Západ by se měl zaměřit na vytváření jednotek rychlého nasazení, které by byly s to zabránit Talibanu rozšířit svou kontrolu de nepaštunských provincií nebo do Kábulu a bránit afghánskému Talibanu, aby podporoval protivládní síly v Pákistánu. Stejně tak by měly být schopny zasáhnout na jihu, pokud by hrozilo vytvoření teroristických kapacit ohrožujících zahraničí.

Současně by ale neútočily na jednotky Talibanu, které by nepředstavovaly vnější hrozbu a byly ochotné ke kompromisu. Taliban tvoří různé skupiny a je zde určitě diplomatický prostor k dialogu, prohlásil Chipman.

Taliban porazit nemusíme

Zpráva zdůrazňuje, že nynější vojenské nasazení v Afghánistánu není úměrné hrozbě, kterou Taliban představuje mimo Afghánistán. Pro Západ je nebezpečné, aby byl na Afghánistán vázán vojensky i psychologicky, tvrdí IISS. Válka takto odčerpává příliš diplomatických, vojenských i finančních kapacit, které jsou potřeba jinde.

Strategie "zadržování a odstrašování" by nevyžadovala de facto kapitulaci Talibanu, o kterou se Západ snaží nyní a která rozhodně bezprostředně nehrozí. Stejně tak by v takovém rámci nebylo stahování bojových jednotek z Afghánistánu vnímáno jako vítězství nepřítele, uvádí zpráva.

Chipman připomněl, že mnohonárodnostní Afghánistán byl vždy decentralizovaným státem a tomu by měla odpovídat i jeho ústava a uspořádání. Podle IISS by měla země směřovat ke konfederativnímu systému, v jehož rámci by centrální vláda přenechala většinu záležitostí provinciím s výjimkou zahraniční a měnové politiky.

Zatímco vojska některých zemí už se z Afghánistánu stahují (například Nizozemci, do roku 2011 chce svých 2800 vojáků povolat zpět Kanada), americká přítomnost se paralelně s opuštěním Iráku zvyšuje o dalších třicet tisíc. Zmenšovat by se kontingent začal v červenci příštího roku.

Už delší dobu přijde počet koaličních vojáků přehnaný Rusku. „To vše je pro boj s Talibanem - řekněme deseti, dvanácti tisíci talibanci?" prohlásil v roce 2008 Zamir Kabulov, ambasador v Kábulu. „Možná tato vojenská infrastruktura není pouze pro vnitřní cíle, ale i pro regionální," citoval jej web amerického veřejnoprávního rozhlasu NPR s tím, že USA mohou aspirovat na kontrolu regionu blízkého klíčovým ropným oblastem - Perskému zálivu, Kaspickému moři a Střední Asii.