V Íránu se loni objevilo video, jehož autoři chtěli upozornit na nebezpečí "sametové" revoluce. Chystali ji prý americký politolog Gene Sharp, republikánský senátor a uchazeč o prezidentský úřad John McCain a miliardář George Soros. Letos íránské úřady z pokusu o sametovou revoluci viní opozici, kterou prý samozřejmě podporovali zahraniční agenti a teroristé.
Sharp vydal před 16 lety příručku s názvem Od diktatury k demokracii jako návod pro barmskou opozici. Byla přeložena do mnoha jazyků včetně fársí a posloužila později i ve východní Evropě. Citovalo se z ní při takzvané růžové revoluci v Gruzii i při oranžové na Ukrajině.
Perská verze je v těchto dnech stahována z internetu po tisícovkách, avšak jednaosmdesátiletý Sharp z bostonského Institutu Alberta Einsteina popírá jakýkoli vliv na povolební protesty, které byly nejhorší od íránské revoluce z roku 1979. Sharp institut založil roku 1983 jako pracoviště specializované na výzkum nenásilného odboje.
Tvrdí, že je nefinancuje americká vláda, což ale nebrání íránským úřadům vinit USA a další západní země z organizování protestů.
ČTĚTE TAKÉ: Írán versus Anglie. Zatčeni pracovníci britské ambasády
Popravte vůdce demonstrací, vyzývá ajatolláh
Jak se vyvine situace v Íránu? Otázky a odpovědi
Íránský student: Říkají o nás, že jsme teroristé
Sharpova kniha obsahuje popis 198 různých metod, jimiž mohou protestující tlačit na autoritářské vlády. Kromě tradičního zvolení symbolické barvy nebo stávkování jsou popsány i méně konvenční možnosti jako psaní hesel na obloze nebo protestní svlékání se. "Zvolení účinných metod, které budou použity v širokém rozsahu, způsobí nelegitimním vládám velké problémy," píše se v příručce.
Zelaná je barva naše, islám nás chrání
Na jednom ze serverů íránské opozice WhyWeProtest.net se objevil názor, že se zdá, že se demonstranti nedokážou zorganizovat. Sharp a další experti se domnívají, že Íránci musí rozšířit svůj rejstřík i na něco jiného než na pouliční pochody.
"Jestliže se toto hnutí vymezuje jako pouliční demonstrace proti policii, která může sáhnout k násilí, ale také nemusí, pak prohraje," řekl Peter Ackerman z washingtonského mezinárodního střediska pro studium nenásilných konfliktů. V roce 2005 v Dubaji uspořádal pro íránské aktivisty dvě přednášky a někteří Íránci pak byli po návratu domů zatčeni.
Jeden ze zakladatelů srbského studentského odboje Srdja Popović řekl, že se Íránci musejí připravit na dlouhý nápor a zvolit taktiku s malým rizikem. Chválil to, že se organizují pomocí Twitteru, že vyjadřují solidaritu rozžatými reflektory automobilů a stojí proti policejním jednotkám s koránem v rukou. Dobře je prý také zvolena barva protestu - zelená, která je jinak barvou islámu - a také prý je správné, jestliže při protestech zní slogany z revoluce roku 1979.
Podle Popoviče, který nyní vede v Bělehradě středisko využití nenásilných akcí a strategií, se nedá nenásilná metoda, která fungovala v jedné zemi, přenést to jiné kultury a jiného prostředí. "Principy jsou ale stejné," řekl.
Pozor na sílu režimu
Klíčem úspěchu revolucí na Ukrajině a v Gruzii bylo odmítnutí bezpečnosti použít proti protestujícím zbraně. V Íránu je tomu právě naopak, což vzbuzuje o "zelené hnutí" obavy.
Ukrajinský analytik Michail Pogebinsky řekl, že ukrajinská vládní elita byla rozpolcená, takže opozici nehrozilo nebezpečí. "Násilí a represe, nedostupnost sdělovacích prostředků a jednota vládních kruhů dávají íránským demonstrantům malou šanci," řekl.
Podobně pesimistický je gruzínský analytik Soso Cintadze: "Íránští vůdci nejsou jako (bývalý gruzínský prezident Eduard) Ševarnadze, který byl opravdu slabý. Oni mají moc a situaci pod kontrolou. Íránská armáda neprotestuje, zatímco v případě Ševarnadzeho byla právě vzpoura v armádě klíčová."
Popović je ale toho názoru, že mezi íránskou mládeží klíčí semínko změny, a to se konzervativcům změnit nepodaří, i když možná Ahmadínežádovi zachrání druhý mandát. Vůdce polské Solidarity Lech Walesa Íráncům radí vytrvat: "Bojujte chytře a nerozbíjejte si hlavy o zeď. Když nevyhrajete teď, vyhrajete příště."
Mezi základní Sharpova doporučení patří vést co nejrozmanitější nenásilný boj v psychologické, sociální, ekonomické i politické rovině. Největší chybou nezdařených akcí bylo prý to, že se účastníci zaměřili pouze na jednu nebo dvě taktiky, například jen na stávky a demonstrace. Je třeba použít také metody jako nespolupráce, bojkot a neloajálnost. Existuje přes 200 různých taktik, o jejichž použití mají rozhodnout poučení civilisté.
Foto: Reuters, Profimedia, ČTK/AP
