Island ztratil během uplynulých dvou týdnů téměř všechno. Islanďané zatím hlavu neztrácejí - někteří z nich ani smysl pro humor. Islandský plátek Reykjavik Grapevine přinesl návrh nové podoby národní měny, kterou místo vypasených ryb zbobí ohlodané kostry.
A to není všechno. Redakce si znovu připomněla projev prezidenta země Ólafura Ragnara Grímssona o veleúspěšné ekonomické strategii Islandu, který pronesl v Londýně v roce 2005. Prezident tehdy řeč zakončil větou: „A to jste ještě neviděli všechno."
K TÉMATU: Skandinávské centrální banky zachraňují Island
Rusko zachraňuje Island: poskytne čtyři miliardy eur
Šéfredaktor dokonce ujišťuje čtenáře časopisu, který je určen milovníkům Islandu v zahraničí, že situace není nijak zvlášť kritická. Prý se ptal na úřadech a ryb, ovcí a brambor je dost na to, aby uživily třísettisícovou populaci opravdu dlouho.
V Reykjavik Grapevine lze nalézt i příhodný článek nazvaný Seznamte se se svou novou dietou a podtitulem Návrat ke kořenům. Autor v něm vypočítává tradiční způsoby úpravy ryb - od sušených přes polosušené až k soleným. Ryba na sto způsobů.
Aspoň bude čas na sex
Proti krizi není tak úplně ani Valur Gunnarsson, který věří, že krize může být velmi přínosná pro umění. Lidé budou muset začít přemýšlet. „Začnou naslouchat umělcům, kteří mají co říct. Ti co nemají, budou konečně mimo," prorokuje.
Gunnarssona sice mrzí, že mnohým Islanďanům nejspíš nezbude než emigrovat, ale na druhou stranu se sníží ceny nemovitostí a ti, kdo si dosud nemohli dovolit vlastní dům, si splní sen. A nakonec když lidé nebudou mít peníze na zbytečnosti, najdou si čas na vztahy. Vždyť sex je taky zábavný a je zadarmo.
Chci vidět někoho viset!
Ovšem celé toto vtipkování má poněkud hořkou příchuť. „Naše ekonomika se podobá stavu ve východoevropských zemích na konci studené války," posteskl si šéfredaktor Sveinn Birkir Björnsson. Islandský hudebník Borgar Magnasson si myslí, že Islanďané reagují příliš mírně. „Nechápu, proč se lidé nezlobí víc! Já osobně šílím!" řekl švédským novinám Dagens Nyheter.
Podle Dagens Nyheter ale lidé přestávají věřit politikům i finančníkům a situace začíná být kritická. „Jsem přesvědčená, že nám vláda a centrální banka lžou," říká Islanďanka Saerunn Guttesen.
Šéfredaktor Reykjavik Grapevine se ptá, kdo za to vlastně může. „Jako národ jsme víceméně zkrachovali. Chci za to vidět někoho viset!" Jenže vláda ani banky nechtějí o hledání viníka ani slyšet. Je to prý bezpředmětné.
Kdo je bez viny, ať hodí kamenem
Bergur Ebbi Benediktsson a Sveinn Birkir Björnsson se snaží zjistit, kde se vlastně stala chyba. Ještě 21. září ujišťoval Islanďany guvernér jedné z největších bank Lárus Welding, že zemi krize nehrozí, neboť banky zvolily dostatečně flexibilní strategii. O dva týdny později zvažuje vláda vyhlášení národního bankrotu.
Benediktsson a Björnsson se domnívají, že na vině jsou banky i stát. Viní islandskou centrální banku z technických chyb v obchodování islandské měny a z opomenutí potřeb trhu. Prý nechávala bankám přílišnou volnost, dovolila, aby byly úroky v islandských bankách mnohonásobně vyšší než jinde ve světě.
Banky pak žily z kapitálu, který na Island proudil ze zahraničí. Když přišla krize, zdroje vyschly. Jenže to už banky operovaly s aktivy desetkrát vyššími, než za které mohl stát ručit. Ale to si měla vláda pohlídat. Je to tedy i její vina.
Björnsson smutně podotýká, že ještě štěstí, že jsou islandské aerolinie hned za rohem. Svým zahraničním čtenářům vzkazuje: „Uvidíme se. Budu ten chlápek na konci baru, co obrací svou poslední korunu a brečí si do piva."
Foto: AP, grapevine.is, archiv
