Od vypuknutí nepokojů v Egyptě se Izrael strachuje o budoucnost mírové smlouvy z roku 1979. Za tou se však skrývají konkrétní finanční zájmy. Experti věří, že ani Muslimské bratrstvo by ji nemohlo jen tak vypovědět.
Krvavé nepokoje v Egyptě probudily v Izraeli starý strach z další nepřátelské fronty na jihu. Vzhledem k očekávané mocenské změně v zemi na Nilu vládne nejistota ohledně budoucnosti mírové smlouvy mezi oběma státy z roku 1979. "Velmi významnou otázkou je, jak bude nový Egypt vypadat a kdo převezme vedení," podotýká izraelský politolog Uzi Eilam.
Nejen Izrael ale může hodně ztratit, nýbrž i Egypt. Dokonce i kdyby se tam k moci dostalo Muslimské bratrstvo, nemohlo by mírovou smlouvu jen tak jednoduše vypovědět, aniž by tím riskovalo konec významné americké finanční pomoci nejlidnatější arabské zemi a její bojkot ze strany Západu. "Vycházím z toho, že vedení v Egyptě zůstane rozumné," řekl Eilam.
Žádná jiná země neobdržela od druhé světové války tolik finanční pomoci od USA jako Izrael. Židovský stát dostává ročně podporu ve výši téměř tří miliard dolarů, aby dokázal zajistit svou vojenskou převahu nad arabskými sousedy. Egypt ale následuje hned na druhém místě: od uzavření mírové smlouvy s Izraelem před více než 30 lety vyplácejí USA arabské zemi mimořádné sumy v rámci hospodářské a vojenské pomoci, naposledy ročně téměř dvě miliardy dolarů. Americká vláda neváhá sáhnout hluboko do peněženky, protože mír a stabilita na Blízkém východě slouží jejím strategickým zájmům.
Avšak i pro Izrael byl mír s Egyptem v posledních desetiletích velmi pohodlný, přestože to byl jen "studený mír", bez skutečného sblížení mezi oběma zeměmi. "Mladí lidé musejí pochopit, že Izrael má jen klidnou hranici s Egyptem a klidnou hranici s Jordánskem," řekl v těchto dnech v parlamentu premiér Benjamin Netanjahu. Izrael má podle něho velký prospěch z toho, že tyto hranice nemusí bránit. "Někteří z nás se ještě pamatují, jaké to bylo, když nebyl žádný mír."
Sulajmán je OK
Izrael a Egypt podepsaly mírovou smlouvu 26. března 1979 ve Washingtonu, 16 měsíců po historické návštěvě egyptského prezidenta Anvara Sadata v Izraeli. Sadat, který smlouvu signoval spolu s tehdejším izraelským premiérem Menachemem Beginem, zaplatil za uzavření míru s Izraelem o dva a půl roku později životem.
Tehdejší viceprezident byl při útoku rovněž zraněn, v úřadě pak Sadata nahradil. Důsledně pokračoval v mírové politice vůči Izraeli. Dělá to ale dojem, že mnozí Izraelci teprve po vypuknutí zuřivých protestů proti Mubarakovi dokážou ocenit, co v něm a v dodržování mírové smlouvy měli.
Pro Izrael přijatelným Mubarakovým nástupcem by byl čerstvý viceprezident Umar Sulajmán. List Daily Telegraph v pondělí zveřejnil diplomatické depeše datované rokem 2008, které unikly přes WikiLeaks. Obsahují výrok jednoho z poradců izraelského ministerstva obrany určený americkému velvyslanectví v Tel Avivu. Poradce řekl, že v Izraeli se věří, že "v případě Mubarakovy nemoci nebo úmrtí" ho přinejmenším na určitou dobu nahradí Sulajmán. Americký diplomat Luis Moreno k tomu do depeše napsal, že "není pochyb o tom, že Izraeli se představa Sulajmána (v úřadu prezidenta) zamlouvá".
Depeše také uvádí, že izraelský poradce David Hacham prý byl se Sulajmánovým zástupcem v kontaktu i několikrát denně prostřednictvím telefonické horké linky. Pětasedmdesátiletý Sulajmán dosud vedl rozvědku, v minulosti často jezdil do Izraele a zprostředkovával rozhovory s Palestinci.
Palestinští pašeráci
První izraelská mírová smlouva s arabskou zemí, uzavřená pod záštitou tehdejšího amerického prezidenta Jimmyho Cartera, byla zamýšlena jako základ pro řešení celého blízkovýchodního konfliktu. Od té doby se ale Izraeli podařilo smíření jen s jedinou další zemí, Jordánskem. Také nezávislost Palestinců, o niž se tehdy usilovalo, dosud stále chybí.
Izrael po podpisu smlouvy stáhl své jednotky ze Sinajského poloostrova, dobytého za války v roce 1967. Smlouva z roku 1979 mimo jiné stanoví, že tam Egypt v nárazníkové zóně může nasazovat jen policejní síly a pohraničníky. Izraelské armádní špičky se nyní obávají, že by Egypt mohl napříště v souvislosti s pašováním zbraní do palestinského pásma Gazy přivřít nejen jedno, nýbrž obě oči.
Pokud by se v nejkrajnějším případě v Egyptě chopil moci režim otevřeně nepřátelský vůči Izraeli, musel by Izrael navíc k nebezpečné severní hranici s Libanonem a Sýrií střežit ještě i přes 200 kilometrů dlouhou hranici s Egyptem. Teprve v prosinci přitom Izrael začal budovat ochranný plot podél hraniční linie, který má především zadržovat pašeráky a uprchlíky z afrických zemí.
Vývoj v Egyptě je ovšem jen část zvratů v celém arabském světě, jimiž se Izrael cítí ohrožen, zdůraznil Eilam. "Vidíme dominový efekt, který začal v Tunisku a jehož konec ještě vůbec není v dohledu. Máme sice důvod k obavám, nikoli ale k panice."
