Štěstí v neštěstí
Japonské happy endy: přežil na trosce domu, spláchlý v moři

Šedesátiletý Japonec byl zachráněn v neděli na moři více než 15 kilometrů od pobřeží, kde se držel více než dva dny spláchnutých zbytků svého domu. "Myslel jsem, že dnešek je posledním dnem mého života," řekl Hiromicu Šinkawa svým záchranářům.

Úžasné příběhy o přežití se začaly objevovat v Japonsku uprostřed děsivé zkázy způsobené silným zemětřesením a následnou vlnou tsunami, po níž zůstaly tisíce mrtvých a pohřešovaných, desetitisíce zničených domů a strach z exploze jaderných elektráren, napsal zpravodajský server CNN.

Tři starší lidé byli nalezeni živí v rozdrceném autě, s nímž mrštila přívalová vlna. Další žena se udržela ve větvích stromu, a pak jí šanci na život nabídla podlahová rohož plovoucí kolem ní. Rychlé proudy s ní smýkaly kolem mnoha domů, vyprávěla. Její dceru odnesla voda a zůstává mezi pohřešovanými. "Celou noc jsem čekala na záchranu," řekla.

Premiér Naoto Kan uvedl, že zatím se podařilo zachránit asi 15 tisíc lidí. Tisíce japonských vojáků stále pročesávají trosky a pátrají po jakékoli známce života.

Hiromicu Šinkawa, zachráněný z moře, záchranářům řekl, že se s manželkou vrátili domů krátce po zemětřesení, aby si vzali pár osobních věcí; ale v tu chvíli na město Minamisoa udeřila vlna tsunami.

"Já jsem se zachránil, protože jsem se chytil střechy, ale manželku to odneslo," řekl tiskové agentuře Kjódó. Na videonahrávce byl sotva vidět mezi kusy polámaného dřeva, roztříštěnými domy a dalšími troskami plujícími více než 15 kilometrů na moři. Mával improvizovanou červenou vlajkou. Záchranáři na palubě torpédoborce japonského námořnictva ho zahlédli a rychle pro něj vyslali menší loď. Když mu záchranář dal na palubě trochu napít, Hiromicu usrknul a pak se rozplakal. "Žádný vrtulník ani loď, co se ke mně přiblížily, si mě nevšimly," řekl.

V Minami Sanriku, městě v severovýchodním Japonsku, leží na promáčené podlaze rodinné album a v něm fotografie rozzářeného muže držícího novorozeně - nepříhodné štěstí uprostřed zkázy. Odhaduje se, že asi 9500 lidí - polovina populace města - je pohřešovaná. Jenom hrstka domů tu zůstala stát; zbytek se změnil ve změť trosek. Na okraji města leží loď, kterou více než tři kilometry do vnitrozemí zanesla přívalová vlna. 

Když se v pátek rozeznělo varování před tsunami, "většina lidí utekla", řekl CNN Čušin Takahaski, který pracoval v místním vládním úřadu nedaleko moře. "Někteří museli nechat starší nebo nemohoucí lidi v patře. Myslím, že většina z nich patrně zemřela," dodal. Když vlna udeřila, bylo to podle něj jako sen. "Viděl jsem dno moře, když voda ustoupila a domy a lidi byli spláchnutí pryč. A pak už jsem se na to nedokázal dívat."

"Neuvěřitelná hrůza, nemám slov"

V neděli bylo v Minami Sanriku nalezeno 42 živých lidí. Záchranné úsilí však často přerušuje varování před další vlnou tsunami, které spouštějí nové a nové následné otřesy. Když se rozezní alarm, policisté utíkají z aut, záchranáři pískají na píšťalky a lidé utíkají na výš položená místa. "Je to tvůj život!" Křičí jeden muž. "Běž!" Nakonec to byl jen falešný poplach, ale podobná varování jsou brána vážně.

Ve městě Sendai, jižně od Minami Sanriku, hledá Hiroki Otomo matku a strýce, kteří zůstávají pohřešovaní. Všichni byli v rodinném domě, když přišlo tsunami. "Neuvěřitelná hrůza," popsal své pocity Otomo. "Nemám pro to slov."

Spousta částí města je jednoduše pryč - bahno a prkna pokrývají místo, kde stávala řada domů. Převrácené auto se našlo ve větvích stromu. Škola, v níž bylo 450 lidí, když přišla vlna tsunami, zůstala stát. Dveře má otevřené a uvnitř změť nábytku - a navíc jeden nákladní automobil. Části učitelů a studentů se podařilo utéct z budovy, ale části ne.

Fotogalerie:

Japonsko po katastrofě

Obyvatelé Sendai říkají, že voda dosáhla až k vrškům stromů, když se vehnala do města. S auty si pohazovala jako s hračkami, rozbíjela okna a domy drtila nebo odnášela pryč. "Když jsem se pokoušel evakuovat, najednou se přede mnou objevilo tsunami," řekl jeden z obyvatel Sendai. "Pokoušel jsem se odjet autem, ale nakonec jsem radši utíkal."