Konec monarchie v Iráku. XVI. díl

Neoblíbené hášimovské monarchy vystřídali v čele Iráku vojáci. Velmocenské tahanice o Bagdád se přestaly točit kolem Británie, ale kolem protagonistů studené války Američanů a Rusů.

Třetím a posledním králem Iráku byl Fajsal II. Na trůn nastoupil v dubnu 1939 jako čtyřletý a byl zcela v rukách probritského regenta Abdal-lláha. V Anglii chodil do známé vojenské školy v Sandhurstu se svým jordánským bratrancem, pozdějším králem Husajnem (od roku 1953).

Jako jeho iráčtí příbuzní byl Husajn I. Jordánský velký nadšenec pro moderní věci. Pilotoval vrtulníky i jumba a celý život se věnoval radioamatérství. Antoinette Avril Gardinerová (69), s níž se král rozvedl roku 1971, je matkou současného jordánského krále Abdalláha II.

Prvních patnáct dílů seriálu o arabském světě ZDE

Oba monarchové své přátelství udržovali i později a v únoru 1958 dokonce vyhlásili efemérní Arabskou federaci Iráku a Jordánska.

Arabská sjednocování

Bagdádský dvůr ignoroval panarabismus a nacionalismus šířící se mezi důstojnictvem a iráckou inteligencí. Fajsal se dostal do otevřeného sporu s egyptským vůdcem Gamálem Abd an-Násirem roku 1955, protože podepsal takzvaný bagdádský pakt.

Obranný spolek Iráku s Tureckem, šáhovským Íránem a Pákistánem proti pronikání sovětského Ruska do regionu byl jeden z posledních velmocenských projektů britského ostrovního království. Jejich organizace CENTO byla formálně rozpuštěno roku 1979.

Za suezské krize o rok později stál Irák ještě na britské straně, proti národoveckému násirovskému Egyptu.

Roku 1963 chystali Egypťané se Syřany obnovu konfederace doplněnou o Irák, v letech 1964 až 1966 se snažili dát dohromady Egypt a Irák, souběžně běžel projekt na propojení revolučního Egypta se Severním Jemenem (1964-1967), roku 1972 do třetice spojení se Sýrií.

Relativně nejdéle existovala na papíru konfederace Egypta, Libye, Súdánu a Sýrie (1970-1977).

Generace svobodných důstojníků

Konec plánů na federaci s jinými arabskými státu udělal převrat plukovníka Abdala Karíma Kásima a "svobodných důstojníků" 14. července 1958, během něhož byla velká část iráckých Hášimovců včetně žen a nejbližšího služebnictva v Bagdádu zastřelena.

Vláda rodu banú Hášim nad Mezopotámií skončila. Puč "svobodných důstojníků" a popravu na nádvoří paláce přežili král a Abdal-lláhova manželka, princezna Hijám. Fajsal zemřel do druhého dne v nemocnici a Hijám, kterou nikdo z pučistů ani jim nakloněného personálu nepoznal, tam byla ošetřována. Později unikla do Saúdské Arábie a Egypta.

Až do roku 2003 vládli Bagdádu sunnitští plukovníci a generálové, z toho od roku 1968 národně socialističtí baasisté. Posledním v jejich řadě byl Saddám Husajn.

O arabském nacionalismu více též příště.

Foto: Wikimedia Commons