Strach, vězení či exil
Křesťané, z Afghánistánu raději utečte

Jeden žije ve strachu, že bude odhalen, druhý trpí ve vězení pronásledován ve vlastní zemi, která ho už nechce. Devět let po pádu Talibanu se za křesťanskou víru v Afghánistánu platí velice vysoká cena: život v ilegalitě pro Anajáta, mučení pro Músu.

Je to podzemní svět strachu, samoty a obětí, kde Anaját, dvaadvacetiletý student s tváří dítěte, souhlasí s tím, že se svěří, ale jen v tajnosti, u dobrého přítele západně od Kábulu a samozřejmě pod nepravým jménem, píše v reportáži agentura AFP.

Nelegální svět afghánských křesťanů čítá podle jejich západních souvěrců 1000 až 2500 ohrožených duší. Místní úřady zase mluví o hrstce "hanebných podvodníků", kteří prý o sobě tvrdí, že jsou pronásledováni s jediným cílem: aby mohli dostat povolení k vycestování do zahraničí.

Květnová televizní reportáž ze křtu Afghánců přestoupivších na křesťanskou víru roznítila plameny nové protikřesťanské horečky. Vyvolala manifestace a výzvy k vraždění "zrádců". Policie pod tímto tlakem zadržela několik údajných křesťanů včetně pětačtyřicetiletého Músy Sajída a šesti dětí.

Tento pracovník Červeného kříže, který je vězněn v Kábulu, přiznává, že se obrátil na křesťanskou víru před šesti lety a odmítl se vrátit k islámu. Zatím ještě neví, zda ho to nebude stát život, jak to stanoví islámský zákon, nebo zda bude uvězněn na doživotí či odsouzen k vyhnanství.

Dozorci a spoluvězni připravili Músovi při příchodu do vězení předzvěst pekla, které ho podle nich čeká. Několik týdnů byl bit, znásilňován, pokořován, ve dne stejně jako v noci, napsal Músá jednomu ze svých přátel.

Toto násilí je důsledkem urážky, kterou pociťovala země, jež často od 19. století zakládala svou identitu na ozbrojeném a náboženském odporu proti křesťanským uchvatitelům.

Od roku 2001 tu byli vražděni četní zahraniční misionáři nebo ti, kdo za ně byli považováni. Naposledy bylo na severu země loni v srpnu zabito osm lékařů nevládní křesťanské organizace.

Anaját objevil křesťanství díky "americkým přátelům" počátkem minulého desetiletí. Na křesťanství přestoupil v Indii, kde získal v roce 2006 studijní stipendium. Tam jsou křesťané akceptováni, říká.

Vypráví, že měl jedné probdělé noci vidění. "Slyšel jsem boží hlas, tak silný a vřelý. Cítil jsem, jak jeho duch do mě vstupuje, jak mě bere do náručí. Cítil jsem, že jsem se znovu narodil," říká. V roce 2009 se vrátil do Afghánistánu nadšen a odhodlán vypovídat o této víře, která z něho prý udělala lepšího člověka. Narazil však na zeď nepochopení. Jeho matka se zhroutila v slzách a v hrůze, jaká hanba padne na rodinu.

Od svého zatčení loni v květnu už na veřejnosti o víře nemluví a nikdy s sebou nenosí bibli. Chce zůstat u svých a pracovat pro svou vlast, dokonce popřít svou víru, kdyby byl zase zatčen. "Mám příliš velký strach, že všechno ztratím," přiznává se.

Jeho přítel Músá už nemůže doufat v nic lepšího než v exil, který mu zařídí jeho západní přátelé, stejně jako v roce 2006 jinému křesťanovi. "Kdyby doma vyšel na ulici, zabili by ho," vysvětluje jeden jeho evropský přítel.

Tento křesťan žije v zemi už dlouho a tvrdí, že je v Músově případu optimista. To je slabá útěcha v Músově trápení. "Deset let a tolik peněz ze zahraničí - a nakonec jsem skončil ve vězení, kde mě mučí," stěžuje si trpce.