Jeden žije ve strachu, že bude odhalen, druhý trpí ve vězení pronásledován ve vlastní zemi, která ho už nechce. Devět let po pádu Talibanu se za křesťanskou víru v Afghánistánu platí velice vysoká cena: život v ilegalitě pro Anajáta, mučení pro Músu.
Je to podzemní svět strachu, samoty a obětí, kde Anaját, dvaadvacetiletý student s tváří dítěte, souhlasí s tím, že se svěří, ale jen v tajnosti, u dobrého přítele západně od Kábulu a samozřejmě pod nepravým jménem, píše v reportáži agentura AFP.
Nelegální svět afghánských křesťanů čítá podle jejich západních souvěrců 1000 až 2500 ohrožených duší. Místní úřady zase mluví o hrstce "hanebných podvodníků", kteří prý o sobě tvrdí, že jsou pronásledováni s jediným cílem: aby mohli dostat povolení k vycestování do zahraničí.
Květnová televizní reportáž ze křtu Afghánců přestoupivších na křesťanskou víru roznítila plameny nové protikřesťanské horečky. Vyvolala manifestace a výzvy k vraždění "zrádců". Policie pod tímto tlakem zadržela několik údajných křesťanů včetně pětačtyřicetiletého Músy Sajída a šesti dětí.
Tento pracovník Červeného kříže, který je vězněn v Kábulu, přiznává, že se obrátil na křesťanskou víru před šesti lety a odmítl se vrátit k islámu. Zatím ještě neví, zda ho to nebude stát život, jak to stanoví islámský zákon, nebo zda bude uvězněn na doživotí či odsouzen k vyhnanství.
Dozorci a spoluvězni připravili Músovi při příchodu do vězení předzvěst pekla, které ho podle nich čeká. Několik týdnů byl bit, znásilňován, pokořován, ve dne stejně jako v noci, napsal Músá jednomu ze svých přátel.
Toto násilí je důsledkem urážky, kterou pociťovala země, jež často od 19. století zakládala svou identitu na ozbrojeném a náboženském odporu proti křesťanským uchvatitelům.
Od roku 2001 tu byli vražděni četní zahraniční misionáři nebo ti, kdo za ně byli považováni. Naposledy bylo na severu země loni v srpnu zabito osm lékařů nevládní křesťanské organizace.
Anaját objevil křesťanství díky "americkým přátelům" počátkem minulého desetiletí. Na křesťanství přestoupil v Indii, kde získal v roce 2006 studijní stipendium. Tam jsou křesťané akceptováni, říká.
Vypráví, že měl jedné probdělé noci vidění. "Slyšel jsem boží hlas, tak silný a vřelý. Cítil jsem, jak jeho duch do mě vstupuje, jak mě bere do náručí. Cítil jsem, že jsem se znovu narodil," říká. V roce 2009 se vrátil do Afghánistánu nadšen a odhodlán vypovídat o této víře, která z něho prý udělala lepšího člověka. Narazil však na zeď nepochopení. Jeho matka se zhroutila v slzách a v hrůze, jaká hanba padne na rodinu.
Od svého zatčení loni v květnu už na veřejnosti o víře nemluví a nikdy s sebou nenosí bibli. Chce zůstat u svých a pracovat pro svou vlast, dokonce popřít svou víru, kdyby byl zase zatčen. "Mám příliš velký strach, že všechno ztratím," přiznává se.
Jeho přítel Músá už nemůže doufat v nic lepšího než v exil, který mu zařídí jeho západní přátelé, stejně jako v roce 2006 jinému křesťanovi. "Kdyby doma vyšel na ulici, zabili by ho," vysvětluje jeden jeho evropský přítel.
Tento křesťan žije v zemi už dlouho a tvrdí, že je v Músově případu optimista. To je slabá útěcha v Músově trápení. "Deset let a tolik peněz ze zahraničí - a nakonec jsem skončil ve vězení, kde mě mučí," stěžuje si trpce.
