Kuvajtská ostuda. XXI. díl
12.06.2010 19:00 Seriál o arabském světě
Obsazení ropného emirátu v Zálivu se stalo diktátorovi Saddámu Husajnovi osudným: Američané přestali být na dobro jeho spojenci.
Irácká armáda 2. srpna naftový emirát obsadila a Husajn Kuvajt anektoval jako devatenáctou provincii Iráku. Spojené národy vyhlásily proti Iráku obchodní embargo a v jeho důsledku vypadl ze světové ekonomiky zcela jeden z největších exportérů ropy na světě.
Kuvajtská vláda v exilu si najala mimo jiné lobbistickou firmu, která prefabrikovala řadu příběhů o násilnostech a brutalitě iráckých okupantů v emirátu.
Nejznámější byl smyšlený příběh o tom, jak Iráčané v nemocnici vyňali z inkubátorů děti a nechali je zemřít na podlaze. Výmysly přispěly k vytvoření proválečné nálady v Americe. Použili je i politici ve svých vystoupeních, mezi nimi prezident George Bush starší.
Prvních 20 dílů seriálu o arabském světě najdete ZDE
Ve třetí válce v Zálivu, v tažení proti Saddámu Husajnovi, použijí v následujícím desetiletí Američané stejných triků. Nebudou to jen smyšlenky kolem zbraní hromadného ničení. Například jedna ze skupin CIA připravovala video, které mělo Iráčanům sdělit, že diktátor měl sex s chlapci. Jak jeden z tvůrců koncem května 2010 řekl listu Washington Post, hodně zrnitý materiál měl vyprovokovat atmosféru tajného záběru ze sexuálních hrátek.
Podobnými videy měl pak Irák být zaplaven. Jiný fígl měl přerušit vysílání státní televize a odvysílat zkonstruované prohlášení, že Husajn odstupuje ve prospěch svého syna Udaje. Agentura se nakonec rozhodla podobné věci do světa nepouštět. Zato se soustředila na vyrábění desinformací o iráckých zbraních hromadného ničení.
U bin Ládinovy kolébky
Od 17. ledna 1991 vedli Američané v čele vojáků ve 28 různých uniformách akci Spojených národů za osvobození Kuvajtu. Irácká armáda byla pokládána za jednu z nejvyspělejších v arabském světě. Desert Storm, "Pouštní bouře", takzvaná druhá válka v Zálivu, stála iráckou stranu po stu hodinách bojů třicet tisíc padlých. Na 175 tisíc iráckých vojáků bylo zajato.
Byla to jedna z nejostudnějších porážek, jakou světové dějiny pamatují.
Spojenci po osvobození Kuvajtu, které přišlo z území Saúdské Arábie, obsadili velkou část šíitského jižního Iráku. Boj zastavili 28. února 1991, kdy americké tanky stály 150 kilometrů před prakticky bezbranným Bagdádem.
Koncentrace amerických vojáků v saúdském království, jejich způsob života, Američanky v uniformách velící mužům, a vůbec přítomnost jinověrců ve svaté zemi sunnismu (třebaže oblasti hraničící s Kuvajtem a Zálivu jsou převážně šíitské), to vše pobuřovalo arabské konzervativce.
Jednou z reakcí na západní expanzi v Saúdské Arábii byla radikalizace ultrakonzervativních vahhábistů, mezi nimiž agresivitou brzy vynikl jistý Usáma bin Ládin, jeden ze synů velmi úspěšného businessmana a tvůrce rozsáhlého stavebního průmyslového, obchodního a finančního impéria Madžmúat bin Ládin as-Saudíja (Saudi Binladen Group). O několik let později vyhlásí Západu a sionistům svatou válku a vyděsí svět fenoménem zvaným islámský terorismus.
Důvod, proč se americký prezident George Bush starší rozhodl Husajna ponechat u vlády, není znám. Připomínaly se odkazy na nebezpečí z přílišného oslabení země vůči agresivnímu theokratickému Íránu.
V následujícím desetiletí šanci návratu do velký hry íránským ajatolláhům poskytne jeho syn a teheránská politika se stane ústředním problémem regionu...
Bushova nerozhodnost je stejně záhadná jako Hannibalovo stop na dohled Říma dvaadvacet století předtím ("Hannibal ante portas").
Poslední šance
Poražený bagdádský diktátor si pak zchladil žáhu na šíitech. Jejich povstání na jihu a Kurdů na severu Američané nepodpořili a Husajnovi vojáci je genocidními metodami za použití bojových plynů potlačili.
Saddám Husajn byl opět na čas pánem ve své říši. V listopadu 1994 ale uznal nezávislost Kuvajtu a nespočet dluhů za zničený majetek. Rok na to se dal na dalších sedm let zvolit prezidentem republiky.
Roku 1991 zůstal Husajn bez armády schopné větších akcí, zato se silnými elitními jednotkami a policií proti "vnitřnímu nepříteli". Zastavil vývoj zbraní hromadného ničení a jeho letecký prostor denně sledovala spojenecká letadla. V Iráku se nepohnula ani myš, která by Američanům unikla.
Větší část vzdušného prostoru země byla roku 1992 prohlášena Spojenými národy za bezletovou zónu a systematicky byla kontrolována americkým a britským letectvem, francouzské se přestalo patrol účastnit roku 1998.
Podezřelé irácké cíle byly spojenci bombardovány a ničeny. Kromě toho operovaly na severu země turecké oddíly pátrající po kurdských aktivistech a bojovnících komunistické PKK.
Obecně však iráčtí Kurdové na letecké ochraně profitovali a v tomto období se v podstatě utužila jejich politická i hospodářská autonomie na Arabech trvající dodnes.
Roku 1993 dal prezident Bill Clinton vybombardovat sídlo rozvědky v Bagdádu, roku 1998 Američané tři dny bombardovali pozemní cíle v celém Iráku.
Husajn později tvrdil, že prezident Bush starší moc dobře věděl, že Irák nemá zbraně hromadného ničení. Věděl to i jeho syn a dnes už nikdo nepochybuje o tom, že záminka k iráckému tažení roku 2003 byla vykonstruovaná.
Foto: americká armáda a Wikipedia
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.