Historie v Gaze se opakuje. Izraelská vláda se znovu rozhodla pro vojenskou cestu, aby se pokusila skoncovat se střílením raket, které dopadají už víc než měsíc na izraelské území. O tom, že toto ostřelování civilních cílů je válečný zločin, nikdo nepochybuje, i když počet obětí je ve srovnání s počtem odpálených projektilů omezený.
Je to také připomínka, že přes zbabrané jednostranné vojenské stažení v roce 2005 se Izrael s Gazou pořád nevypořádal, ostatně ji stále obléhá, píše v úvodníku francouzský list Le Monde.
V minulosti však převaha izraelské palebné síly palestinské milice nikdy neumlčela, a to ani když izraelské tanky okupovaly města a tábory na severu pásma Gazy. Zato každý těžký útok na toto přelidněné území, kde boje chytají tisíce civilistů do pasti, vyvolal krveprolití. Stejně je tomu dnes, při nejsmrtonosnějším útoku, jaký byl na toto území podniknut od roku 1967. Zakazovat tam přístup novinářům, jak to dělají izraelské úřady, na tom nic nemění.
Zbývá tedy zjistit, zda tato operace, podniknutá sedm týdnů před (izraelskými) parlamentními volbami, které pro nynější vládní koalici nevypadají příznivě, dosáhne lepších výsledků než příměří sjednávaná prostřednictvím Egypta.
Pokud je cílem, jak halasně prohlašovali izraelští představitelé, zasadit tvrdou, ne-li definitivní ránu Hnutí islámského odporu (Hamas), je možné se s klidem vsadit, že izraelské rozhodnutí narazí na bolestnou skutečnost.
Hamas je mocný, protože jeho radikální teze jsou jakoby potvrzovány skutky, protože diplomacie nefunguje a protože palestinská samospráva je v nejlepším případě považována za přívažek a v nejhorším za pomocníka státu, který dál okupuje většinu Předjordánska.
Vraždy historických zakladatelů a stovek bojovníků Hamasu od začátku druhé intifády tomuto hnutí nezabránily, aby v roce 2007 převzalo nad Gazou kontrolu. Pouze mírová perspektiva seriózně podporovaná mezinárodním společenstvím ho odtamtud může dostat.
Foto: AP a Reuters
