Gabriele Quattrone je jedním z malé armády psychoterapeutů, kteří léčili šéfy italského organizovaného zločinu nebo jejich rodinné příslušníky. Pod podmínkou nezveřejnění totožnosti jednotlivých pacientů nabídli tito lékaři zřídkavý pohled do utajeného světa po staletí trvajících italských zločineckých organizací.
Dnešní časy jsou pro italské gangstery složité. Jde po nich policie, její tlak sílí a čím dál tím víc podnikatelů se vzpírá placení výpalného. Někteří synové mafiánských rodin se proto zmítají v síti pochybností a nejistoty, zda vůbec chtějí a mají nastoupit na místa svých otců a dědů v krvavém, odplácejícím světě organizovaného zločinu.
Vyhledat pomoc přitom může být riskantní: mezi gangstery je návštěva psychologa slabostí, za niž se může platit životem. Palermský psycholog Girolamo Lo Verso připomněl případ mafiánského syna, který jinému terapeutovi řekl: "Kdyby můj otec věděl, že tu jsem, tak by nás oba zabil."
"Když jste mafián a máte strach, pak jste nedůvěryhodný a musíte být eliminován," dodal Lo Verso. "Mafián je paranoidní ze všeho, věří mafiánskému kodexu mlčení (omerta) víc než lékařskému kodexu mlčenlivosti o záležitostech pacienta."
Italská válka proti organizovanému zločinu poslala za mříže stovky bossů, občas na celá desetiletí, čímž tvrdě testuje duševní zdraví manželek, dětí a občas samotných gangsterů.
Quattroneho, šéfa neuropsychiatrie v nemocnici v Reggio Calabrii, jednou zavolali do bytového komplexu v místní bohaté čtvrti. Výtah s pancéřovanými dveřmi, v němž nebyla žádná tlačítka, ho vyvezl přímo z garáže do bytu s pevně zavřenými okny. V obrovském obývacím pokoji doplněném o bazén zapuštěný do podlahy ležela na pohovce manželka mafiánského bosse v hluboké depresi.
Přítomnost manžela komunikaci znesnadňovala, ale doktor si všechno důležité přečetl v jejích očích. "Porozuměli jsme si," řekl Quattrone. "Byla sešněrovaná rolí mafiánské manželky." Diagnóza? Existenční osamělost. Měla deprese, protože se jen zřídka dostala ven a pokud ano, pak v autě s řidičem a tmavými skly. Změnu životního stylu jí předepsat nemohl, a tak jí alespoň napsal antidepresiva.
Většina mafiánů ale dál psychiatry, psychoanalytiky či psychology neuznává. Mnoho gangsterů mlčí, když je Quattrone navštíví ve vězení. Hrstka z nich si stěžuje na noční můry. Vidí "děsivé obrázky", ale nejde o lidi, které zabili. Spánek jednoho z mafiánů například ničí myšlenky na smrtelně nemocnou dvanáctiletou dcerku. "Nemůžu spát, protože slyším její hlas," stýskal si. "Není fér, že ji nemůžu vidět. Nedokážu se s tím vyrovnat."
Terapeut Lo Verso po letech sledování gangsterů došel k závěru, že "mafiáni se naprosto identifikují s Cosa Nostrou, která je jejich rodinou. Nemají řádnou individualitu". Připomněl případ ženy, která chtěla opustit svého manžela z Cosa Nostry. Přišla k němu na psychiatrické vyšetření, které potřebovala k žádosti o svěření dětí do péče. Přitom vyšlo najevo, jaké má krásná, elegantně oblečená čtyřicátnice, která do ordinace přišla s milencem, problémy v sexuálním životě.
S milencem jezdila na víkendy do romantických hotelů a spala s ním v jedné posteli. Milenec se svlékl a vzrušil, ale ona si nechávala šaty na sobě a známky pohlavního vzrušení nikdy nejevila. Lo Verso došel k závěru, že v sobě má nesmazatelně vrytou mafii. Jako mnoho mafiánských manželek byla dcerou jednoho z gangsterů velmi dobře obeznámenou s kodexem Cosa Nostry, podle nějž manželka nikdy nezradí svého manžela. Jednoduše zůstávala dál provdána za mafii bez ohledu na to, že podezírala vlastního manžela, že měl prsty ve vraždě jejího otce.
