Marné arabské naděje. Rok jedenáctý, 5. část

Zahraničí
31. 12. 2011 18:25
Neslavně skončil i libyjský diktátor Muammar Kaddáfí.
Neslavně skončil i libyjský diktátor Muammar Kaddáfí.

Prosincové protidrahotní nepokoje v Tunisku inspirovaly nepokoje v celém arabském světě. O arabelii či arabském jaru si ale lidé dělali více nadějí, než bylo zdrávo.

Spustilo je sebeupálení mladého pouličního zelináře v tuniské provincii Muhammada Búazízího v prosinci 2010 a vedlo to poprvé v moderních arabských dějinách k tom, že ulice vyhnala presidenta ze země: Evropany dosud milovaný a chráněný bin Alí unikl na stará kolena s rodinou do Saúdské Arábie.

V Egyptě použili generálové protestů proti svému letitému vůdci Husnímu Mubárakovi a sesadili ho. V obou zemích se volilo (v Egyptě se na etapy pokračuje do jara) a bodovali ti pronásledovaní: liberální diktátoři nesnášeli muslimské konservativce a náboženské radikály, neboť jim byli vždy nebezpeční, nejenom Západu.

Nové, z demokratické volby vzcházející režimy, nebudou až tak liberální, dokonce budou protiliberální, ale hlavně budou protiamerické a protisionistické - to když po arabelii vládne vůle lidu...

Vražda roku

Ošklivé bylo zúčtování s Muammarem Kaddáfím, půl století jedné z nejznámějších postav třetího světa. Motorem pomsty byl francouzský president Nicolas Sarkozy. Zbavil se držkatého plukovníka, který ho osobně urazil v Paříži a nechtěl nakupovat od Francouzů zbraně, jak sliboval.

Kaddáfímu, který prodělal životy národního revolucionáře, panarabisty, panafričana, jakéhosi všelidovce nemarxistického typu a hlavně antiimperialisty, lezl po roce 2000 do zadku kdekdo. Nikoli pro jeho velbloudy, ale naftu. Ve Státech a Británii dodnes tají akademici, kolik kdy dostali od beduínovy rodiny na své "vědecké" projekty a chod svých ústavů.

Armáda káhirské demonstranty zklamala.Zameteno s ním bylo elegantně na dálku akcí posvěcenou Ligou arabských států, kde monarchové Kaddáfího nesnášeli, a Spojenými národy, které povolily "kontrolu" nad vzdušným prostorem Libye. Kromě bojově naložených členských států NATO se přímých leteckých akcí zúčastnil katarský emír; bylo to poprvé v moderních dějinách, kdy Arabové ze své pravlasti opustili válečně svůj poloostrov.

Bez cizí pomoci by domácí povstalci nebyli vlastními silami s to porazit Kaddáfího vojáky. Od smrti bizarního vůdce v říjnu se svět může ptát, jak se bude jmenovat budoucí libyjský diktátor, popřípadě zda obří kus pouště slepený v minulém století Italy v dnešní vydrží podobě.

Opatrně kolem Asada

Sýrie se také dostala do občanské války, ale nikdo ji intervencí rozhodnout nechce. Režimu národně socialistické strany Baas řízené klanem Asadů, kteří se hlásí k alavitům pokládaným za sektu šíitskou, mají radikálové většinových sunnitů, podporovaných ze Saúdské Arábie, plné zuby.

Bašírovi al-Asadovi se doma postavili armádní zběhové a rozhádaná oposice sestavila jakousi exilovou vládu v Istanbulu. Nátlak Turků i Arabské ligy režim nebral vážně.

Íránský spojenec Sýrie hraničící s Izraelem je příliš těžká figurka na předněvýchodní šachovnici právě díky této blízkosti, ačkoli jinak je surovinově vlastně neatraktivní a stejně jako Libye slepenec tří osmanských provincií.

Šíitská renesance a touha vydobít si rovnoprávnost se sunnity vedla k nepokojům v Saúdské Arábii a hlavně v Bahrajnu, kde fandové čtvrtého kalífy Alího, Muhammadova bratrance a zetě, tvoří většinu. V ostrovním království ale po staletí vládne sunnitský klan Chalífů, který v nouzi požádal o pomoc sunnitské bratry spojené v hospodářskou a bezpečnostní Radu spolupráce v Zálivu (GCC): v březnu udělaly v ulicích Manámy pořádek saúdské tanky a vojáci Spojených emirátů.

Šíité byli vedle rozladěných sunnitských klanů Jemenu, kajdistů a jihojemnských komunistů i jedním z aktérů nepokojů na jihu Arabského poloostrova. Dlouholetý vládce a sjednotitel země Alí Abdalláh Sálih slíbil odejít ze země, ale zda vydrží Jemenská republika pospolu a kdo jí bude vládnou, je rovněž ve hvězdách.

Dokonce i nejkonservativnější z muslimských států, kolébka islámu, poskočila v atmosféře bouřící se šíitů v ropných částech země směrem k liberálním změnám. Král Abdalláh (87), který byl po většinu roku po špitálech, slíbil saúdským Arabům pravidelné komunální volby a ženám aktivní volební právo. A také právo vlastnit řidičák. A všem poddaným 130 miliard na studijní podpory, na bydlení a malopodnikání. Asi by si za to "ochránce obou svatých mešit" zasloužil označení světec roku.

A s ním možná jeho vatikánská duchovní konkurence, papež Benedikt xvi. za to, že vyzval své činovníky, aby církev žila v chudobě; Arab a trochu mladší Bavor (84) se postavili tak trochu dějinám...

Revoluce v šatníku

Arabkám se rok jedenáctý zdál asi také jako zjevení. Jistá Egypťanka a saúdská Arabka se daly na internetu vidět nahé, na demonstracích po arabském světě se odkládaly textilie halící obličeje. Bylo by možné se ptát, co u Arabů teď znamená "nahoře bez": pravděpodobně zatím ještě jen to odhalení obličeje...

Izraelského exprezidenta Moše Kacava poslal soud za mříže.Nezvyklého vítězství dosáhla skupina jiných žen v Orientu, když dosáhla sedmiletého uvěznění izraelského státního presidenta Mošeho Kacava (66) za několikanásobné harašení.

V Kuvajtu se "ulice" bouřila proti korupci členů vládnoucí dynastie a panovník musel rozpustit parlament. Oposici ustoupil ománský sultán a předčasné volby uspořádal král marocký. Jindy velmi rušný Libanon se složitou stavbou sunnitských, šíitských, křesťanských a levicových stran užíval roku relativního klidu.

Zatímco šíité si vykládali "arabské jaro" jako svou šanci, konservativní sunnité jako pravý opak: jako příležitost zbavit se vlivu šíitské velmoci, íránských ajatolláhů. Snahu "strážce dvou mešit" saúdského krále Abdalláha podporovali Američané přísliby zvýšení vojenské přítomnosti v Zálivu.

Bombu chce každý

V čele protiíránské fronty, ale zcela automně dále stál Izrael přesvědčený se západními spojenci o tom, že ajatolláhové už postavili nukleární bombu a že ji podle svých hrozeb svrhnou na Izrael. Pro případ, že Íránci budou mít pumu, oznámili Saúdové, že si ji opatří také.

Američané opustili Irák.Američanům neslavně skončila válka v Iráku. Bushova intervence zbavila sice moci a života národně socialistického diktátora Saddáma Husajna, ale během okupace upadla země do občanské války o několika frontách.

Po náboženskoetnických čistkách se upevnila moc šíitů, osmdesát let vládnoucí sunnité mají roli outsiderů. Kurdové na severu se k vyhlášení nezávislosti neodhodlali, žijí v relativně nejklidnější části Iráku. Američané opouštějí Mesopotamii, nad níž se se rozprostřel pařát Íránu a nekonečné spory o vládu nad Bagdádem. Zda Núrí al-Málikí je jméno nastávajícího iráckého despoty, není až tak jasné: Američanům se kupodivu zamlouval.

Něco ze změn v Orientu postihlo i Izraelce. Jednak požádali palestinští Arabové o přijetí za řádného člena Spojených národů (čehož dosáhli v listopadu u Unesco), jednak se ukázalo, že radikálně protisionistický Hamas zabydlený v Gaze, opustil nespolehlivé damašské útočiště, vymanil se tedy z íránského vlivu a začal se spoléhat na Egypťany.

Mnohaměsíční protidrahotní demonstrace spuštěné v Izraeli nejprve studenty proti vysokým cenám bydlení se rozšířily na odbory a Netanjahuova vláda neměla na krku jen permanentí guerillu s palestinskými Araby, ale hlavně své nespokojené Židy; možná prvek nebezpečnější pro státní bezpečnost než zlobiví Arabové na hranicích.

Autor: Josef LandergottFoto: Pentagon , Profimedia , flickr.com - magdino20

Další čtení

Při havárii malého letadla na britském letišti Southend zemřeli čtyři lidé

Zahraničí
14. 7. 2025

Reuters: Protivládní polovojenské jednotky RSF zabily v Súdánu téměř 300 lidí

Zahraničí
14. 7. 2025
Vladimir Putin čelí americké odpovědi

Trump dal Putinovi ultimátum. Teď pošle Ukrajině zbraně, pak nastoupí cla

Zahraničí
14. 7. 2025

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ