Evropané přemýšlejí, jak udržet své sociální systémy na současné úrovni, kde na ně brát peníze, kde pokud možno bezbolestně ušetřit. Francouzi se nedávno prošli pod plakáty boje za udržení sociálních vymožeností, když vláda Nicolase Sarkozyho zdvihla nárokovou hranici na odchod do penze na 67 let.
Sarkozy ovšem není "socialista 21. století", jihoamerický bojovník permanentní revoluce. V Bolívii, jedné z nejchudších zemí světa, vládne čtyři roky Hnutí za socialismus (MAS) Eva Moralese (51), prvního indiána v prezidentském úřadu ve 180leté historii chudého vnitrozemského státu. Obdivovatel kubánský Castrů a venezuelského levicového kazatele Huga Cháveze už zestátnil surovinové zdroje a změnil ústavu zvýhodňující většinové indiánské obyvatelstvo.
Teď prošel parlamentem, kde jeho blok drží dvoutřetinovou většinu, další revoluční návrh. Důchodový věk Bolivijců snížil ze 65 let pro muže a 60 pro ženy na společnou hranici pro muže i ženy 58 roků. Zaměstnanci důlního průmyslu, kterých je na sedmdesát tisíc, mohou do penze o dva roky dříve.
Kromě toho poslanci zestátnili důchodové pojištění. Nárok na důchod se vztahuje i na pracovníky, kteří bývají jen přechodně zaměstnáni a neměli národ na starobní důchod. Statisticky však tvoří šedesát procent všech pracujících Bolivijců a nárok na penzi jim vznikne po deseti letech dobrovolného placení příspěvků do nového systému.
Státní důchodové pojištění se v zemi s deseti miliony obyvatel již jednou zhroutilo. Roku 1997 ho muselo vystřídat soukromé. Morales je přesvědčen o tom, že povinné příspěvky zaměstnanců a zaměstnavatelů pod názvem "fond solidarity" nyní státní systém udrží.
V bolivijských Andách řeší ovšem i jiné věci zcela odlišně od evropských trendů. Vzdělání je podle vládního návrhu nového zákona "antikoloniální, osvobozující, revoluční, antiimperialistické, antipatriarchální a ve vztahu k hospodářským a sociálním strukturám transformační".
Aby tato proměna klapla, vrací se školské úřady z kompetencí provinčních úřadů pod kontrolu ministerstva. Poněvadž to podstatné na každé revoluci je vždycky nedůvěra k ostatním soudruhům a důsledný dohled, aby velké myšlenky nevyvanuly do bláta měšťáckého konzumismu.
