Přeborník v bowlingu, trenér gymnastiky a skladatel: turkmenská televize věnuje pozornost snad výhradně jen prezidentovi Gurbangulimu Berdymuhamedovovi. Středoasijský Turkmenistán, který býval součástí Sovětského svazu, má jeden z nejtužších autoritářských režimů na světě se silným kultem osobnosti vytvořeným kolem hlavy státu.
V nedělních televizních zprávách lze sledovat turkmenského vůdce, který je u moci od roku 2007, takřka ve všech odvětvích: řídí stavební projekty (a úředníci si pečlivě zaznamenávají každý jeho pokyn) a pak pózuje jako závodník na koni na dostihovém závodišti, aby se pochlubil sportovním talentem před pozorným publikem, než odjede ve svém terénním mercedesu.
Na bowlingu se před ním neschová jediná kuželka, v basketbalu sází s lehkostí jeden koš za druhým. Poté trénuje vládní představitele v gymnastice. To vše jsou scény, které v lecčem nemohou nepřipomínat Berdymuhamedovův ruský protějšek Vladimíra Putina. Oba prezidenti mají prý blízké vztahy.
Pak přichází hlavní bod programu: sedm minut sledujeme prezidenta v nahrávacím studiu s jeho vnukem Kerimem. Hraje na kytaru, bicí a klavír. Oči skrývá za tmavými brýlemi, na tváři se mu rozlévá blažený úsměv a skládá hudbu, jako by se nechumelilo.
Televizní program Watan Habarlary velebí prezidentovu skladbu jako "oslnivou a melodickou" píseň, která se vyznačuje "intenzivním nábojem a navýsost moderním zvukem". Stanice hlásá, že prezidentův příklad mezigeneračního dialogu přispívá k harmonickému vývoji turkmenské mládeže a její estetické výchově.
Vánoční píseň
Turkmenský prezident se na obrazovce objevuje často. V posledních letech je spolu se svým vnukem autorem vlasteneckého rapu. Pro televizi také nazpíval vánoční píseň, v níž spoluobčany vyzýval, aby se těšili z milostných melodií. A aby se předvedl, tak za jízdy na kole cvičně střílel z pistole.
Berdymuhamedov se k moci dostal po smrti svérázného vůdce Saparmurata Nijazova, který si na vlastní počest nechal vztyčit sochu otáčející se za sluncem. Pokud se v některých rozhodnutích současného prezidenta odrážejí nejnevhodnější rysy jeho předchůdce, pak je to zavedení vlastního kultu osobnosti. V turkmenské metropoli Ašgabat si Berdymuhamedov také užívá vlastní sochy ze zlata a téměř absolutní kontroly nad médii a občanskou společností.
