Sotva se v minulých týdnech uklidnily vody, zamířily přes Středozemní moře na sever tisíce migrantů. Tisíce zoufalců však takové riskantní pokusy každoročně zaplatí svým životem. Analyzuje to pondělní vydání časopisu TÝDEN. "Britové tradičně azyl uprchlíkům udělují, ale zapojit se do unijní migrační politiky dál nechtějí," říká v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ Tom Hamilton-Shaw z Britského červeného kříže.
Stačí hlavně navýšit kapacity a financování, nebo je potřeba přístup změnit systémově?
V rámci stávajícího uspořádání vidíme místo pro obtíže. Když přijde takový nával jako teď a stávající systém se musí revidovat, je dobře, že členské státy EU diskutují, jaké možnosti jsou na stole. Jediná země Evropy teď má zodpovědnost za tisíce migrantů a těžko si představit, že statisíce migrantů a žadatelů o azyl jednoduše zvládne stávající uspořádání. Něco se musí udělat v rámci celé Evropské unie. Členské státy musejí podniknout konkrétní kroky podle svých závazků vyplývajících z mezinárodního humanitárního práva. Nebo ať se jednotlivé státy chopí iniciativy na vlastní pěst.
Závazků a slibů není málo, ale ne vždy jsou naplněny na sto procent...
Jsem nestranný aktér, jednotlivé případy nebudu komentovat. Když se v konkrétních případech porušují, spoléháme nejprve na právní mechanismy. Nejsem zrovna ten, kdo by to měl komentovat, jsou povolanější. Úmluva o uprchlících a Evropská úmluva o lidských právech jsou klíčové mechanismy, přes které se lidé mohou dovolávat svých práv. Ale mezinárodní právo se vyvíjí a nechám na jiných, aby hovořili o jeho aktuálních aplikacích v kontextu středomořské krize.
Operaci Mare Nostrum italské pobřežní stráže nahradila podstatně skromnější evropská operace Triton. Na čtvrtečním summitu EU se státníci dohodli, že peníze navýší zhruba na úroveň té předcházející italské operace. Bude to stačit?
Obecně je velice důležité, aby členské státy podnikaly konkrétní kroky v reakci na vývoj situace. Pozitivní je, že se státy chápou iniciativy. A také že řeší jeden z kořenů, totiž záležitost pašeráků. Musíme se podívat, co se může s pašováním dělat. Je také potřeba požádat Libyjce, aby ukázali kázeň a soucit vůči migrantům v obtížné situaci. Společnost Červeného kříže coby nestranná organizace apeluje na slitování ke zranitelným lidem.
V Libyi spousta lidí čeká, až dostanou šanci se nalodit na některé pochybné plavidlo směr Evropa. Země je ale dost nestabilní, odrazuje to nové migranty?
Situace v Libyi je velmi komplikovaná, myslím, že je to mix, nedá se jasně vytvořit obrázek typického migranta. Jak říkám, existují mezinárodní právní a lidskoprávní nástroje, které je třeba brát v potaz a pozorně sledovat v každé fázi, aby lidé dostali tu pomoc, na kterou mají nárok.
Uvědomují si migranti, do čeho jdou, nebo spíš věří pašerákům?
Co tak čtu v novinách, tak si to někteří uvědomují. Jen to podtrhuje tragický charakter té situace. Tak, jak se věci momentálně mají, je to naprosto nezvladatelné. Je povinností členských států zvážit, co mohou udělat pro vyřešení té situace.
Od začátku roku zemřelo ve Středozemním moři skoro tolik migrantů, kolik za celý loňský rok, kolem tří tisíc. Půjde teď o krátkodobý boom, nebo to potrvá?
To je těžké říci. Když jsem v říjnu 2013 poprvé navštívil tohle úžasné město, Prahu, na konferenci Evropské rady pro uprchlíky a exulanty jsme se už tehdy bavili o uprchlické krizi ve Středomoří. To je rok a půl nazpátek, a pořád je to nezvladatelné. Musíme co nejrychleji najít konkrétní opatření.
Jak berete v potaz nadcházející parlamentní volby v Británii?
Samotné volby komentovat nebudu. Jsme neutrální, nestranný humanitární aktér, bavím se o našich tématech se všemi stranami. Máme jasně daný soubor požadavků, ať už ve vládě bude kterákoli strana. Například otázka uprchlíků a žadatelů o azyl, aby se neocitli na ulici a bez prostředků vinou neefektivního azylového zřízení. A o nutných změnách stávajícího azylového systému se budeme bavit s každou stranou.
Imigrace je v Británii velké téma, přinejmenším pro euroskeptika Nigela Farage (UKIP), který toto téma dovede nastolovat do celonárodní diskuse...
Je nutné rozlišovat různé typy migrace. Je třeba zajistit, aby byly naplněny humanitární potřeby všech lidí, a to rychle, spravedlivě a efektivně. Musím ale říci, že všichni politici ve Spojeném království si uvědomují, že otázka azylu je zvláštní případ, který tu má dobrou tradici a který je třeba uchovat. A princip azylu pro uprchlíky podporují nejrůznější lidé, se kterými hovořím. Musíme se snažit, aby tomu rozdílu lidé rozuměli a aby všeobecnou debatu formovala fakta a porozumění. Ale je to neustávající práce.
V Británii loni žádalo o azyl přes třicet tisíc lidí, kolik z nich řádově uspěje?
Asi třetině žadatelů je přiznán status uprchlíka a další procento nebo dvě získají další typy ochrany.
Britové jsou obecně poměrně euroskeptičtí a zrovna v oblasti přistěhovalectví mají opt-out z evropských politik. Například odmítají převzít některé uprchlíky z Itálie, která jejich nápor nezvládá. Není to ale celoevropský problém?
Současný unijní azylový systém teď členské státy přezkoumávají, a pokud se podaří ho zefektivnit, tak to Britové uvítají. Nicméně Británie se ke společnému systému nepřidala. Je to na vládě, mně nepřísluší to komentovat.
Češi většinou nejsou na cizince, zvlášť z nějakých vzdálenějších zemí, moc zvyklí. Britové jako koloniální národ jsou jistě otevřenější, nebo se to mění?
Můžeme se prezentovat jako dobrý příklad, kterak jsme dokázali lidi v naší zemi integrovat. Je to velice pozitivní rys Británie. Ať už bude jakákoli vláda, budeme apelovat, aby zvážila specifickou strategii vůči uprchlíkům a žadatelům o azyl. Protože se mnohdy jedná o lidi, co prožili spoustu traumat a prošli velmi těžkými situacemi, stále jsou velice zranitelní, i když už jsou v Británii a status uprchlíků mají.
Jak si s takovou prací udržujete entuziasmus?
Třeba právě tady na debatě se studenty Prague College. Šance setkat se s mladými lidmi, dostávat od nich těžké otázky, sledovat je, jak vnímají obtížné politické záležitosti. To mi dává energii a naději, že změna je možná. A vidím to i při jednání s ministry. Je to pomalá, těžká práce, ale my jsme hnutí staré 130 let a vytrváme i v budoucnu. Nakonec to má výsledky. A každý úspěch mi dodá kuráž.
Jaké třeba úspěchy?
V minulých šesti měsících jsme zaznamenali slušný pokrok v politice vůči lidem, kteří získají status uprchlíka, aby se snadněji dostali k podpoře, na kterou mají nárok. Nějaké obtíže byly v komunikaci, například dopisy adresované uprchlíkům se teď ujasní. A také personál, který se podílí na mechanismech udílení sociální ochrany, bude lépe informován o uprchlících a žadatelích o azyl. Aby znali své povinnosti, když k nim přijde uprchlík. Zjednoduší to přístup k sociálním dávkám, na které mají nárok. Spolupracovali jsme s ministerstvy práce a vnitra, aby ten přístup byl snadnější. Pořád tam ještě dost práce zbývá, ale je povzbuzující vidět, že některé obtížné problémy se v nadcházejících měsících podaří vyřešit.
Více se o středomořské migraci můžete dočíst v novém vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 27. dubna 2015.
