Zvládneme to - od památného výroku německé kancléřky o uprchlické krizi uplynul rok. Za tu dobu ho několikrát zopakovala, naposledy před několika dny. Jakou šanci má Německo migranty skutečně zvládnout?
Radnice saského městečka Waldenburg chtěla migrantům vyjít vstříc a vymyslela "integraci prací." Protože čekatelé na azyl nemohou pracovat, radní pro syrské běžence vytvořili sedm dobrovolnických pracovních míst. Doufali, že pokud se zapojí do práce, budou více akceptováni místními lidmi. Jenže dobrovolníci pracující například pro obec mohou dostávat jen minimální mzdu 8,50 eura (230 Kč) na hodinu a to už byl problém. "Odmítli s tím, že oni přece přišli na pozvání kancléřky Angely Merkelové a jako hosté přece nemusejí pracovat," popisuje, co se dělo dál, starosta Bernd Pohlers.
Teď cítí zklamání - zapojit běžence do práce byl jeho vlastní nápad a sám na jeho uskutečnění vybíral peníze. Postoje v německé společnosti se totiž rok od začátku migrační krize výrazně změnily a poměr odpůrců vzrostl z jedné třetiny skoro na dvě. Podle průzkumu společnosti Emnid pro televizi N24 s politikou Merkelové nesouhlasí 57 procent Němců a proti jejímu přístupu k migraci je 42 procent voličů její vlastní konzervativní unie CDU/CSU.
Kancléřka si ale stále trvá na svém a výrok "Zvládneme to" koncem července znovu zopakovala na tradičním setkání s novináři. V současné době podle ní nelze postupovat jinak, svět se potýká hned s několika velkými krizemi a největším počtem uprchlíků od druhé světové války. "Zůstaňme u našich zásad. Lidská důstojnost je nedotknutelná a lidé, kteří hledají ochranu, ji mají získat," řekla Merkelová. Zároveň chce zásadně změnit systém přijímání migrantů, bojovat proti terorismu, a především spustit skutečně účinný systém navracení těch, kteří azyl nezískají. Na nápravu má něco málo přes rok, který zbývá do příštích parlamentních voleb - a zřejmě jen to, že opatření začnou viditelně fungovat, může prodloužit její politickou kariéru.
Nezájem jako strategie
Veřejnosti vadilo, jakým způsobem Merkelová reagovala na červencovou vlnu teroristických útoků. Když mladý Afghánec zaútočil nožem na cestující ve vlaku u Würzburgu a v Ansbachu se odpálil neúspěšný syrský žadatel o azyl, kancléřka nespěchala na místo útoku jako to má ve zvyku třeba francouzský prezident François Hollande. Naopak o sobě nedávala vědět a reagovala až po určité době. Mnozí lidé ji sice vinili z nedostatku státnického spolucítění, její postoj se ale nedá hodnotit jednoznačně negativně. Těžko říct, zda šlo o náhodu, nebo strategii - ale někdy je lepší dělat kolem útoků méně mediálního i politického humbuku, protože přesně to si atentátníci přejí.
Záležitosti kolem migrace by pak měl řešit nový devítibodový plán, který vychází z rok starého desetibodového návrhu tehdejšího šéfa Spolkové zpravodajské služby (BND) Augusta Hanninga. Nejvíce se soustředí na odhalování a potírání islámských radikálů, poté na osvětu a výchovu a kromě toho taky na deportace neúspěšných žadatelů o azyl.
To, že si tajné služby ani policie neumějí příliš poradit s islámským radikalismem, je bolestí Západu všeobecně. Po 11. září 2001 přišli Američané na to, že jejich zpravodajské služby nedokážou proniknout do prostředí islámských radikálů, a začali o překot hledat spolehlivé lidi mluvící arabsky, paštúnsky a persky. To samé procitnutí zažili Španělé po útoku na příměstské vlaky 11. března 2004 a Britové po výbuších v londýnském metru 7. července 2005. Nutno dodat, že Britové se z toho poučili nejdůkladněji a jejich tajné služby jsou dnes spolu s izraelským Mosadem nejlepší na světě. I díky tomu už Británie opakování této události nezažila, přestože v zemi žijí tři miliony muslimů a ročně přibývá na 300 000 přesídlenců ze států mimo EU. Výrazně jsou přitom zastoupeny Pákistán, Afghánistán, Indie a Nigérie, tedy země, kde přímo působí radikální extremistické skupiny.
Volby ukážou
Nepříliš se pak mluví o další oblasti, osvětě, jejíž součástí by měly být programy směřované na utužování vztahů mezi běženci a místními komunitami. Jde tady o širokou škálu aktivit a zdá se, že nikdo ještě příliš neví, jak na to - konkrétním příkladem je tu případ s odmítáním práce ve Waldenburgu.
K němu se ještě na chvíli vraťme. Psychologové, lingvisté, ale i politici považují vyjádření "Zvládneme to" za nepříliš šťastné a zavádějící a budící falešné naděje právě pro další potenciální běžence. Zvládneme všechno rovná se každý k nám může přijít," říká německá lingvistka Elisabeth Wehlingová z Kalifornské univerzity. "Mnozí z našich voličů to chápou, jako že kdybychom mohli, pokračujeme dál v přijímání uprchlíků," říká poslanec za CDU Karl-Georg Wellmann. A vicekancléř sociálních demokratů Sigmar Gabriel míní: "Zvládneme to - to byla velká chyba."
Popularita kancléřky Merkelové v poslední době opět o něco poklesla - v průzkumu veřejnoprávní stanice ZDF dostala na škále od minus pěti do pěti známku jedna, ještě v červenci to přitom bylo 1,4. Může jít o důsledek teroristických útoků, popularita kancléřky ale kolísá pravidelně, a tak víc ukážou dvoje zářijové regionální volby: 4. září v Meklenbursku-Předním Pomořansku a 18. září v Berlíně. Podle průzkumů sice mají stále navrch CDU a Sociální demokraté, už ale ztratili veškerý náskok a dopředu se s odhadovanými patnácti procenty hlasů dere euroskeptická Alternativa pro Německo.
* Kde jsou největší rizika uprchlické vlny?
* Kde mají bezpečnostní složky největší nedostatky, a kde naopak situaci zvládají?
* Co dělat s běženci, kteří azyl nedostanou - je Německo připraveno si s nimi poradit?
* Jaké další problémy s migranty zemi čekají?
Odpovědi na tyto otázky a celý text článku najdete v nejnovějším vydání časopisu TÝDEN, vychází v pondělí 29. srpna 2016.
