Rozklad armády
Nechceme střílet do krajanů, líčí syrští zběhové

Syrští armádní zběhové, hledající útočiště v Turecku či v Libanonu, vyprávějí o kampani "spálené země", kterou vede režim prezidenta Bašára Asada a jeho obávané ozbrojené milice šabíha. Jejich výpovědi zaznamenala agentura AFP.

Když syrská armáda začala v provincii Homs střílet na bezbranné civilisty v rodné vesnici poručíka Amína, rozhodl se dezertovat a připojit se k opozici. "Už jsem nemohl snášet násilnosti armády," řekl agentuře AFP tento pětadvacetiletý důstojník a požádal, aby nebylo uvedeno jeho pravé jméno.

V červnu Amín s rodiči, bratry a sestrami ilegálně přešel do Libanonu, aby se vyhnul represáliím. Vypráví, jak viděl v Homsu vojáky vpadnout do domu údajného protestního aktivisty a střílet do nohou jeho manželky a dcery, aby je přinutili prozradit, kde se nachází.

"Odešel jsem, protože potřebuju žít s klidným svědomím," říká Amín. "Vstoupil jsem do armády, abych chránil svůj lid a svou zemi, kvůli osvobození Golan (Golanské výšiny okupované Izraelem), a ne kvůli osvobození Homsu a Dará (na jihu Sýrie)."

Experti a diplomaté soudí, že dezerce nejsou příliš rozšířené. Svědčí ale podle nich o sílícím odporu v řadách syrské armády proti brutálním represím, které podle OSN připravily od vypuknutí nepokojů v polovině března o život už téměř tři tisíce lidí.

"Zběhl jsem dříve, než bych musel volit mezi tím, někoho zabít, nebo se nechat sám zabít za neuposlechnutí rozkazů," říká Ramí, příslušník vojenské rozvědky, který utekl do Libanonu. Líčí armádu vojáků vystřízlivělých a zklamaných, ale porobených terorem.

"Vojáci jsou pod velmi důkladným dohledem svých nadřízených, a jakmile na někom ulpí podezření, stane se terčem," vypráví čtyřicátník Ramí, který stejně jako ostatní dezertéři nepoužívá své skutečné jméno. "Když na to dojde, musí rychle sbalit věci, vzít rodinu a pryč..."

Vojáci, jejichž loajalita je zpochybněna, jsou posíláni do přední linie. "Když nestřílíte, zastřelí vás a řeknou vaší rodině, že je to dílo ozbrojeného teroristického gangu," vysvětluje Ramí.

Júsuf, křehký dvacetiletý voják, který přišel do Libanonu v srpnu, líčí, jak jeho jednotka v Homsu dostala rozkaz střílet na lidi, i když nedemonstrovali, aby bylo obyvatelstvo terorizováno.

Jednoho dne dostali členové jeho jednotky rozkaz střílet "do zad" neozbrojeného muže jedoucího na kole. "Krvácel a jeho rodina mu nemohla přijít na pomoc. Nevím, proč byl zabit, nepředstavoval žádnou hrozbu," vypráví velmi vzrušeně.

A bezpečnostní složky často střílejí na vojáky, aby potvrdily verzi režimu, podle níž stojí za problémy a nepokoji "ozbrojené teroristické skupiny", tvrdí Júsuf.

Aktivista Máhir, který utekl do Libanonu, vypráví, že měl od dalších protivládních oponentů v Homsu za úkol obstarávat úkryty, potraviny a civilní oblečení pro armádní zběhy. Podle něj je mnoho těchto dezertérů stále v regionu a čekají na zbraně, aby se mohli postavit represi.

Také Júsuf by se k nim chtěl přidat: "Já jsem neutekl. Chci se velmi rychle vrátit do své země, ještě před svržením režimu, protože chci bojovat proti těm, kdo útočí na můj lid."