O mumiích a popelu - nejen na Kubě
22.07.2008 20:32 Zápisník z Kuby
Kalifornská společnost Celestis, originální a pokroková „vesmírná" pohřební služba, nabízí pozůstalým, kteří si takový rozmar mohou dovolit, uložení popele jejich zesnulých příbuzných na Měsíci.
Přeprava jednoho gramu popele vyjde na 9995 dolarů a milující páry, které si přejí zůstat jeden vedle druhého navzdory smrti a celému kosmu, vyjde pohřeb ještě dráž - za 11 gramů zaplatí 29.985 dolarů.
Do této chvíle si svoji první cestu do vesmíru u společnosti Celestis objednalo více než tisíc lidí.
Někdo by si možná mohl myslet, že jde o úryvek z nějaké vědecko-fantastické knihy nebo z některého starého románu satirického spisovatele Evelyna Waugha, ale ve skutečnosti jde jen o další absurdní bláznovství těch, kterým ve stále složitějším a vyhladovělejším světě přebývají peníze a kteří je chtějí utrácet dokonce i po smrti.
Na Kubě se honorace rozhodla, že bude nebožtíky kremovat. Těla téměř všech význačných osobností, jakož i jejich příbuzných, jsou po smrti zpopelňována. Lidé jsou zde v porovnání se zákazníky firmy Celestis skromnější a realističtější.
Popel rozptýlí do moře, v horách Sierra Maestra či Escambray, nebo je s úctou uloží v urně do mauzolea v Mayarí či je pohřbí na rozkvetlé koloniální zahradě, kterou v části Staré Havany spravuje přední dějepisec Eusebio Leal. Jde o další, „posmrtnou" výsadu význačných postav.
Ne všichni Kubánci však mohou na kremaci pomýšlet. Vyřizování takového pohřbu je totiž mimořádně složité a krematorií je málo. Komunistické elitě bychom však neměli její privilegia závidět. Ba naopak, spíše bychom jí měli být vděční za její pragmatismus a dobrý vkus. Je pěkné, že nám neodkazuje balzamované umrlce, kteří by nám ještě více komplikovali nejistou budoucnost.
V Rusku po sobě reálný socialismus mimo jiného zla zanechal i odkaz v podobě Leninovy mumie, jejíž skleněný pohled dřímá v přítmí střeženého kremlinského sálu a budí zdání, jako by byl Lenin připraven znovu se zapojit do dění ve světě živých a v závislosti na situaci opět vyhlásit válečný komunismus nebo tzv. novou hospodářskou politiku.
V Argentině je pak nekrofilie spojená s Evou Perónovou tím nejstrašidelnějším melodramatem z latinskoamerických dějin. Jeho autoři - nějaký vyhlášený balzamovač, diktátor Perón, generál Aramburu, znesvětitelé z vojenských řad, partyzánští Montoneros, druhá Perónova manželka Isabel a Peronův vlivný tajemník José López Rega - jej „sepsali" do morbidních detailů.
Soudružka Evita odpočívá osm metrů pod zemí rodinného panteonu na buenosaireském hřbitově La Recoleta, ale pro příznivce Peróna a bouřící se nezaměstnané zatím nemá žádné dobré zprávy.
Kubánská revoluce se pomalým krokem smrtelníků, nikoli božských bytostí, obrací v prach. Zdá se, že architekti socialismu v olivově zelených uniformách o odkazu svých mumií neuvažují. Z jejich revoluce zbude jen popel. A popel zůstane i ze všeho špatného, hrozného a příšerného, a v prach se obrátí i vše dobré. Co přijde pak, ať už s jakoukoli ideologií, bude úplně něco jiného.
Když už v ničem jiném, tak alespoň v těch kremacích jednají vůdci kubánského socialismu v souladu se zdravým úsudkem a selským rozumem. Nelze bojovat proti nemožnému. Ať se uctívají sebevíc, vystavované mumie se stejně časem rozpadnou na prach.
Kremace nás ušetří poutí politicky aktivních nekrofilů a znesvětitelů hrobů i jiných tristních jevů. V tom máme štěstí. Nevadí, že přijdeme o turisty. Když chtějí mumie, ať se jedou podívat do egyptských pyramid nebo do Britského muzea. Na Kubě toho lidem za celé půlstoletí zbylo po vůdcích víc než dost na to, aby se museli potýkat ještě s dalšími problémy.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.