Evropská unie o uplynulém víkendu schválila definitivě pomoc pro problémy sužované Irsko. Přestože jde o ohromnou sumu, která se v české měně vyčísluje v řádu bilionů, konkrétně jde o 2,1 bilionu korun (85 miliard eur), jsou reakce veřejnosti a médií poměrně vlažné. Alespoň ve srovnání s balíkem pomoci pro Řecko.
Ostrov za ostrovem, jak někdy sami Irové označují svou zemičku (z pohledu starého kontinentu), je hospodářsky dost na huntě. Zdá se nicméně, že při pohledu na irskou mizérii pociťuje většina Evropanů téměř cosi jako lítost.
Přirozeně, jsou tu ještě i jiné pocity, třeba že daňový poplatník v EU musí zase, pokolikáté už, platit za chyby, spekulace, nenažranost... někoho jiného, ale přesto jsou dnešní nálada a tón sdělovacích prostředků naprosto odlišné od toho, co jsme ještě před několika měsíci zažívali u Řecka a jeho státního skorobankrotu. Proč vlastně?
V uplynulých dnech a týdnech jsme mohli hlavně v západoevropských médiích číst titulky jako: "Evropa se bojí o Irsko", "Irská tragédie" a podobně. Mnohokrát bylo možné číst, jak se Irové stydí nejen a za svou vládu, ale též za to, že nechtějí být "žebráky".
Když se před několika dny sešla v Dublinu u řeky Liffey padesátitisícová demonstrace proti plánům úspor vlády, šla v jejím čele kapela. Akce byl poměrně klidná, snad až na jeden ohýnek a upálení portrétu premiéra jakýmisi zakuklenci, a její účastníci protestovali hlavně proti tomu, že irský kabinet znevýhodňuje v rozpočtu na příští rok průměrně vydělávající občany, zatímco banky a boháče šetří.
Opakovaně bylo možné slyšet, že se sice pod záchranný eurodeštník zrovna nehrnou, ale jak jsou Irové vděční Bruselu a Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF) za pomoc.
Jak rozdílný obrázek od demonstrací na opačném konci unie, v Řecku, kde se policie bila s demonstranty, kteří se nechtěli a nechtějí podvolit nevyhnutelnému osudu, kde zápalné lahve proměnily jeden finanční ústav v ohnivé peklo, v němž umírali lidé.
Jaké nelichotivé výrazy padaly celé týdny na adresu Řeků. Jak si žili desítky let nad poměry, jak prý jsou líní, jak promrhávají a rozkrádají peníze z evropských fondů, jak falšují statistiky, podvádějí a lžou, až se z nich práší.
Ty poslední jmenované výtky platí hlavně pro politickou a finanční elitu.
Jak se vůbec ti řečtí podšívkové dostali do EU a eurozóny? zaznívaly otázky. A odpověď zněla, že podvodem. Jak ostatně u Řeků jinak, že?
Také drtivá většina čtenářů listu TÝDEN.cz hlasovala v anketě pro to, aby Helény nemilosrdně vykopli z eurozóny, kde tak jako tak nemají co pohledávat.
Vyhrabejte se ze svrabu, který jste si sami zavinili, sami, zněla nejčastěji rada prostého euroobčana. Prodejte část svých ostrovů, navrhl jistý německý list Řekům. Neobčané, vrcholní politici, ale mínili jinak. Není divu, i jejich část má totiž část žluklého řeckého másla na hlavě.
A teď zase zpět k Irům, k jejich zelenému ostrovu, whiskey či pivu značky Guinness. Copak je lze srovnávat s tradičně "zahálčivými" Jihoevropany? Jasně že si také ostrované žili v poslední době trochu nad poměry, ale bylo to jen zhruba 15 let... Jako když nějaký nuzák vyhraje majlant v loterii, vše v radosti prohýří a nakonec upadne do větší chudoby, než v jaké kdysi byl.
Tak trochu slitovný pohled na Iry má i historické příčiny. Copak si v minulosti neprožívali mnohokrát peklo? Připomeňme jen ohromný hladomor z let 1845 až 1852, Gorta Mór, velký hlad, jak říkají Irové, kdy zemřelo kolem milionu lidí a kdy se irská populace scvrkla téměř o čtvrtinu. Do toho se vedle masového umírání počítají i emigranti.
A co ten poměrně častý déšť na ostrově za ostrovem, zatímco průměrný Řek "lenoší" na slunci? Už jen kvůli tomu aby měl člověk s těmi nešťastnými Iry slitování.
Občas je ale prospěšné podívat se i jinam. Smeknutí klobouku si totiž v boji s ekonomickou krizí zaslouží v unii především ti, o nichž se zase tak často nemluví. Jde konkrétně o Litvu a Lotyšsko.
Třeba Lotyši museli a musejí snášet tak drsná úsporná opatření, že kdyby byli něčemu takovému vystaveni (nejen) Řekové, propukla by už druhý den občanská válka. V Pobaltí se ale trpí tiše - a zjevně účinně. Mnohé nasvědčuje, že se tam ze svého svrabu vyhrabávají, byť pomalu.