Diktátor to nevzdává
Pákistán v krizi. A generál Mušaraf číhá za bukem

Nejdůležitější spojenec v USA v boji terorismem se od počátku tohoto roku zmítá v nové mocenské krizi. Vládu v Islámábádu opustilo Národní hnutí muhádžírů (MQM), menší koaliční partner Pákistánské lidové strany (PPP). Po ztrátě 25 poslanců MQM tak vládní PPP chybí rovný tucet hlasů k parlamentní většině.

Jsme připraveni na předčasné volby, prohlásil nyní ve svém dubajském apartmánu Parvíz Mušaraf, dlouholetý vojenský vládce Pákistánu, který od roku 2008 žije v exilu v Londýně.

Současný vývoj dále ochromuje naděje na demokratickou budoucnost země. Jsou tomu přitom pouhé dva roky, kdy se PPP, jejíž ikonou byla roku 2007 zavražděná expremiérka Pákistánu Bénazír Bhuttová, chopila v Islámábádu vládního kormidla - po dlouholeté vládě vojenského diktátora Mušarafa. Její převzetí moci provázely velké naděje mnoha Pákistánců.

Pro premiéra Júsufa Rázua Gíláního a jeho PPP byl odchod muhádžírů (zastupují menšinu z Indie hovořící urdsky) z vlády druhou ranou poté, co koalici už loni v prosinci opustila další menší strana - Džamíjate ulemáe islám (JUI).

MQM hrozila odchodem z kabinetu už několik měsíců, hlavně kvůli nespokojenosti s ekonomickou politikou. Poslední ranou pro Muhádžiry bylo zvýšení cen benzinu, ropy a petroleje před Novým rokem, což rozlítilo mnoho lidí. "Benzinová bomba, jíž vláda svrhla na pákistánské obyvatele, přiměla naši stranu distancovat se od takhle šílených rozhodnutí," uvedl vůdce MQM Faisal Subzvárí.

Oslabení vlády a její ztráta parlamentní většiny zneklidňuje Spojené státy. Washington se už déle snaží přimět pákistánskou vládu a armádu k tvrdšímu postupu proti militantním islamistům na severovýchodě země a v oblastech, kam se stahuje afghánský Taliban. Nynější situace by mohla přinutit americkou armádu, aby sama ještě častěji zasahovala na pákistánských kmenových územích.

Politická krize také znamená, že zákonodárci nebudou mít v dohledné době možnost jakkoli pokročit v řešení kritických ekonomických problémů, kvůli nimž je země závislá na 11 miliardách dolarů půjčky Mezinárodního měnového fondu (MMF).

Pokud se vládě nepodaří udržet většinovou koalici nebo vytvořit novou, mohla by čelit hlasování o důvěře a předčasným volbám. Někteří analytici míní, že vláda má jen několik týdnů, jestli ne dnů, aby zabránila svému pádu. Jiní jsou ale zatím optimističtější.
Podobně jako premiér Gílání, který se snaží vystupovat sebejistě a zdůrazňuje, že jeho vláda je "stabilní".

S jejím pádem prý nepočítá. Jedním z důvodů je, že ani státní prezident Asif Alí Zardárí (manžel zesnulé Bhuttové) nemá zájem na tom, aby šéfa PPP tlačil k hlasování o důvěře v parlamentu.

Také opozice se dosud s podobným požadavkem drží zpátky. Gílánímu se tento týden podařilo dohodnout s největší opoziční stranou, Pákistánskou muslimskou ligou bývalého premiéra Naváze Šarífa (PML-N), že v případném hlasování o důvěře nynější vládu za určitých podmínek podrží. Jednou z nich je, že vláda zruší zvýšení cen benzinu. To se stalo ve čtvrtek večer, Gílání ustoupil ohromnému tlaku. 

Přitom je to právě PML-N, která by podle průzkumů veřejného mínění předčasné volby vyhrála.

Generálovy novoroční pozdravy

Je tady ale ještě další muž, již zmíněný Parvíz Mušaraf, jenž by v Pákistánu rád (opět) převzal otěže moci. A to přesto, že roku 2008 ze své vlasti doslova utekl do exilu. Tam ale nejen neztichl, ale sotvaže se trochu otřepal, začal hovořit o svém návratu.

Loni začátkem října založil v Londýně novou stranu, Celopákistánskou muslimskou ligu, s níž se chce roku 2013 účastnit doma parlamentních voleb. Pokud by došlo k volbám předčasným, tak i dříve, nechal se tento týden slyšet. Na otázky, zda si Pákistánci jeho comeback vůbec přejí, odpovídá Mušaraf často slovy, že není žádný poustevník, pečlivě sleduje současné dění a ví, že má v Pákistánu stále slušnou podporu.   

"Přišel čas, kdy musíme zavést novou politickou kulturu, která posune Pákistán kupředu na cestě demokracie," řekl nedávno Mušaraf v rozhovoru s BBC. "Momentálně visí nad celým Pákistánem temnota. Musíme ukázat světlo, přijatelnou alternativu, z níž lidé můžou čerpat důvěru..."

O možném Mušarafově návratu se více hovoří už od jara loňského roku. Také v Pákistánu samotném se ozývaly hlasy požadující jeho návrat, respektive převzetí moci v zemi armádou, hlavně v době, kdy současná vláda nedokázala zvládnout situaci po katastrofálních záplavách, jež kulminovaly loni ve druhé půli srpna.

Na exulanta, který se dostal doma k moci roku 1999 nekrvavým pučem, ale čeká v Pákistánu mnoho žalob kvůli manipulacím, díky nimž se roky udržoval u moci. Patří k nim také volební podvody a svévolné změny v ústavě. Parvíz Mušaraf nicméně nyní prohlašuje, že žaloby ho od návratu neodstrašují.

Nejvíce by ale mohl jeho záměry zkřížit Iftikár Muhammad Čaudrí, který je zpět v křesle předsedy nejvyššího soudu. Roku 2007 vyvolal Mušaraf masivní protesty, když Čaudrího vyhodil. Demonstrace vedené soudci a právníky tehdy zahájily proces, který nakonec vyústil v Mušarafovo svržení. Nejpozději v této době ztratil Mušaraf poslední podporu, kterou u Pákistánců měl.

Mušaraf: Mám své vlastní průzkumy mínění

Fakt, že se tehdy držel svého postu doslova jako klíště, poškodilo také armádu, která se v zemi těší tradičně obecnému respektu. Jeho vyhazov nepřišel vojákům úplně nevhod.

Pro něj nepříznivé průzkumy veřejného mínění, které zkoumají názor občanů ohledně jeho možného návratu, zavrhuje Mušaraf mávnutím ruky.

Podobné průzkumy lze podle něj snadno manipulovat. Nejen v tomto případě dobře ví, o čem mluví. Jeho obliba, tvrdí, se prý zvětšuje a velkou podporu má hlavně u nevoličů.

Politický establishment v Pákistánu reagoval dosud na Mušarafovy výroky o možném návratu udiveně i pobaveně. Řada politiků se vyjádřila v duchu, že Mušaraf je zbabělec, který už jednou utekl a bál se zodpovídat před soudem.

"Žije ve snovém světě, pokud věří, že by se znovu mohl stát pákistánským prezidentem," prohlásil Siddikul Farúkí, mluvčí největší opoziční strany Pákistánská muslimská liga Naváz (PMP N).

Kroucení hlavou mnoha jeho krajanů vyvolala Mušarafova slova o tom, že se chce zasadit o demokratizaci země. Už při svém nástupu k moci nekrvavým převratem před 11 lety se nechoval zrovna demokraticky. Pověsti autokrata a diktátora pak učinil zadost ještě mnohokrát.

Roku 2000 například vyměnil většinou soudců nejvyššího soudu, kteří mu nešli na ruku. Jejich náhradníky donutil přísahat, že nebudou zpochybňovat vládu armády. O rok později se Mušaraf prohlásil státním prezidentem.

Tajná služba ISI (Inter-Services Intelligence) zmanipulovala roku 2002 ve prospěch Mušarafa referendum a následně volby. Také v následujících letech nevynechal prezident jediný trik, aby se udržel u moci.

To by už dnes nebylo tak snadné. Nynější hlava státu Asif Alí Zardárí, manžel zesnulé prezidentky Bénazír Bhuttové (zemřela 2007) a kdysi proslulý korupčník, se loni na jaře vzdal ve prospěch parlamentu většiny prezidentských pravomocí, jež pro sebe uchvátil právě Mušaraf.  

Politické hašteření ale jen ještě víc popuzuje obyčejné Pákistánce. "Nemáme elektřinu, nemáme plyn, nemáme práci - a oni se perou mezi sebou," řekl agentuře AP pětatřicetiletý Arif Fasiulláh z města Multán. "Nepřijímají žádné zákony. Jenom dělají špinavou politiku," dodal.

Pětadvacetiletý Táhir Chán, dělník z Péšávaru, se potýká s problémy, jak uživit svou šestičlennou rodinu. Vláda by se podle něj měla spíš soustředit na takové problémy, jako je zdravotnictví, školství a další pomoc, než na politické sváry. "Nezajímá mě, co jeden vůdce říká o jiném. Víc mě zajímá, co nám který z nich dá," prohlásil.