Prominentní kritik islámu a šéf nizozemské Strany pro svobodu (PVV) Geert Wilders je na návštěvě Izraele a podle části novinářů ale i nizozemských politiků opět kalí vodu. Prý tím, že vyzývá židovský stát k výstavbě sídlišť na západním břehu Jordánu.
ČTK věnovala "apelu" nizozemského poslance patnáctiřádkovou zprávu - převzatou z agentury Associated Press. Z novinářského hlediska jí nelze příliš co vytknout, snad jen až přílišnou stručnost a nezasazení do širšího kontextu. U mnoha jiných témat by to ani tak nevadilo, ale u složité osobnosti, jako je Wilders, obdivované i zatracované, to může být problém. A také je.
Prokletí malého jazyka
Právě zkratkovitost je totiž jedním z hlavních důvodů, proč až příliš mnoho novinářů, až na výjimky nenizozemských, má tendenci psát o tomto politikovi a poslanci "nesmysly" - žádný víc košer výraz mě momentálně nenapadá.
Na základě klipovitých zpráv pochytaných povětšinou od svých stejně neznalých kolegů tak lehkým perem píší o "extremistovi" (nynější menšinová vláda v Haagu se opírá o extremistu?), aniž se zjevně nad tímto termínem hlouběji zamýšlejí, zkrátka o "fašounovi", jehož jediným programem je štvát a štvát proti muslimům. A jen dále rozbíjet už tak rozklíženou multikulturní utopii.
Tak tomu, dovolím si tvrdit, není. Že je Wilders v hodnocení islámu často tvrdý, nevybíravý a jeho výroky mají (záměrně) tendenci šokovat? Jistě. Ale současně je tento politik mnohem plastičtější, jeho záběr širší. Wildersův obraz mimo hranice jeho vlasti trpí také tím, že nizozemština je malý jazyk.
Zahraniční novináři pak bývají v informování se o šéfovi (a jediném členovi) PVV odkázáni především na překlady a dále na překlady překladů. Co z této praxe připomínající hru na "tichou poštu" občas vzejde, snad netřeba dále rozebírat. To jen ale problém u mnoha malých jazyků a národů.
Příkladem je nedávné zahájení soudu s Wildersem, zatím odročeného, kvůli obviněním z údajného podněcování rasové nenávisti, urážkám a diskriminaci muslimů. Výroky soudu i Wilderse přeložené do češtiny z angličtiny byly zčásti dost vzdálené od nizozemského originálu.
Chybí širší kontext
Ale zpět k nejnovějšímu vystoupení nizozemského antiislamisty v Tel Avivu. Jak uvádí velmi stručně média, Wildersovy výzvy jdou proti proudu mezinárodních apelů, aby Izrael zastavil výstavbu sídlišť v Předjordánsku. Co především v informaci chybí, jsou strategické úvahy, jež Wilderse vedou k tomu, že žádá, co žádá. Ostatně v jeho relativně dlouhé řeči zabrala slova a usidlování v Judeji a Samaří pouhé čtyři řádky.
Chybí také alespoň drobná poznámka, že teze přednesené čerstvě tímto nizozemským politikem před několika stovkami příznivců krajně pravicové strany Hatikva (do Izraele pozval Wilderse její předseda a poslanec Arje Eldad) nejsou úplně nové. O tom, že žádný další palestinský stát není třeba vytvářet, že už existuje v podobě Jordánska, kam se také mají Palestinci uchýlit, hovořil Wilders zevrubně už dříve. Podrobně se této tezi věnoval i při své nejnovější řeči v Tel Avivu.
Wilders chce problém Palestinců vyřešit tím, že se jim nabídne alternativní vlast: Jordánsko.
A co už nenizozemská média opomněla téměř unisono, je Wildersova až vášnivá obhajoba Izraele ("Nestydím se. Jsem hrdý, že stojím při Izraeli..."), který je podle něj neférově osočován a jenž tvoří první linii boje s islámem (islamismem). Za utrpení Palestinců můžou dle Wilderse arabští vůdcové. A islám.
"Jestliže Jeruzalém padne do rukou muslimů, jsou další na řadě Atény a Řím," varuje Wilders.
Nepříjemné pravdy
K pochopení toho, proč Wilders nyní v Izraeli je a proč říká to, co říká, je také užitečné vědět něco více o jeho vztahu k židovskému státu. Datuje se zpět až do jeho mladických let. Také to se ale třeba v českém tisku nelze téměř nikde dočíst.
Někteří nizozemští politici a Wildersovi odpůrci vyčítali často hnutí svého krajana, že uvažuje "provinčně" anebo "nepřemýšlí dále než za (pobřežní) duny". A že i tak škodí Nizozemí daleko za jeho hranicemi. Nyní opět varují, když Wilders vyrazí daleko za domácí duny, že poškozuje vládní koalici liberálů (VVD) a křesťanských demokratů (CDA), s níž PVV uzavřela dohodu o spolupráci a podpoře v parlamentu. Wilders by prý neměl dávat v zahraničí rady, jak řešit ty které trable.
Je to poněkud pokrytecké. Jakož i jinde, také nizozemští politici se s oblibou zaobírají problémy jiných zemí. A málokdy se při tom dělají vrásky, zda to poškodí obraz jejich země ve světě.
Nechme Wilderse říkat to, co chce říkat. Často je dobře, že to vůbec někdo vysloví. A hezky nahlas. Mnohdy za mnohé z nás...
