Očima arabisty
Pomýlená rétorika IS: Západ vede proti muslimům křižácké tažení

Proč se mladí Evropané vzhlížejí v džihádu? Belgický arabista Pieter Van Ostaeyen je s mnohými z nich v kontaktu. Na krutosti si prý člověk rychle zvykne a IS hodlá bojovat proti Západu do posledního dechu.

Průměrný věk džihádistů je 26 let. Co láká mladé lidi, kteří vyrostli v evropském blahobytu, na životě v syrské válečné zóně?

Většina těch děcek o islámu vůbec nic neví a na Islámském státu je lákají úplně jiné věci. Jedná se podle nich o ideální svět, kde se žije do písmene podle božích přikázání a kde by se krásně žilo, kdyby jim Rusové a Američané neházeli bomby na hlavu. Propagandistická videa zobrazují IS jako ráj na zemi. Jezera plná ryb, kde všichni jsou si rovni, kde není diskriminace a všichni drží pospolu. Tato videa už samozřejmě neukazují, že kousek odsud padají americké a ruské bomby a země je rozvrácená válkou.

Dá se načrtnout profil typického džihádisty? Na jednu stranu se mluví o tom, že se rekrutují z řad gangsterů, na druhou stranu jejich zhrzení rodiče často tvrdí, že to byly fajn bezproblémové děti...

To je velký problém, žádný typický džihádista neexistuje. Tady v Belgii byla určitá skupina velice nábožensky založených lidí, kteří se zradikalizovali a odjeli. Mezi nimi byli i muslimové, kteří odjeli z idealismu, protože chtěli žít v chalífátu. Pak tu máme gangstery, kterým u nás pšenka nekvetla, své aktivity přenesli do Sýrie a vyhovuje jim, že se Belgii mohou pořádně pomstít. Další skupinou jsou totální naivkové, mezi nimi je například i syn profesora Lovaňské univerzity, který odjel i s manželkou. Největší exodus nastal po 29. červnu 2014, kdy Islámský stát vyhlásil chalífát. To najednou zničehonic odjelo ohromné množství lidí najednou. Byli mezi nimi i úspěšní Maročané, kteří tu měli vlastní podniky, domy, auta a kteří všechno prodali a odjeli s celou rodinou. Co se v jejich hlavě odehrálo, to nevím. Podle mých údajů odjelo z Belgie do IS doposud 589 lidí.

Je pro muslimy život v Evropě tak nesnesitelný?

Spousta lidí v té první vlně původně k náboženství vztah neměla - kouřili jointy, pili alkohol, chodili s děvčaty na diskotéky, mnozí z nich se dostali na hranu zákona. Většina Maročanů jsou umírnění muslimové, kteří nemají skoro žádné povědomí o svých vlastních kořenech. Spousta lidí odjela pod vlivem svých vrstevníků - rodinných příslušníků, kamarádů. Ti podlehli tlaku "party".

Když jsem já byl v pubertě, tak jsem holdoval Nirváně. Dnešní muslimská pubertální mládež se vzhlíží v IS. Láká je představa, že se stanou hrdiny, že o nich někdo natočí propagandistické video. Je to pro ně dobrodružství.

A co křesťané nebo bezvěrci, kteří přestoupili na islám? Jakou roli hraje náboženství v jejich odchodu do IS?

Konvertitů je necelých sedm procent (Mezi belgickými džihádisty jich je zhruba čtyřicet, pozn. red.) Hodně konvertitů je ve své interpretaci islámu mnohem striktnější než rodilí muslimové. To už tak bývá. Mají potřebu vydobýt si své místo mezi přívrženci a ukázat, že to myslí vážně. Ti patří často mezi ty nejradikálnější islamisty.

Když už se člověk dostane do Sýrie a dojde mu, že to není ta idylka, kterou si představoval, jak těžké je dostat se ze spárů IS?

Pieter Van Ostaeyen - belgický arabista a islamolog se specializací na historii křížových výprav, autor knihy Od křižáctví ke chalífátu. Podnikl několik výprav do Sýrie, Islámský stát sleduje na sociálních sítích, je v kontaktu s některými džihádisty. V létě by měla vyjít jeho další publikace pod názvem Stav teroru - revoluce Islámského státu.

Zezačátku, když někdo chtěl odejít, tak mu nebránili. Dokonce některé rádoby džihádisty Islámský stát poslal sám zpátky. To je třeba příklad jednoho muže z Mechelenu, který byl závislý na alkoholu, přidal se k IS v Racce a nedokázal si pití odpustit. Párkrát se jej snažili přivést k rozumu výpraskem a nakonec ho poslali zpátky do Belgie. Někteří z těch, kterým se podařilo vrátit, jako třeba konvertiti Michael Younes Delefortrie nebo Jejoen Bontinck, pomohli vyšetřovatelům rozkrýt celou strukturu organizace Sharia4Belgium (Předáku organizace, která v Antverpách verbovala mladé lidi pro džihád, Fouadovi Belkacemovi letos soud potvrdil dvanáctiletý trest vězení, pozn. red). Nyní, jak vyplývá z komunikace džihádistů na sociálních sítích, je v podstatě nemožné dostat se z IS pryč. Vezmou vám cestovní pas, všude kolem cest jsou rozestavěny hlídky, přes které se nedostanete. Dezerce se trestá mučením i smrtí.

Ti konvertité, kteří pomohli usvědčit verbíře, tedy prozřeli?

Michael Younes Delefortrie nejprve spolupracoval s vyšetřovateli a prokazoval lítost, nyní se však v médiích vyjadřuje v tom smyslu, že IS i nadále stoprocentně podporuje. (Michael Delefortrie, který svého syna pojmenoval po Usámu Bin Ládinovi, bojoval v řadách IS čtyři týdny a loni byl odsouzen k tříleté podmínce. O svých zkušenostech napsal knihu Můj osobní džihád. Vlámská televize VRT s ním loni na konci roku odvysílala kontroverzní rozhovor v programu De Afspraak, který byl posléze stažen z internetu a televize se za něj omluvila. Delefortrie v něm mimo jiné praví, že zůstává radikálem, který chce žít podle islámu bez jakýchkoliv interpretací, svého odchodu do Sýrie nelituje, vrátil se prý z rodinných důvodů, a nikoliv proto, že by ho realita v IS zklamala nebo znechutila.)

Proč se zrovna Belgie a Francie staly dějištěm útoků Islámského státu?

Belgie i Francie jsou členy mezinárodní koalice, která bombarduje Irák a bude také bombardovat Sýrii. Proto jsme pro džihádisty úhlavním nepřítelem. Nenávist a touha po odplatě, o nichž se mluví i ve Starém zákoně, jsou motorem jejich počínání. Zaštiťují se touto ideologií, aby ospravedlnili zabíjení nevinných lidí v Evropě. Jejich převrácená logika totiž říká, že v demokracii si lidé vybírají svoji vládu, a pokud jejich vláda bombarduje nevinné občany v Islámském státě, tak ať za to ti lidé, kteří si takovou vládu zvolili, platí.

Čeho chce Islámský stát dosáhnout?

Džihádisté skálopevně věří v apokalyptický boj do posledního dechu a hrozně stojí o to, abychom proti nim v Sýrii a Iráku nasadili masivní pozemní jednotky i přesto, že by těmto silám nedokázali vzdorovat. Tím by se naplnila proroctví o křižáckých výpravách, nad kterými muslimové nakonec zvítězí a islám dobude celý svět. My jsme pro ně křižáci. Když 23. srpna 2014 začala mezinárodní koalice bombardovat pozice Islámského státu, bylo to shodou okolností ve stejné datum, kdy začala úplně první křižácká výprava proti islámu. Oni mají pocit, že Západ pořád vede křížové výpravy proti islámu stejně jako před devíti sty lety.

Jak na tom Islámský stát aktuálně je?

Sen o životě v chalífátu se začíná pomalu rozpadat. IS měl v určitém okamžiku pod svojí kontrolou severní území Iráku a Sýrie a v těchto oblastech si mohl dělat, co chtěl. Teď o část území, zejména v Iráku, za krátkou dobu přišel, krize se dostavila i v Sýrii. Ačkoliv se mu podařilo určité územní celky dostat zpět pod kontrolu, nic to nemění na faktu, že v dnešní době je IS v Sýrii v nejslabší pozici od svého založení. Islámský stát proto kolem sebe kope a hrozně chce ukázat, že navzdory porážkám, které v poslední době utrpěl, je schopný svého arcinepřítele v podobě západního světa udeřit přímo v jeho srdci. Proto ty útoky v Paříži a v Bruselu a proto se taky nepochybně plánují další útoky. Ne nutně jenom v těchto dvou zemích, potenciálně i v Dánsku, Švédsku, Norsku, Nizozemsku, Německu...

Byla belgická vláda podle vás doposud laxní, nebo se proti takovému razantnímu nástupu teroru nedalo nic dělat?

Belgické bezpečnostní síly jsou závažně podfinancované. Chybí jim ti správní odborníci a ty správné znalosti. Já mluvím například klasickou arabštinou, ale neznám severoafrické dialekty. Takže například z toho, co tito lidé hlásají na sociálních sítích nebo z jejich odposlechů ničemu nerozumím. Bezpečnostní síly potřebují lidi z marocké komunity, kteří tomu jazyku rozumějí.

Došlo po útocích v Evropě ke změně přístupu bezpečnostních sil?

Po Paříži belgická vláda přijala určitá opatření, která ještě nebyla všechna uvedena do praxe, po Bruselu také došlo ke změnám. Má se navýšit rozpočet pro státní bezpečnost, změní se pravidla provádění domovních prohlídek. Dnes například nesmíte dělat domovní prohlídku mezi dvacátou první hodinou večer a pátou hodinou ranní (Takto se podařilo z konspiračního bytu v Bruselu poprvé uniknout mezitím zadrženému Salahu Abdeslamovi, strůjci pařížských atentátů. Byt, o němž agenti věděli, že se v něm zdržuje, ráno našli už prázdný, pozn. red.) To, že občan nesmí být rušen při nočním klidu, je dokonce zakotveno v naší ústavě, a změnit článek ústavy není nic jednoduchého. Náš systém je zastaralý a tváří tvář nové realitě naprosto impotentní. Chyby, ke kterým došlo, souvisejí s tím, že nestíháme tento systém měnit stejnou rychlostí, s jakou se mění realita.

Belgický Palestinec Montasser AlDe'emeh, který spolupracuje s rodinami džihádistů a snaží se dosáhnout jejich deradikalizace, prohlásil, že situace se změní až tehdy, kdy Belgie přestane muslimy perzekvovat například zákazem nošení šátku ve školách a na veřejných postech. Sdílíte jeho názor?

To je možná trochu naivní, ale rozumím tomu, proč to říká. Zavedení těchto opatření vedlo u celé řady lidí k tomu, že pokud se do té doby necítili odcizeni od většinové společnosti, tak nyní se odcizení cítí. Odtud je to pak už jenom krůček přijmout radikální filozofii třeba právě Islámského státu.

Mají lidé muslimského původu důvod cítit se v Belgii občany druhé kategorie? Potomci migrantů sedí v parlamentu, ve vládě i v médiích...

To sú boží bojovníci: 589 Belgičanů podle indicií odešlo bojovat do Sýrie a Iráku 451 z nich se podařilo identifikovat 117 džihádistů se mezitím do Belgie vrátilo 90 v Sýrii nebo Iráku zahynulo 59 Belgičanů se pokusilo odjet, ale byli zadrženi 54 jsou ženy 40 z nich tvoří konvertité 27 Belgičanů odjelo bojovat do Sýrie mezi únorem a dubnem letošního roku 26 je průměrný věk belgických džihádistů, přičemž nejmladšímu je 14, nejstaršímu 69 let Zdroj: Interpelace ministra vnitra Jan Jambona ve federálním parlamentu v únoru 2016, statistiky islamologa Pietera Van Ostaeyena

Belgie v šedesátých a sedmdesátých letech přijala spoustu gastarbeiterů. Tito lidé se tu neintegrovali a ani to po nich nikdo nepožadoval, měli se vrátit zpátky. Místo toho jsme pomocí zákonů povolili, aby se za nimi přestěhovali jejich rodinní příslušníci včetně bratranců a sestřenic. Druhá generace těchto migrantů se více méně integrovala, ale spousta z jejích členů se dostala za hranu zákona. Vytvořila se tu ghetta, jakými jsou třeba v Bruselu čtvrti Molenbeek, Anderlecht, Schaarbeek. Městu Mechelen, kde jsem já vyrůstal, se říkalo Chicago nad Dijle (Dijle je řeka protékající Mechelenem, pozn. red.). V Mechelenu ale radnice udělala radikální změnu, ghetta rozptýlila a funguje to. Proto má Mechelen mnohem menší počet džihádistů než ostatní obce. Nejlépe se totiž rekrutuje právě v ghettech.

Fakt, že někdo vyroste v muslimském ghettu v Bruselu, ale přitom ještě nevysvětluje, že je schopen stínat hlavy lidem na Blízkém východě...

Můžu vám říct jednu věc. Já jsem byl v Sýrii v letech 2011 a 2012 a viděl jsem tam strašné věci, včetně videí poprav. Tenkrát jsem z toho byl hodně špatný. Od té doby jsem podobných záběrů už viděl spoustu a nic to se mnou nedělá. Vůbec nic. Představte si, že jste přímo v centru dění, kde tohle je normální. Lidé tam umírají pod výbuchy granátů, včetně dětí, zvyknete si na to. A máte chuť se mstít těm, kteří to podle vás zapříčinili. Jeden nizozemský džihádista, s nímž jsem v kontaktu, dal nedávno na Facebook fotku asi třináctiletého kluka, který se promenoval po ulicích Aleppa s uříznutou hlavou. Ptal jsem se ho, co to má znamenat a co s tím hodlá dělat. Hrát fotbal, odpověděl mi.

Kam tato spirála násilí povede? Máte tušení, kdy to přestane, a co se musí stát, aby to přestalo?

Já na to neumím odpovědět. V celém tom obrázku se začínají objevovat nové aspekty, zmíněný Montasser AlDe'emeh a jemu podobní v tom mohou sehrát velkou roli. Sám byl kdysi radikální, má kontakty na salafisty a snaží se je pacifikovat. (Belgičan palestinského původu celá léta brojil proti belgickému státu, nyní se aktivně snaží spolupracovat na deradikalizaci svých souvěrníků, pozn. red.) Ten má navíc Korán prostudovaný od A do Z, zatímco většina radikálů toho o učení Koránu moc neví. On je právě tím, kdo jim může zasadit spoustu věcí do té správné perspektivy.

Máme věřit slibům IS? Není to tak dávno, co pohrozil, že v Evropě už nikdy oka nezamhouříme, aniž bychom se netřásli strachy, což vypadalo jako velkohubé chvástání, a pak přišly útoky v Paříži a Bruselu...

Ano. O tom jsem přesvědčen. Oni to myslí vážně. Teď se nám sice po masakru v Bruselu podařilo celou řadu džihádistů vyšachovat, ale bezpečnostní situace v zemi se nezměnila, zůstává na stupni tři ze čtyř. Naše bezpečnostní síly si moc dobře uvědomují, že nemají vyhráno.

Jak se žije v permanentním stavu třetího stupně ohrožení?

Prostě se žije. Většina lidí se s tím smířila, přijali to jako novou realitu. Obrázek těžkooděnců v ulicích se stává naší novou realitou, ale ani oni nám nemohou zaručit bezpečnost. Letiště bylo přísně hlídáno, tam vojáci pochodovali sem tam, a stejně se atentátníkům podařilo se tam odpálit.

Máte nějakou naději, že se vše brzy v dobré obrátí?

Já jsem historik, znám středověkou historii, a nikterak mě to neuklidňuje. Možná jsem pesimista, nebo spíše realista. Ale já to nijak růžově zatím nevidím.

Češi jsou velice obezřetní, co se týče přijímání uprchlíků, mimo jiné tu panuje obava, že mezi migranty se skrývají džihádisté. Je to oprávněná obava?

Nemyslím si. Pár džihádistů se sice do Evropy propašovalo, ale obecně je pro ně mnohem jednodušší dostat se do Evropy jinak než na rybářské bárce. Mnozí z džihádistů naprosto bez problémů cestovali mezi Sýrií a Belgií třeba i šestkrát za půl roku, aniž by je někdo zastavil.

Země	Celkový počet džihádistů	Počet džihádistů na milion obyvatel
Norsko	40	12
Nizozemsko	200-500	14,5
Švédsko	150-180	19
Irsko	60	7
Velká Británie	500-600	9,5
Francie	1200	18
Španělsko	50-100	2
Rakousko	100-150	17
Itálie	80	1,5
Finsko	50-70	13
Dánsko	100-150	27
Německo	500-600	7,5
Belgie	482-589	40
Švýcarsko	30	5

• Jak Islámský stát rekrutuje mezi belgickou omladinou?

• Jak se z obyčejné katoličky stane zfanatizovaná černá vdova?

• Co prožívají rodiny těch, kteří odešli do IS?

• Co to je kultura studu a co má společného s radikalizací evropských muslimů?

• Co o životě v IS prozradili ti, kteří prozřeli a vrátili se?

Odpovědi na tyto a mnohé další otázky se dozvíte v časopise TÝDEN, který vychází v pondělí 25. dubna 2016.