Jen o vlásek unikla smrti před 40 lety tehdejší britská premiérka Margaret Thatcherová. Když krátce před třetí hodinou ranní 12. října 1984 vybuchla v Grand hotelu v jihoanglickém Brightonu bomba, psala si premiérka projev na konferenci Konzervativní strany. Ta navzdory atentátu, při němž zemřelo pět lidí a třicítka byla zraněna, začala týž den ráno.
Thatcherová tak opět dostála své přezdívce Železná lady, když neustoupila ani o krok teroristům. K útoku se záhy přihlásila Irská republikánská armáda (IRA), jejíž člen Patrick Magee, který atentát provedl, byl v září 1985 kvůli atentátu shledán vinným a posléze odsouzen k osmi doživotním trestům. Za mřížemi však zůstal jen do června 1999, kdy byl propuštěn na základě mírové dohody z dubna 1998.
Tato takzvaná Velkopáteční dohoda, kterou uzavřelo na zámku Stormont nedaleko Belfastu osm katolických a protestantských stran, ukončila tři desítky let trvající sektářské násilí mezi probritskými protestanty a katolickými republikány, které zaplatilo životem na 3500 osob. Největším problémem se poté stalo odzbrojení všech polovojenských ilegálních organizací, které mělo být být původně uskutečněno do dvou let. IRA však začala s likvidací zbraní až v říjnu 2001, kdy hrozil úplný rozpad ulsterské vládní koalice poté, co vládu opustili protestantští ministři ve snaze přimět IRA k odzbrojení.
Následně IRA skutečně zničila část svých zbrojních arzenálů, ale úplné odzbrojení odmítala, čímž stále komplikovala uskutečnění klíčových částí dohody. Až v červenci 2005 IRA oznámila, že formálně zastavuje své ozbrojené aktivity proti britské vládě v Severním Irsku a nadále bude používat k dosažení svých cílů pouze diplomatické prostředky.
