Nestálý Irák
Rozpolcený Kirkúk se bojí střetu Kurdů s Araby

Po odchodu zbylých amerických vojáků v Iráku vypukne občanská válka, soudí vůdce jednoho z kmenů v iráckém Kirkúku Muhammad Ismáíl a připravuje se na ni. Bez Američanů prý už nebude nikdo, kdo zastaví znepřátelené Araby a Kurdy.

"Panuje tady velké napětí. Vyhánějí lidi z domovů a ti pak touží po pomstě. Bude to špatné," říká tento osmdesátiletý muž z vesnice u Kirkúku. Podobně jako on smýšlejí obyčejní Iráčané i místní politici.

Plameny z ropných vrtů na pláních kolem města blikají jako pochodně v mlze. Oblast v blízkosti Kirkúku pod zemí skrývá podle odhadů čtyři procenta světových ropných rezerv. Pro investory je to velké lákadlo, ale obavy z násilí průzkum komplikují.

Kirkúk je město nízkých, prašných a nuzných domů, nad nimiž nepřestává páchnout ropa jako připomínka bohatství ležícího pod pískem. A právě proto se nároku na Kirkúk nechtějí vzdát Arabové ani Kurdové. Ostatní části Iráku se zklidňují, ale Kirkúk je považován za hlavní ohrožení stability. Krveprolití může vypuknout, jakmile příští rok Spojené státy stáhnou zbylé vojáky. 

Kdo vlastně v Kirkúku žije, se má zjistit při sčítání obyvatelstva. Po několika odkladech byl nový termín stanoven na prosinec. Araby vedená centrální vláda nedávno Kurdy rozhořčila, když naznačila, že by mohla průzkum znovu odložit. Kurdové si totiž přejí dokázat, že hlavní složkou obyvatel Kirkúku jsou právě oni a že jsou tedy jejich nároky na město i ropné zásoby u něj oprávněné.

Saddámova arabizace

Minulá vláda dělala vše pro to, aby poměr obyvatel změnila ve prospěch Arabů. Vystěhovávala Kurdy a osidlovala Kirkúk Araby. Teď je to právě naopak - Kurdové Araby zastrašují nebo od nich vybírají výpalné. V nejspornějších oblastech je takové napětí, že jsou tam spolu s iráckými vojáky na hlídky nasazováni také Američané.

Vláda bývalého prezidenta Saddáma Husajna byla v arabizaci severu důsledná. Vyhostila z něj tisíce Kurdů a v 80. letech srovnala se zemí mnohé vesnice. Po invazi v roce 2003 se ale Kurdové vrátili a dožadují se toho, aby byl Kirkúk připojen k částečně autonomním oblastem v iráckém Kurdistánu. Bagdád o tom ale slyší nerad.

Kurdistán je na rozdíl od nervózního Kirkúku poměrně klidný. Investoři se ho nebojí, města se obnovují, tamní úřady uzavřely dohody se čtyřiceti ropnými společnostmi. Bagdád ale považuje smlouvy uzavřené místní kurdskou vládou za nelegální a trvá na tom, aby se s ropou a plynem zacházelo jako s federálními zdroji. Kvůli tomuto sporu je pozastaven export severoirácké ropy.

Američtí vojáci po srpnovém ukončení bojových operací zůstali na základně u Kirkúku a jsou připraveni pomoci zvládnout napětí očekávané v období sčítání obyvatelstva. "Bude tu rušno, lidi vyjdou demonstrovat do ulic. Ti, kteří se cítí vypuzeni, mohou sáhnout k násilí," říká americký podplukovník Joseph Holland.

Na sporném území, o němž jde v Kirkúku a okolí, se nachází až 13 procent iráckých ropných rezerv. Ale nejde jenom o ropu.

Vratká koalice

Arabským politikům se nepodařilo dohodnout na nové vládě ani osm měsíců po volbách. Koaliční jednání dospěla k bodu, v němž může právě podpora Kurdů rozhodnout o tom, kdo bude zemi vládnout. Kurdští politici za to ale chtějí od dosluhujícího premiéra Núrího Málikího, který doufá, že v úřadě zůstane, aby uznal jejich nárok na Kirkúk.

Zástupce velitele policie v Kirkúku Turhan Júsuf říká, že teď se rivalita projevuje v nepřátelské rétorice, ale může snadno přejít v násilí. "Američtí vojáci odcházejí příliš brzy. Jejich přítomnost pomáhá udržet stabilitu. Jestli odejdou předtím, než se dohodneme, bude to smrtelné."

Kirkúk na první pohled nevypadá jako bohaté město. V mnoha čtvrtích je problém s elektřinou i vodou a investice kvůli politické nejistotě váznou. "Kdybych měl ropný podnik, nechtěl bych pracovat tady," komentuje americký plukovník Larry Swift. "Ale jakmile ta nejistota skončí, přebijí investice z ropy veškerou zahraniční pomoc."