O zvolení ukrajinským prezidentem bude v květnových volbách zápolit 23 kandidátů a kandidátek. Ústřední volební komise ve čtvrtek završila posuzování přihlášek. "Dokumenty předložilo celkem 46 uchazečů, komise ale 23 odmítla, protože nesplňovali požadavky zákona." Největším favoriten je čokoládový oligarcha Porošenko.
Komise hlasy 14 z 15 členů podle listu Ukrajinska pravda odmítla jako kandidáta na prezidenta Dartha Vadera, fiktivní postavu zloducha ze seriálu Hvězdné války.
Mezi zaregistrovanými uchazeči figuruje například vlivný podnikatel Petro Porošenko, předsedkyně strany Vlast, bývalá premiérka Julija Tymošenková, šéf nacionalistické strany Svoboda Oleh Ťahnybok, poslanec Strany regionů Serhij Tihipko, bývalý charkovský gubernátor Michail Dobkin či bývalý vicepremiér Jurij Bojko.
Nechybí ani vůdce radikálů z Pravého sektoru Dmytro Jaroš.
První kolo prezidentských voleb se má konat 25. května. Favoritem se podle průzkumů jeví podnikatel Porošenko, v jehož prospěch se vlastní kandidatury vzdal šéf strany UDAR a boxerský šampion Vitalij Kličko.
Politický slalomář Porošenko
Největší šance dosáhnout na prezidentský úřad má na startu volební kampaně Porošenko, výrobce čokoládových pochoutek. V průzkumech se pro známého osmačtyřicetiletého podnikatele a politika vyslovuje asi čtvrtina dotázaných, pro Tymošenkovou jen kolem osmi procent.
Na straně druhé, expremiérčina partaj Baťkivščyna je mnohem vlivnější než Solidarnost, strana Porošenka. Zatím se nicméně zdá, že hlavní bitvu o křeslo prezidenta svedou tito dva.
Na rozdíl od charismatické a emocionální političky s blonďatým copem, která je vždy připravena k ostrým výrokům i krokům, působí její hlavní konkurent zdrženlivě a umírněně. Zdá se však, že právě to působí dobře na voliče, kteří jsou dlouhodobě znechucení ze zkorumpovaných politiků, hořce zklamaní z toho, že neplní své sliby.
Paradoxní je, že Porošenko ztělesňuje přesně to, čemu chtěl Majdan mimo jiné zabránit. Tomu, aby se hlavou státu opět stal boháč. Nastavovali snad v centru Kyjeva demonstranti krky a umírali proto, aby jim znovu vládl oligarcha?
Ruští mlsalové sladkosti Porošenka milují
Porošenkovo jmění odhadl loni Forbes na jednu miliardu eur. V jeho vlasti se někdy hovoří až o 1,2 miliardy eur. Základy svého podnikatelského vzestupu položil odborník na mezinárodní ekonomii začátkem 90. let minulého století. Nejdříve obchodoval s kakaovými boby. Poté začal kupovat továrny na výrobu sladkostí, které postupně sloučil do gigantu Roshen.
Vedle toho vlastní automobilku, loděnici a televizní stanici Kanal 5. Roshen vyrobí každý rok zhruba 450 tisíc tun pralinek a dalších sladkostí, z nichž se více než 40 procent prodá v Ruské federaci.
Zákazníci kupující výrobky Roshenu oceňují vysoký podíl kakaa v nich a malý podíl přídavných látek.
Porošenkovy laskominy se už několikrát staly obětí války mezi Moskvou a Kyjevem o prozápadní či proruskou orientaci Ukrajiny. A boj o sladkosti pokračuje.
Před třemi týdny se uskutečnily dvě razie v Porošenkových továrnách v Lipecku ve středním Rusku. Výrobny de facto převzaly ruské úřady. Byla rovněž zablokována konta oligarchových fabrik na ruském území.
V Porošenkových továrnách na Ukrajině pracuje kolem deseti tisíc lidí. U svých zaměstnanců je nejvyšší šéf oblíben. Na rozdíl od svrženého ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče a expremiérky Julije Tymošenkové dbá ve svých firmách na dobré pracovní klima a platí na mzdách více, než je obvyklé.
Majdan Porošenka se skřípěním zubů akceptuje
Během své politické kariéry dokázal Porošenko doma dobře spolupracovat jak s proruským, tak prozápadním táborem. Začal koncem devadesátých let v řadách sociální demokracie, která tehdy podporovala promoskevského prezidenta Leonida Kučmu.
Byl také u začátků Strany regionů, která se později stala politickou silou podporující Viktora Janukovyče. Roku 2001 však miliardář změnil svůj kurz a začal pomáhat Viktoru Juščenkovi, který uchopil moc o tři roky později během takzvané oranžové revoluce. Za Juščenkovy vlády se čokoládový magnát stal tajemníkem bezpečnostní rady.
V té době začalo nepřátelství mezi Porošenkem a tehdejší šéfkou vlády Julijí Tymošenkovou. Kvůli veřejnému obvinění z korupce ho z bezpečnostní rady propustili, přičemž odstoupil i kabinet Tymošenkové.
Během druhého premiérství "plynové princezny" se Porošenko stal roku 2009 jejím ministrem zahraničí. Jako šéf diplomacie měl ale jepičí život, v úřadě zůstal pouhých pět měsíců. V roce 2012 už opět pracoval pro proruskou vládu Mykoly Azarova. Pak se však Porošenkova korouhvička opět otočila.
Poté, co prezident Viktor Janukovyč odmítl podepsat asociační dohodu s Evropskou unií, postavil se na stranu bývalé opozice a protestů na Majdanu. Majdanští, už tak rozhádaní, ho v jeho snahách o získání prezidentského úřadu nejspíše podpoří, byť se skřípěním zubů. Nikdo vhodnější se zatím nerýsuje.
Vizitky vybraných kandidátů na ukrajinského prezidenta:
|
Michail Dobkin (44) - Oficiální kandidát bývalé vládní proruské Strany regionů sesazeného prezidenta Viktora Janukovyče. Dobkin spojil hlavní část své politické kariéry s rodným Charkovem, kde se 26. ledna 1970 narodil. V letech 2006 až 2010 byl starostou tohoto východoukrajinského města a od března 2010 do minulého měsíce byl gubernátorem Charkovské oblasti. Vystudovaný ekonom a doktor práv v únoru uprchl před revoluční vlnou do Ruska, ale později se do země vrátil. Na západě Ukrajiny je považován za proruského radikála a za iniciátora proruských nepokojů na východě Ukrajiny. Jeho politickým programem je federativní rozdělení země. V březnu skončil ve vyšetřovací vazbě kvůli obvinění z podněcování k separatismu a z ohrožování ústavního pořádku. Dobkin obvinění považuje za vykonstruovaná. |
|
Dmytro Jaroš (42) - Vůdce ukrajinských pravicových radikálů při krvavých incidentech v Kyjevě velel oddílům krajně nacionalistického volného hnutí Pravý sektor. Pod vlajkou Pravého sektoru se sešly krajně pravicové, podle některých názorů až neonacistické organizace jako například Trojzubec Stepana Bandery, která je pojmenovaná po kontroverzním šéfovi ukrajinských nacionalistických oddílů v dobách druhé světové války a které kdysi Jaroš šéfoval. Za své hlavní cíle Jaroš považuje "propagaci ideologie ukrajinského nacionalismu v souladu s názory Stepana Bandery, výchovu mládeže k patriotismu a boj za čest a slávu ukrajinského národa všemi prostředky a metodami". Jarošova rétorika je současně silně protiruská a protikomunistická. |
|
Petro Porošenko (48) - Patří k nejbohatším lidem na Ukrajině, jeho majetek se odhaduje na jednu až dvě miliardy dolarů. Kvůli vlastnictví četných cukrářských podniků se mu říká "čokoládový král". Má ale obchodní zájmy také v automobilovém a loďařském průmyslu a vlastní celoplošný televizní Kanál 5, který hrál klíčovou úlohu při takzvané oranžové revoluci, která koncem roku 2004 vynesla k moci prozápadního Viktora Juščenka. Během nedávných protestů byl jedním z mála ukrajinských oligarchů, který se otevřeně postavil na stranu prozápadní opozice. Rodák z jihoukrajinského Bolhradu (narozen 26. září 1965) má ale zkušenosti i z politiky a je označován za muže kompromisu. Je dlouholetým poslancem, v roce 2005, za Juščenka, byl šéfem vlivné prezidentské Rady národní bezpečnosti a obrany (RNBO), v roce 2007 byl šéfem bankovní rady centrální banky, od října 2009 do března 2010 ministrem zahraničí a v roce 2012, teda za vládnutí Janukovyče, ministrem hospodářství. V minulosti byl členem strany Naše Ukrajina - Národní sebeobrana bývalého prezidenta Juščenka, do prezidentských voleb jde jako nezávislý. Podporu mu vyjádřil Vitalij Kličko a je považován za favorita. |
|
Petro Symoněnko (61) - Šéf Komunistické strany Ukrajiny (KPU), která byla v srpnu 1991 zakázána kvůli podpoře konzervativců při pokusu o převrat v SSSR a zaregistrována byla opět v roce 1993. Do roku 2002 byla nejsilnější formací v parlamentu. Symoněnko rád hovoří o "zlatých" časech SSSR a KPU má stále ve znaku hvězdu, srp a kladivo. Symoněnko brojí proti NATO a proti působení ukrajinských jednotek v zahraničí. Třikrát kandidoval na prezidenta (1999, 2004 a 2010). V roce 1999 skončil dokonce druhý. Symoněnko se narodil 1. srpna 1952 v Doněcku, vystudoval doněckou polytechniku a Kyjevský politologický institut. Jako mladý vstoupil do KSSS a poté pracoval ve stranických orgánech. Byl jedním z autorů novely jazykového zákona, která umožňovala uznat ruštinu za fakticky druhý státní jazyk v regionech s ruskojazyčným obyvatelstvem. |
|
Serhij Tihipko (54) - Jedna z hlavních postav proruské Strany regionů svrženého prezidenta Viktora Janukovyče. V prezidentských volbách již kandidoval v roce 2010, kdy skončil na třetím místě se ziskem 13,05 procenta hlasů. Volby tehdy vyhrál Janukovyč a Tihipko se stal vicepremiérem. Od roku 2012 je poslancem. Rodák z moldavského Draganešti vystudoval Dněpropetrovský metalurgický institut. Po studiích a základní vojenské službě pracoval v komsomolu. Na počátku 90. let působil v bankovnictví, poté dělal poradce tehdejšímu prezidentovi Leonidu Kučmovi a byl vicepremiérem. V letech 1999 až 2000 byl ministrem hospodářství a v letech 2002 - 2004 guvernérem centrální banky. V prezidentských volbách v roce 2004, které vedly k takzvané oranžové revoluci, vedl předvolební kampaň Viktora Janukovyče. |
|
Julija Tymošenková (53) - Proslula jako jedna z vůdčích osobností takzvané oranžové revoluce, jež vynesla koncem roku 2004 Viktora Juščenka do prezidentského křesla, o které se ucházel i sesazený prezident Janukovyč. Začátkem roku 2010 svedla s Janukovyčem boj o prezidentské křeslo a těsně prohrála. V říjnu 2011 byla odsouzena k sedmi letům vězení a vysoké pokutě za předražený dovoz ruského plynu v roce 2009. Letos v únoru byla během revolučních změn propuštěna. Narodila se 27. listopadu 1960 v Dněpropetrovsku, kde vystudovala ekonomii. V roce 1995 založila koncern Jednotné energetické systémy Ukrajiny (JESU; zanikl v roce 2009) a v roce 1996 se stala poslankyní. Tři roky nato jmenoval prezident Leonid Kučma "plynařskou princeznu", jak Tymošenkové přezdívali, vicepremiérkou odpovědnou za energetiku. Počátkem roku 2005 se stala premiérkou, ale v září 2005 ji Juščenko kvůli údajnému nedostatku "týmového ducha" odvolal. Do čela vlády usedla podruhé v prosinci 2007, zaměřovala se hlavně na boj s korupcí a prosazovala prozápadní kurz země. Ve funkci byla do března 2010. |
|
Oleh Ťahnybok (45) - Šéf opoziční strany Svoboda, která je označována na nacionalistickou, svými oponenty až za krajně pravicovou. Současný název má od února 2004, kdy se šéfem strany stal Ťahnybok. Strana i její vůdce vystupují proti vlivu Ruska na Ukrajině a ostře se vymezují vůči komunistické minulosti své země. Nechvalně známé se staly výroky Ťahnyboka o rusko-židovské mafii, která údajně ovládá Ukrajinu. Strana Svoboda je čtvrtou nejsilnější formací v parlamentu. Rodák ze Lvova (narozen 7. listopadu 1968) vystudoval lékařství a práva. V minulosti byl členem oblastního parlamentu Lvovské oblasti a poslancem. V roce 2008 kandidoval neúspěšně na starostu Kyjeva. O dva roky později kandidoval neúspěšně v prezidentských volbách, kde skončil v prvním kole na osmém místě s 1,43 procenta hlasů. V roce 2012 byl opět zvolen do parlamentu. |
