Smrt komunistického vůdce
Lenin nezemřel na syfilis, podlehl stresu či otravě, tvrdí vědci

První sovětský vůdce Vladimír Iljič Lenin možná zemřel na stres, dědičné predispozice, nebo byl otráven. Tvrdí to podle agentury AP američtí a ruští vědci, kteří tak zpochybňují nejrozšířenější teorii, že příčinou smrti komunistického vůdce 21. ledna 1924 byla pohlavně přenášená nemoc syfilis.

Americký neurolog Harry Vinters a ruský historik Lev Lurie prošli záznamy o Leninově zdraví, aby své závěry představili na konferencí Marylandské univerzity. Ta se v pátek začala zabývat příčinami úmrtí slavných osobností, jako byli kromě Lenina Kryštof Kolumbus, Simón Bolívar nebo Abraham Lincoln.

Zakladatel Sovětského svazu před svou smrtí v 53 letech prodělal několik infarktů. Ty může způsobit i syfilida, na niž se Lenin léčil. Pitva ani příznaky však takové příčinné souvislosti u Lenina nijak nenasvědčovaly.

"Zaprvé byl velmi mladý a zadruhé nevyskytoval se u něj žádný z rizikových faktorů," tvrdí Philip Mackowiak, jenž každoroční konferenci v Baltimore organizuje.

Lenin nekouřil a dokonce se vyhýbal společnosti kuřáků. Netrpěl cukrovkou, nadváhou, ani vysokým tlakem.

Rodinné dispozice

Mnohem víc proti němu hrála zdravotní historie jeho rodiny. Leninův otec zemřel také už v 54 letech a oba zřejmě měli dispozici ke kornatění cév. Mozkové cévy Lenina byly velmi zkornatělé, ukázala pitva.

Dalším rizikovým faktorem u mrtvic je stres, a toho měl komunistický revolucionář nepochybně dost, upozornil Vinters. "Lidé se ho vždy pokoušeli zavraždit," dodal.

Vinter i Lurie dokonce nevylučují, že Lenina mohl otrávit Josif Stalin, před nímž Lenin varoval a jenž se přesto stal jeho nástupcem.

Leninovo zdraví se postupně zhoršovalo několik let. V roce 1921 zapomněl slova důležitého projevu a po mozkové mrtvici se musel znovu učit mluvit a psát. Po pozdější silné mrtvici částečně ochrnul a nebyl schopen mluvit.