Medveděv s Putinem po boku po sto dnech nepřekvapil

Ruský prezident Dmitrij Medveděv, který bude v pátek v nejvyšší funkci v Kremlu už 100 dní, stojí tváří v tvář zatím největší zkoušce. Je jí ruské vojenské dobrodružství v Gruzii. Tamní prezident Michail Saakašvili nemohl svou neúspěšnou snahou o silové ovládnutí gruzínských separatistických regionů přinést Medveděvovi lepší dárek a rozdat lepší karty.

Jako šéf se ale choval Putin, nikoli Medveděv.

Saakašvili chtěl bleskovou porážku Jižní Osetie, která je formálně součástí Gruzie. Rusko ale rádo rukavici zvedlo a vpadlo do Gruzie, prý chránit ruské spoluobčany. Rusové nasadili těžké zbraně, tanky i bombardéry.

O výsledku nemohlo být pochyb. Medveděv byl první, kdo řekl, že ruské tanky přijely do Osetie zabránit humanitární katastrofě, podle Ruska prý obdobně jako svého času NATO v Kosovu. Pak se odmlčel a těžké kalibry ve válce slov převzal jeho zkušený předchůdce, dnes premiér Vladimir Putin. Ten neváhal mluvit o genocidě, které se údajně v Jižní Osetii dopouštěli gruzínští vojáci, neváhal Saakašviliho dokonce přirovnat k Saddámu Husajnovi a připomenout, že někdejší irácký prezident za své zločiny skončil na šibenici.

Na sklonku svých prvních 100 dní vládnutí si Medveděv určitě u ruské veřejnosti připsal kladné body. Ruské veřejné mínění totiž na projevy ruské síly v politice velmi dobře slyší. Medveděv ale fakticky uštědřil porážku nejen Gruzii, ale svým způsobem i USA a celému NATO. Podle analytiků prý není pochyb o tom, že po takzvané gruzínské epizodě mnozí na Západě děkují nebesům, že nedávný summit NATO odmítl Gruzii pozvat do předsálí aliance. Nikdo na Západě by nechtěl být kvůli Kavkazu vtažen do nějakého konfliktu s Ruskem. Gruzínské ambice vstoupit do NATO jsou Rusku dlouhodobě trnem v oku. Nyní budou asi aspoň na čas uloženy k ledu. A z tohoto pohledu může být Medveděv určitě spokojen.

Pokud jde o diplomatické úspěchy, Medveděv za 100 dní zatím ale ničeho významnějšího nedosáhl. Na svou první velkou zahraniční cestu se Medveděv vydal do Číny. Podle pozorovatelů je to symbolické. Rusko a Čína podle ruského prezidenta budou posilovat strategickou spolupráci bez ohledu na to, že to některé další země znepokojuje.

Jako první západní zemi po nástupu do úřadu Medveděv navštívil Německo. Kancléřce Merkelové tvrdil, že Rusko bude tvrdě pracovat na upevňování právního státu a soudního systému. To je prý nejvyšší priorita. Medveděv s Merkelovou zdůraznili hlavně význam projektu transbaltického plynovodu, který povede z Ruska do Německa. Vztahy s Německem má Rusko vcelku dobré. Totéž platí pro vztahy Ruska s Francií.

Mnohem horší je to v případě Británie. Medveděvovi se za 100 dní vládnutí s tím nepodařilo udělat prakticky nic. Vztahy obou zemí jsou chladné kvůli tomu, že Rusko Británii obviňuje, že poskytuje politický azyl kritikům Kremlu. Rusko také odmítlo Británii vydat hlavního podezřelého v případě otravy Alexandra Litviněnka, který zemřel v Londýně na otravu radioaktivním poloniem. Dalším zdrojem napětí jsou problémy kolem Britské rady v Rusku.

Zdaleka nejvíce to ovšem skřípe ve vztazích Ruska se Spojenými státy. Medveděv se poprvé setkal s americkým prezidentem Georgem Bushem na summitu G8 začátkem července v Japonsku. Schůzka žádný pokrok nepřinesla. Nejvíce sporů je kolem nového amerického projektu protiraketové obrany ve střední Evropě.

Medveděv zastává totožnou pozici jako před ním Putin. Rusko nesouhlasí, plán nese s nelibostí. Obě země nepostoupily ani u smlouvy START o snížení stavu strategických jaderných arzenálů. To je ale spíše práce Putina než Medveděva. Kreml už dříve v souvislosti se sporem o umístění raketového štítu USA v Česku a Polsku pohrozil, že při špatné spolupráci USA je připraven od některých odzbrojovacích smluv odstoupit. Napětí vládne také kvůli zvažovanému rozšíření NATO o Ukrajinu a Gruzii. Rusko je hlasitě proti, kritizuje i to, jak si USA počínají v Iráku, o vztazích k Íránu ani nemluvě.

Za prvních 100 dní vládnutí Medveděv objektivně ještě mnohé udělat nestačil. Proti svému předchůdci Putinovi se určitě vyjadřuje mírněji, někdy působí až nesměle. Pravdu podle všeho měli ti západní analytici, kteří předvídali, že nový ruský prezident bude jen nastrčenou figurkou a že otěže moci v podstatě zůstanou v rukou jeho předchůdce. Určitě se dá říci, že prvních 100 dní Medveděv absolvoval s Putinem v zádech.

Foto: AP