Ruská opozice na odstřel. Atentát na Borise Němcova před hradbami Kremlu otřásl světem. Je to další tvrdá rána pro odpůrce Putinova režimu, kteří však nyní v Rusku hrají spíše zanedbatelnou roli.
Brutální, hrůzné, neuvěřitelné... Pojmenování pro čin, jaký se stal v sobotu 28. února půl hodinu před půlnocí na mostě pouhých několik set metrů od moskevského Kremlu, se hledají těžko. Zatím a možná navždy neznámý střelec tam vpálil čtyři kulky do zad opozičního politika Borise Němcova (56), jedna z nich zasáhla srdce. Němcov kráčel po mostě se svou mladou ukrajinskou přítelkyní, modelkou Hannou Duryckou (23), mířili po večeři v jedné restauraci v centru města k němu domů.
Úřady mluví o nájemné vraždě a vyšetřují ve čtyřech hlavních směrech, přičemž, nehledě na kritiku, předem oficiálně vyloučily, že za odporným a zbabělým zločinem by mohl stát Kreml.
Reakce na vraždu ukázala, jak hluboký příkop se táhne Ruskem a zčásti i uvnitř kremelské elity. Prezident Vladimír Putin a premiér Dmitrij Medveděv čin odsoudili, pro nebožtíka měli slova uznání a vyslovili soustrast jeho matce. Medveděv ovšem zvolil přívětivější tón, zatímco Putinův mluvčí dodal, že jde o "velkou provokaci". Zastánci tvrdé linie svalují vinu na Západ, opozice obviňuje přímo či nepřímo Kreml. Ten na smuteční obřad poslal jen druhořadého poslance.
Známý televizní moderátor Dmitrij Kiseljov využit atentát k tradičním výpadům proti jinak smýšlejícím a cizině. Je podle něj paradoxní, že Němcova jako žijícího opozičníka už Západ nepotřeboval, začal pro něj být opět zajímavý až jako mrtvola. Je to prý jako u Majdanu. Je třeba krev! Šokující vražda tak ani na chvíli neusmířila státní moc a liberální opozici. Rusko se nadále dělí na ty, kdo podporují Kreml, a nepřátele lidu, k nimž v očích kremluvěrných patřil i zavražděný.
Boris Němcov byl v řadách opozice výjimečnou a svébytnou osobností. Jako mladý, energický reformátor patřil v devadesátých letech minulého století k úzkému kruhu prvního postsovětského pána Kremlu Borise Jelcina, byl jeho vicepremiér. Když ale hledal svého nástupce, rozhodl se nakonec Jelcin pro muže z tajných služeb Vladimira Putina. A dal ruským dějinám jiný směr.
Němcov, podle všeho poměrně čestný politik, ztrácel na vlivu a významu. Roku 2003 se už nedostal ani do Putinem ovládaného parlamentu. I mimo Státní dumu zůstal však silným hlasem, jenž odvážně a otevřeně kritizoval Putinův systém.
* Proč je ruská opozice aktuálně v zoufalém stavu?
* Nechávají si Rusové vládní propagandou snadno vymývat mozky?
* Kde nejrychleji najdete seznamy nepřátel Kremlu?
* Co znamená vražda Němcova pro kritiky kremelského režimu?
* Není zvláštní, že Putinovi odpůrci z Ruska můžou v USA dávat návody na změnu režimu ve své vlasti?
To vše se dočtete v novém vydání časopisu TÝDEN, které je v prodeji od pondělí 2. března 2015.
