Pod drobnohledem historiků, ale i širší ruské veřejnosti je v těchto dnech v Rusku příprava tezí nové učebnice dějepisu, která má být vůbec první soubornou učebnicí ruských dějin po rozpadu Sovětského svazu. Seznam základních kapitol, který má dnes schválit prezident Vladimir Putin, vyvolává v Rusku živé diskuse o tom, která událost či osobnost si v dějepisu zaslouží svou kapitolu či alespoň odstavec.
Učebnice má obsahovat všeobecně závazná pravidla pro hodnocení dávné ruské historie, ale i moderních dějin SSSR a Ruské federace až do dnešních dnů. Autoři nové koncepce pojmenovali dvacet kontroverzních událostí z ruských dějin, jejichž výklad prý činil ruským učitelům dějepisu potíže. Patří mezi ně například nástup diktátora Josifa Stalina k moci a krvavé bolševické represe z 30. a 40. let minulého století, politika SSSR v letech studené války a hodnocení éry komunistického vůdce Leonida Brežněva, aktivita sovětských disidentů, rozpad Sovětského svazu a nakonec i éra nynějšího prezidenta Putina po roce 2000.
Pozornosti médií neušel fakt, že v seznamu osobností, jejichž skutky učebnice dějepisu zachytí, chybějí známá jména lidí, kteří se postavili dnešním kremelským špičkám.
Nic se studenti nedozvědí o Michailu Chodorkovském, bývalém miliardáři uvězněném za údajné podvody a krádeže, ani o někdejší "šedé eminenci" Kremlu Borisi Berezovském, který se ruskému vedení znelíbil a letos v březnu zemřel v britském exilu.
Velmi dlouho si podle moskevského rozhlasu historici lámali hlavu s interpretací bolševického převratu z roku 1917.
Ten byl v dosavadních ruských učebnicích označován jako Velká říjnová socialistická revoluce.
Z názvu, který se v sovětské éře vžil v SSSR i v ostatních východoevropských státech, nakonec zůstalo jen slovo "revoluce".
Nový historický výklad předkládá koncept Velké ruské revoluce, jejíž součástí byl kromě likvidace carského režimu v únoru 1917 i bolševický převrat v říjnu. Obě revoluce se tak v novém metodickém pojetí spojily v jednu pod názvem, který je podle ruských médií analogií Velké francouzské revoluce z konce 18. století.
Autoři koncepce, jejíž přípravu řídili experti Ruské historické společnosti, se nevyhnuli ani intervenci vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968, jejímž cílem bylo potlačit reformní komunistické hnutí.
V tezích je tato událost zařazena do kapitoly nazvané Vrchol a krize sovětského systému.
V nových učebnicích se studenti dozvědí o takzvané Brežněvově doktríně, která se řídila zásadou "omezené svrchovanosti" zemí tehdejšího socialistického tábora a vedla i k okupaci Československa.
Reformní hnutí známé jako pražské jaro je v tezích spojováno se "snížením mezinárodní autority SSSR".
