Americký prezident Barack Obama přijímá dnes ve Washingtonu (nelegitimního) úřadujícího ukrajinského premiéra Arsenij Jaceňuka. To je silný signál. Ale o mnoho více ne. Amerika se zdá bezmocná vůči geopolitickým choutkám Vladimíra Putina. Klíčovou roli hraje německá spolková kancléřka, píše německý magazín Der Spiegel.
Jaceňuk se dnes posadí na pohovce v Bílém domě, kde ho jeho pán ujistí hospodářskou a politickou podporou Spojených států v otázce krymského konfliktu. Z mezinárodního hlediska je to pro premiéra z Kyjeva pasování na rytíře.
Obama bude ale muset dát svému hostovi najevo, že muzika se hraje v Evropě, nikoli v USA. Přesněji řečeno: v konečném důsledku bude záležet na rozhodnosti německé kancléřky, uvádí Spiegel.
Je to totiž především recept berlínské vlády, který se dosud používal ve snahách přimět šéfa Kremlu ke změně postoje. Nejdříve mírné sankce, nezavírání kanálů dialogu, propagování kontaktní skupiny. Dosud to nic nezmohlo, referendum o Krymu se blíží - má se konat v neděli.
Od pondělí bude muset Západ nejspíše dále utáhnout šrouby sankcí. Porážka pro Němce? ptá se německý magazín. Ne bezpodmínečně. Putinova tvrdohlavost by mohla v dalších dnech vytvořit tlak na sjednocení USA a Evropy.
Že by si Američané přáli vůči Rusku více tvrdosti, má své kořeny v historických zkušenostech. Současně to ale opačně platí pro Němce, jak trefně poznamenal britský The Economist. Jedni tak věří, že úspěšně uzbrojili Sovětský svaz a zahnali ho do krachu.
Naproti tomu západní Němci, počínaje východní politikou (Ostpolitik) kancléře Willyho Brandta, vždy hledali dialog s Východem, a tak, jak to chápou oni, podkopali komunistické režimy.
Příznačný je už i dnešní krizový slovník. Zatímco Obama hovoří většinou o "izolování" Ruska, usiluje zatím německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier o "dialog". Jestliže Washington zpočátku otevřeně mluvil o pokud možno vyhazovu Ruska ze skupiny G8, nyní se už o tom nehovoří. Němci se prosadili.
Přesvědčili snad Merkelová a spol. Američany? Nikoli. Prosadilo se spíše poznání, že Putin by mohl zatáhnout do hospodářské kaše jen Evropu a zvláště pak Německo. A vládne názor, že k Putinovi může už zřejmě proniknout je kancléřka.
List New Yorker komentuje: "Pokud existuje řešení krize, tak je zřejmě v Berlíně, v osobě Angely Merkelové, jež je de facto vůdkyní Evropy." A renomovaný americký magazín Foreign Affairs píše: "Jako klíčový evropský stát a se svým těsným napojením na Rusko je Německo jedinou zemí, která může působit proti Putinovým velkým geopolitickým ambicím, či je potlačit.
Nešlo si ale nevšimnout, že kancléřka sama se v této věci dosud jednoznačně nevyjádřila. Mnozí v tom vidí její testování situace. I ohledně toho, jaké důsledky by Němci byli ochotni nést. Bílý dům od ní zjevně očekává konzistentní politiku a to, že sjednotí Evropany.
I dosavadní roztříštěná zahraniční politika zemí osmadvacítky je důvod, proč ruský prezident nebere jednotlivé "výkřiky" z Unie a její hraní si na vlastních písečcích moc vážně.
Jakousi směsici z americké tvrdosti a německé připravenosti k dialogu ukázala Merkelová tento týden v úterý před svou unijní frakcí. Dění na Krymu je anexe, která Rusku nemůže projít, řekla důrazněji než kdykoli předtím. Tón z Berlína začíná být tedy ostřejší.
Zaujetí pevného postoje Evropy vůči Rusku bude nepochybně jedním z hlavních bodů jednání německé kancléřky s polskými představiteli ve Varšavě.
Polsko je společně s pobaltskými státy rozhodným stoupencem důrazné reakce Evropské unie na postup Kremlu, který vojensky podporuje separatismus ruskojazyčného obyvatelstva Krymu.
Polský premiér Donald Tusk v pondělí upozornil, že závislost Německa na dodávkách ruského zemního plynu z Ruska znamená "hrozbu pro svrchovanost Evropy". A dal najevo, že o tom s kancléřkou chce hovořit "velmi otevřeně".
V Rusku bude naopak i dnes pokračovat maraton mítinků na podporu krymského referenda. Demonstrovat se má v Novgorodě, Ulan-Ude, Machačkale a v Kemerovu.
Na Krymu intenzivně pokračují přípravy nedělního referenda o připojení tohoto ukrajinského poloostrova k Rusku. V ulicích měst hlídkují posílené jednotky domobrany, frekventovaná silnice spojující Sevastopol se Simferopolem je pod kontrolou nově vytvořené "krymské armády". Ruští vojáci začali opevňovat krymsko-ukrajinskou hranici - včetně pokládání min.
Ukrajinský úřadující prezident Oleksandr Turčynov prohlásil, že Ukrajina nezasáhne vojensky, aby zabránila připojení Krymu k Rusku, protože se rozhodla pro ochranu své východní hranice.
"Nemůžeme se angažovat v nějaké vojenské operaci na Krymu. Tou bychom totiž obnažili východní hranici a Ukrajina by nebyla chráněná, s čímž ruští vojáci počítají," řekl agentuře AFP předseda parlamentu Turčynov. Očekávané nedělní referendum na Krymu Turčynov označil za frašku, o níž se rozhodlo v Kremlu.
Nicméně, Turčynova slova o obraně východu Ukrajiny nepostrádají jistou tragikomičnost, protože armáda země je bez přehánění v zoufalém a sotva bojeschopném stavu.
Jak sdělil v úterý poslancům úřadující ministr Ihor Teňuch, Ze 41 tisíc ukrajinských vojáků by měla být skoro polovička ve stálé pohotovosti, ale ve skutečnosti jde jen o šest tisíc vojáků. To je na zemi s 46 miliony obyvatel až směšně málo. Ruský medvěd by ukrajinské vojáky smlsl jako malinu.
Lze se ptát, jak dopadla mobilizace v uplynulých dvou týdnech, o níž se opakovaně mluvilo. Zdá se, že za svou zemi, respektive za její nové vedení, chce bojovat jen hrstička Ukrajinců.
