Symbol éry nedávno sesazeného moskevského starosty Jurije Lužkova, obří socha cara Petra Velikého u řeky Moskvy v centru ruské metropole, se má klidit z dohledu Kremlu. Přestěhování kontroverzního díla navrhl prozatímní starosta Vladimir Resin, který paradoxně stál u instalace sochy.
Zatímco Lužkovovy nápady schvalovala moskevská radnice bez reptání, Resinův návrh tak hladce neprošel. Stěhování díla o váze 600 tun totiž vyjde až na miliardu rublů (bezmála 600 milionů Kč) a za to by se podle oponentů daly postavit dvě školky. "Moudrý se učí na cizích chybách," smetl námitky Resin.
Carovu sochu, tyčící se do výše 98 metrů u říčního kanálu v centru Moskvy od roku 1997, zařadila předloni agentura Reuters mezi deset nejošklivějších architektonických objektů na světě. Autor, šestasedmdesátiletý Zurab Cereteli, proslul gigantickými díly, která jsou sice rozeseta po celé zeměkouli, ale která mnozí považují spíše za kýč než za umění. Mimo jiné zpodobnil bývalého ruského prezidenta Vladimira Putina jako pětimetrového vítězícího džudistu,
Lužkova ztvárnil s tenisovou raketou v ruce a fotbalovým míčem u nohy a park před newyorským sídlem OSN ozdobil sochou s názvem "Sv. Jiří ničí rakety Pershing a SS-20".
Socha Petra I. budí od počátku spory, už kvůli příběhu svého vzniku. Cereteli původně nepomýšlel ztvárnit cara, ale Kryštofa Kolumba - sochu chtěl Američanům darovat k 500. výročí objevení Ameriky. Ale když bylo jasné, že New York dar odmítne, dílo předělal, aby mohlo oslavovat 300 let existence ruské flotily.
Kritikům se nezamlouvá, že ruský car nosí krátké kalhoty podle staré španělské módy, ani další sochařovy prohřešky.
Čtyři aktivisté skupiny, která si říkala Revoluční vojenská rada, se dokonce v roce 1997 pokusili dílo vyhodit do povětří, ale skončili před soudem, který je poslal do vězení na 4,5 až 8,5 roku. Odsouzen byl také vůdce Revoluční vojenské rady, bývalý specialista na boj s organizovaným zločinem, jemuž soud uložil 11 let vězení.
Mezi radnicí, architekty a ministerstvem kultury již vzplála polemika, kdo vlastně má pravomoc rozhodnout o stěhování sochy, nejspíše do říčního přístavu na severu metropole. Podle ministra kultury by v každém případě bylo záhodno se zeptat na názor Moskvanů samých.
Ti se sice od počátku proti dílu bouřili, teď však zaznívají i hlasy, že stěhování by bylo čirým populismem a že si lidé už na sochu zvykli, a tak by měla zůstat tam, kde je.
Sám Cereteli se nechal slyšet, že nejvhodnější místo pro sochu svého času vybral sám Resin, ještě jako Lužkovův první náměstek. Sochař je však ochoten "svrženého" cara nahradit sochou nahé ženy, samozřejmě ve stejné velikosti, nebo zde postavit "sousoší všech, kdo nemají rádi Moskvu, nemají rádi Rusko a z umění nic nechápou" - v čele s Resinem jako hlavní postavou.
