Kdysi novinářka a nyní režisérka Inna Denisovová pochází z Moskvy, ale vyrůstala na ukrajinském Krymu. Na svůj rodný poloostrov se vydala i po jeho anexi Ruskem a ve svém dokumentu Návrat domů, který přivezla do Prahy na festival o lidských právech Jeden svět, se snažila ukázat, jak se změnil tamní život. "Téměř každý v Rusku má nějaké ukrajinské příbuzné. Rusko získalo Krym, ale ztratilo Ukrajinu, stálo to za to? Myslím, že ani moje, ani ta příští generace se nedočká urovnání vztahů mezi oběma zeměmi," řekla Denisovová.
Její rodiče pocházeli z Moskvy, ale babička žila na Krymu, kde se Inna narodila. Když se rodiče začali rozvádět, babička si ji vzala k sobě. "Můj dokument je o Krymu, protože jsem cítila jako životní ztrátu, když mě z něj rodiče v jedenácti letech odvezli. Nebylo to moje rozhodnutí," říká filmařka. "Žijete někde, kde je moře a teplo, kde jaro přichází skutečně, když má a všechno začne kvést. Byl to ráj, o který jsem přišla."
Na Krym se vracela většinou každý rok. "Dlouhou dobu jsem tam měla byt, ale prodala jsem ho asi v roce 2011 nebo 2012. Tehdy jsem si myslela, že už ho nepotřebuji, ale teď lituji, že jsem to udělala," vypráví Inna. "V roce 2014, když došlo ke všem těm událostem, jsem cítila, že jsem člověkem, který by měl o té situaci natočit dokument. Bylo to i pro mě osobní," dodává.
Protesty na Ukrajině vyvrcholily na začátku roku 2014 a vedly ke svržení proruského režimu prezidenta Viktora Janukovyče. Následovala ruská anexe Krymského poloostrova a konflikt na východě Ukrajiny, kde začali operovat proruští separatisté. Kyjev obviňuje Moskvu, že v oblasti bojují i její vojáci. Rusové to však popírají.
"Opravdu mě ta situace zajímala, zjišťovala jsem, co se děje v lidských myslích," říká ruská filmařka. I proto se rozhodla udělat anketu mezi obyvateli hlavního města Simferopol. "Pro mě byla ta situace jasná. Krym se nikdy pořádně nestal součástí Ukrajiny, byl vždy v jejich myslích tak nějak mimo," dodává. Jak vysvětluje, v sovětských dobách Rusko dominovalo ve všech ostatních sovětských republikách. Když chodila na Krymu do první a druhé třídy, měli povinnou ruštinu a ti, kdo se nechtěli učit ukrajinštinu, se ji učit nemuseli. A podobné to bylo i v jiných zemích.
Spojené státy, Evropská unie a další západní země v reakci na anexi Krymu a proruské povstání na východě Ukrajiny zavedly proti Rusku sankce.
Podle Denisovové by bylo nespravedlivé označovat ruskojazyčné obyvatelstvo Krymu za ty, kteří milují Putina, a proto usilovali o připojení k Moskvě. "Mysleli si, že to pro ně bude lepší. Je to ale velmi komplikované. Myslím, že hlavní důvod byl ten, že se necítili být součástí ukrajinského národa. A možná to bylo i kvůli ukrajinské politice," říká režisérka.
Od té doby, co o Krym v dětství přišla, cítila to jako ztrátu. Po událostech před dvěma lety podle ní mělo mnoho lidí podobné pocity. Ve svém dokumentu hovořila s Ukrajinci, kteří z poloostrova odjeli, protože se tam necítili bezpečně, i s ukrajinskými aktivisty, kteří byli Krym nuceni opustit. V Moskvě natáčela proces s ukrajinským filmovým režisérem Olegem Sencovem, který byl odsouzen za odpor proti anexi Krymu.
"Dělala jsem různé paralely. Setkávala jsem se s přáteli, pak i s přítelem Sencova, který byl velmi proruský. Jasně od začátku říkal, že mu bude až do smrti pomáhat, protože je to jeho přítel z dětství, že pro něj bude sbírat peníze. Řekl také, že hlasoval pro Rusko a že chce, aby byl Krym ruský," popisuje Inna.
Na Krym Inna dorazila v červnu 2014, tedy dva měsíce po referendu; nejvíce ji překvapily vizuální změny. Ruské vlajky byly všude, na každém balkoně. "Nemohla jsem uvěřit, že tam všude byly obrovské portréty Putina. Lidé dávali emoce najevo tímto způsobem, protože se opravdu báli války. V televizi jim totiž vysvětlili, že je zachránili. Že mohla vypuknout válka, ale Rusko přišlo a zachránilo je," vypráví Denisovová.
Proruské obyvatelstvo Krymu bylo podle ní nešťastné z takzvaného Majdanu, tedy revolučních událostí v Kyjevě, které skončily Janukovyčovým pádem. "Lidé z malých měst, z jihu, mají úplně jinou mentalitu. Nebyli připraveni, nikdy to nebrali jakou svou revoluci," dodává. Místní obyvatelé prý ale na druhou stranu často ujišťovali, že nechtějí být označováni za sympatizanty současného ruského prezidenta, že si uvědomují, že ani politika Moskvy není dobrá, nicméně že je pro ně lepší být součástí Ruska než Ukrajiny.
Společnost na Krymu je podle Inny zásadně rozdělená, což předtím nebývalo. Lidé se prý nikdy neptali druhých, jaká je jejich národnost, nezajímalo je to. "Některé mé kamarádky z dětství měly ukrajinská jména a já nad tím nikdy nepřemýšlela. Ani v Moskvě se nikdo nestaral, jaké má kdo jméno a původ," říká režisérka. Nyní to ale podle ní došlo tak daleko, že i přátelé z dětství, kteří stojí na druhé straně barikády, spolu přestali komunikovat.
