Politkovská bojovala za lidská práva až do konce
27.08.2007 13:31
Proslavila se reportážemi z Čečenska, které se nelíbily Kremlu, a neúnavně usilovala o občanskou společnost a demokracii v Rusku. Angažovanost v boji za lidská práva se ale nejspíš jedné z nejznámějších ruských novinářek Anně Politkovské stala osudnou. Loni začátkem října byla před svým bytem v Moskvě nalezena mrtvá. V pondělí bylo v souvislosti s vraždou této osmačtyřicetileté matky dvou dětí zatčeno deset lidí, vůči nimž budou v nejbližší době vznesena obvinění.
"Když prokuratura a soudy nepracují v zájmu zákona a trestání provinilců, nýbrž na politickou objednávku a v honbě za splnění Kremlem přijatých protiteroristických výkazů, pečou se trestní případy jako palačinky," napsala Politkovská ve svém posledním článku, který několik dní po její smrti otiskly noviny Novaja Gazeta. Píše se v něm o osudu Čečence Beslana Gadajeva deportovaného z Ukrajiny, kterého čečenské bezpečnostní síly mučily tak dlouho, až se přiznal k třem vraždám a loupeži.
Kvůli kritickým článkům z Čečenska bylo Politkovské vyhrožováno smrtí již v říjnu 2001. Tehdy opoziční novinářka se přestěhovala na čas z Moskvy do Vídně, kde mohla díky podpoře místního Institutu humanitních věd pracovat na své nové knize.
V roce 2004 dokonce vážně onemocněla, když se patrně otrávila čajem, kterého se napila během letu z Moskvy do Beslanu. Do místa dramatu dětských rukojmí už tehdy nedorazila.
V říjnu 2002 byla Politkovská jednou z osobností, kterou si čečenští povstalci vybrali k vyjednávání při únosu v moskevském divadle v ulici Dubrovka.
Politkovská pocházela z prominentní rusko-ukrajinské rodiny. Narodila se v roce 1958 v New Yorku, kde její rodiče působili v diplomatických službách při OSN. Vystudovala prestižní fakultu žurnalistiky na Moskevské státní univerzitě a po absolutoriu nastoupila do deníku Izvestija. Poté pracovala pro podnikové noviny tehdy monopolního Aeroflotu. Na toto své angažmá vzpomínala ráda: "Dostávali jsem volné letenky celý rok. Díky tomu jsem poznala naši obrovskou zemi. Byla jsem tak trochu 'šprtka', o životě jsem tehdy nic nevěděla."
S perestrojkou začala i Politkovská doufat v pozitivní změny. Aeroflot vyměnila za týdeník Obščaja Gazeta a nakonec zakotvila v listu Novaja Gazeta, do kterého přispívala až do své smrti. Spolupracovala ale s řadou jiných tištěných periodik a také s televizí a rozhlasem. Přednášela i v zahraničí.
Do Čečenska zavítala poprvé v roce 1998, když dělala rozhovor s prezidentem Aslanem Maschadovem. Od takzvané druhé čečenské války byla v Čečensku, Dagestánu a Ingušsku více než padesátkrát a rozhodně neváhala kritizovat moskevskou politiku v oblasti. V únoru 2001 Politkovskou uvěznili v jižním Čečensku a potom ji místní úřady vyhostily.
Za svou odvahu a houževnatost, s níž neustávala informovat o událostech v Čečensku, dostala četná ocenění, mimo jiné prestižní Cenu Olofa Palmeho v roce 2005 či letos posmrtně Světovou cenu tiskové svobody UNESCO.
Foto: ČTK/AP
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.