V neděli se má na Krymu uskutečnit referendum o budoucnosti regionu. Hlasovat lze pro takřka úplnou nezávislost na Ukrajině, nebo pro připojení k Rusku. Politolog Emil Souleimanov z katedry ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity si je jistý, že to má pevně v rukou Kreml. "Nejde o věcnou podstatu. Jen se musí dát na papír, že Krym chce k Rusku," říká v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ.
Čísla se tváří jasně: na Krymu převažují Rusové, a tedy referendum dopadne ve prospěch připojení. Souhlasíte?
Já myslím, že si to přejí hlavni ti Rusové, co žijí v Sevastopolu nebo v jeho okolí, ale není jisté, jestli to chce i zbytek Rusů, kteří jsou rozptýlení po zbytku Krymu. Podle jednoho průzkumu veřejného mínění, loňského nebo předloňského, chtělo jen čtyřicet procent celé krymské populace k Rusku. Rusů je tam kolem pětapadesáti, maximálně šedesáti procent. Totiž v roce 2001 jich bylo 58 procent, ale Krymští Tataři mají vyšší porodnost, a Ukrajinců tam také přibylo. A zdaleka ne všichni Rusové podporují myšlenku připojení. Nevíme, jestli se to v posledních měsících nějak nezměnilo, podle toho, co říkají kolegové, tak moc ne.
Jaká je motivace? V čem si připojením k Rusku polepší?
Mnozí věří, že budou mít ruské platy, ruské důchody, že Krym bude stejně drahý a turisticky atraktivní jako třeba Soči. A samozřejmě nějaký patriotismus, myšlenka Krymu jako předsunuté vojensko-politické základny ruské říše.
Byla tato otázka na pořadu dne i v minulých letech, nebo se vše vzedmulo v důsledku politického zvratu na Ukrajině?
Sem tam se tak vyjádřil nějaký ruský politik, v 90. letech tam rád jezdíval třeba starosta Moskvy a prohlašoval, že Krym je ruská půda. Ale neřešilo se to, všichni počítali s tím, že jsou Ukrajinci. Rozjelo se to až teď. Bavím se s kolegy v regionu, včetně Rusů, ani oni nic takového nečekali. A vše se odehrává odshora dolů - změnilo se vedení krymského parlamentu, nasadili tam třeba bývalého gangstera Sergeje Aksjonova, který snad ani nemá ukrajinské občanství. Je strašně kontroverzní postavou, a teď je z něj premiér. A na hlasování byli vojáci se samopaly... Několika poslancům se prý dokonce vyhrožovalo.
Takže role Kremlu bude velmi významná.
Pokud ne stoprocentní, tak devětadevadesátiprocentní. Načasování a metody byly hodně zvláštní.
Řekl byste, že probíhá něco jako věcná politická diskuse o otázce samostatnosti a připojení k Rusku?
Neprobíhá žádná diskuse, jen stoprocentní propaganda. Opačný názor nemá šanci se projevit. Je to dost černobílé, my politologové riskujeme, že budeme vypadat zaujatě, ale opravdu je to dost černobílá situace.
Ani vlastně není všem jasné, o čem se má hlasovat...
Buď návrat k ústavě z roku 1992 - ve smyslu že Krym je de facto samostatný subjekt -, nebo připojení k Rusku. Možnost setrvání současného stavu se vůbec neprobírá. Ale stejně myslím, že volby budou zmanipulované. I kdyby hlasovali všichni Rusové pro, a to je padesát pět, možná šedesát procent, tak to není zas tak přesvědčivý poměr. Prakticky všichni Ukrajinci a Krymští Tataři budou proti. Stejně ale očekávám výsledek kolem devadesáti procent.
Myslím, že víme, jak Kreml pracuje, a pokud by dal prostor takovým pochybnostem, tak vůbec žádné referendum nebude. Tam nejde o nějakou věcnou podstatu, jen se musí dát na papír, že Krym chce k Rusku. Dopadne to, jak to musí dopadnout.
Několikrát se tam snažili dostat mezinárodní pozorovatelé, asi se jim to nepovede...
Přesně, ani z OSN, ani z OBSE, to nejsou žádné nátlakové organizace, jsou neutrální.
K čemu má takové referendum sloužit? Kdo mu bude věřit?
Asi Rusko, Kreml. Je to takové formální, technický postup, který asi Moskva chce nějak uplatnit, aby to vypadalo správně. V okamžiku, kdy Západ bude namítat, že to nebylo svobodné referendum, Rusko odvětí, že je Západ zaujatý, trénoval fašisty a teroristy na Majdanu v Kyjevě. Jakákoli kritika ze Západu je v očích ruského veřejného mínění diskreditovaná, nedůvěryhodná, protože Západ za všechno může a nemá Rusku co vyčítat a do toho co mluvit.
Jak moc je Krym opravdu součástí Ukrajiny?
Je a není. Jak je to poloostrov, tak žije trochu vlastním odděleným životem. Dodnes to byla autonomní republika. Na druhé straně je závislý na dodávkách vody z kontinentální Ukrajiny a je považován za oblast, která potřebuje dotovat. Ukrajinský rozpočet to ročně stálo několik miliard dolarů.
A co pověstní ukrajinští oligarchové?
Krym není zajímavý, má dva miliony obyvatel, nemá žádný průmysl, takže není důležitý.
Čili po ekonomické stránce by to pro Ukrajinu zas tak velká ztráta nebyla?
Ne, ale bude to politický problém. Rusové by mohli dál ohrožovat východ Ukrajiny, bude to základna, ze které Rusové mohou expandovat na sever do Chersonské oblasti. Bude to takové ohnisko napětí.
Pro Rusko to není novinka, že se k němu chce přidat některé území z bývalého Sovětského svazu. Kvůli Jižní Osetii a Abcházii bojovalo s Gruzií, ruští vojáci jsou celou dobu v separatistickém Podněstří, které se chce odtrhnout od Moldavska. Ale ještě se nestalo, že by se nějaký takový region vrátil pod nadvládu Moskvy.
Nestalo, protože Kreml na tom asi zatím neměl takový zájem. Podněstří nemá s Ruskem hranici, takže by to byl problém i technicky, a je moc malé. Nicméně myslím, že Moskva ještě může Podněstří využít, kdyby se Moldávie dostala blíž k evropským strukturám či do NATO.
Jižní Osetinci se už dnes chtějí připojit k Severní Osetii, čili Ruské federaci. Naopak Abcházové jsou zdrženliví, nedávno i tam nějaký politik, myslím ministr zahraničí, prohlásil, že zatím to není na pořadu dne. Podle některých zaplatili příliš vysokou cenu za nezávislost, než aby se stali součástí Ruska. Můžou být donuceni, bude-li třeba, ovšem teď to Moskva nepotřebuje.
Výrazně proti moskevské nadvládě jsou Krymští Tataři. Byli by na tom tak zle? V Ruské federaci je přece spousta menšin.
Menšinám se v Rusku daří mnohem hůř než na Ukrajině. Xenofobie, islamofobie, rasistické skupiny či rétorika jsou v Rusku mnohem, mnohem silnější. Ukrajina je v těchto věcech docela uvolněná. Navíc se Tataři bojí, že jak se snažili vracet na Krym, byli konfrontováni s nechutí místních Rusů, kteří to brali jako ohrožení jejich majetku. A Krymští Tataři se obávají, že budou muset čelit kriminálnímu státu, protože teď Rusové vyzbrojují kriminální skupiny, takzvané titušky, a nebudou mít šanci se bránit. A že je Rusové vyženou a budou muset do druhého exilu. A samozřejmě tam jsou také historické reminiscence, od konce 18. století nemají moc dobrou zkušenost s ruskou nadvládou, mnohokrát je vyháněli, třeba v 19. století během krymské války, za Stalina. To nebylo jenom jednou.
