Padají vedrem
Punkerské kacířky v močálech. Kam zavřou Pussy Riot?
10.10.2012 16:05 Původní zpráva
Vedro, zima, mdloby? Dvě rockerky z ruské punkové skupiny Pussy Riot poslal soud na dva roky do trestního tábora. Čeká je peklo, nebo spíše selanka? Jednotlivé pracovní kolonie se mohou dost lišit. Pobyt ve vězení výrazně ovlivní třeba i to, kolik je v něm těžkých zločinců, anebo vzdálenost kolonie od domova.
Tvrdá práce, přísný režim, ložnice pro 20 až 150 vězeňkyň, šikana, tresty... Dvě ze tří dnes ve světě možná nejznámějších Rusek, Naděžda Tolokonnikovová (22) a Marija Aljochinová (24) - Jekatěrina Samucevičová (30) dostala podmíněný trest -, musejí podle verdiktu moskevského soudu na dva roky do nápravné kolonie; z toho se jim odečte více než půlroční vazba.
Trest si vysloužily za pokus zazpívat punkovou modlitbu Bohorodičko, vyžeň Putina letos v únoru v chrámu Krista Spasitele (největší pravoslavný kostel světa) v Moskvě.
Soudkyně Marina Syrovová to kvalifikovala jako výtržnost motivovanou náboženskou nenávistí. Je pravidlem, že odsouzený se po rozsudku či neúspěšném odvolání dopraví do následujících dvou týdnů do místa výkonu trestu.
Kde to bude, není v této chvíli ještě známo. Některá ruská média ale tipovala Nápravnou kolonii č. 2 (rusky: IK 2) v republice Mordvinsko, kam míří hodně odsouzených Moskvanek. Do hlavního města Ruska je to odtud 450 kilometrů, trestnice je obklopena mokřinami a březovými lesy.
V Mordvinsku jsou tři ženské kolonie, v Rusku je jich celkem 35. Trest si v nich odpykává asi 60 tisíc vězeňkyň. Na rozdíl od mužů jsou ženy často umístěny daleko od rodin a domova. Ruská vězeňská služba to vysvětluje tím, že trestaných mužů je mnohonásobně více, a proto je pro ně i mnohem více táborů.
Nápravná kolonie č. 2 vznikla roku 1931 a původně se jí říkalo Dubravlag. Půl století tam posílali politické vězně, kteří mimo jiné těžili dřevo pro stavbu metra v Moskvě.
V Rusku existují tři typy trestaneckých kolonií, jež jsou odstupňované podle přísnosti řádu. Mladé ženy z Pussy Riot vyfasovaly prostřední - "kolonii všeobecného režimu". Počet žen ve výkonu trestu se v táborech pohybuje od pěti set do tří tisíc. V IK 2 jich je nyní asi 950.
Většina jich za plotem s ostnatým drátem a strážními věžemi skončila kvůli krádežím, drogám nebo menším podvodům. Jen málo z nich má střední a vyšší vzdělání.
Padají na zem vedrem
"Atmosféra je nesnesitelná. Všude zvůle a násilí. Když odtamtud jednou vylezete, jste smrtelně nemocní - tělesně i duševně," líčí poměry v nápravné kolonii bývalá vězeňkyně v dokumentu, jejž nedávno odvysílala ruská televize 1 TV. Odsouzené tam údajně šily ve velké hale na starých strojích uniformy pro armádu a rukavice. V zimě prý strádaly chladem, v létě vedrem: takovým, že omdlévaly a padaly na zem. Připadaly si jako otrokyně.
Na ruském webovém portálu Publicpost popisují svůj výkon trestu tři ženy, jež odhadují, co asi čeká aktivistky Pussy Riot. Nejhorší jsou prý první měsíce, kdy jsou nováčci pod velkým tlakem a dozorci a dozorkyně bedlivě sledují, jak se chovají a jaký mají charakter. Kdo je hrdý, hraje si na "chytrého" či jinak vyčuhuje z řady, má problém, protože on sám už je ve vězeňském režimu zárodkem problémů. Může slíznout i ránu od spoluvězeňkyň.
Zůstat osobností a současně nebýt za slabošku patří v táboře k těm nejtěžším věcem.
Člověk se může stát terčem nenávisti a útoků třeba jen proto, že má venku někoho, kdo mu telefonuje, posílá balíky, zatímco jiný je sám jako kůl v plotě. Ze strany vedení tábora prý existují neustále pokusy ponižovat vězněné ženy. Dozorkyně jsou sice také lidé, ale stačí dvě z deseti, u nichž to tak úplně neplatí, a ze života v kolonii se stává peklo.
Základem je "rodina"
Trojice punkerek to bude mít zprvu těžké i proto, že ve vězeních se neví, že neprotestovaly proti Bohu, ale proti Vladimíru Putinovi. A Bůh je v káznici "poslední nadějí". Za jejich protináboženský postoj je nikdo nebude bít, ale různě šikanovat zřejmě ano. Taťána Lokšinová z moskevské pobočky Human Rights Watch nevylučuje, že vedení kolonie dostane signál z Kremlu, aby členkám Pussy Riot znepříjemnilo život.
Denní činnosti jsou přesně určeny. V 6.00 je budíček, následuje rozcvička a snídaně. Práce začíná 7.30 a končí v 16.30. Dvě hodiny před půlnocí je večerka. Ženy v kolonii se organizují do malých "rodin", v nichž se společně vaří a jí. Tyto famílie drží při sobě.
Ženám je povoleno dostat za rok šest balíků do dvaceti kilogramů. Ročně mohou přijmout šest návštěv v délce čtvrt hodiny - dělí je ale sklo.
Když se dobře chovají, mají povoleny čtyři třídenní návštěvy, které mohou strávit v samostatném pokoji s manželskou postelí. S partnerem nebo rodinnými příslušníky.
Lesby a trestná stolička
Za práci dostávají kolonistky zaplaceno. Nynější minimální mzda činí v přepočtu kolem 2900 korun měsíčně (ceny základního zboží včetně potravin jsou v Rusku v průměru zhruba stejné jako u nás), ovšem lze si vydělat i o něco více. Po odečtení poplatků za pracovní oděv, elektřinu a jídlo ale trestankyním zbude tak 700 až 1000 korun.
Jednou týdně je možnost nakoupit ze skrovného výběru potravin a věcí denní potřeby. Lze přijímat i peníze zvenčí, ale měsíčně se nedá v táboře utratit v přepočtu více než 8600 korun.
Prohřešky v chování, neposlušnost či neplnění pracovních norem se trestají. Nejednou to za černou ovci slíznou všechny ženy v ložnici. Zdánlivě nijak tvrdý, ale hodně nepříjemný je třeba trest, jemuž se říká "sezení u bílého". Když žena skončí práci a chtěla by si trochu odpočinout, opláchnout se, musí se posadit na malou stoličku u bíle povlečené postele. A vydržet na ní od čtyř odpoledne do devíti večer. Kdo nezkusil, nechápe.
Přísně se trestají i prohřešky, jako je nesprávné složení svršků anebo umytí vlasů v nepovolený den. Sprchovat se lze pouze jednou týdně v přesně určený čas.
K disciplinárním trestům patří i malá izolace, v níž lze držet člověka až 15 dní, nebo umístění do cely podobné pokoji, kam lze zavřít trestankyni až na šest měsíců.
Mnohé, jež skončí v kolonii daleko od domova na více let, ztratí záhy vazby na své blízké a vlastně na celý svět za ostnatým drátem. "Žádný div, když některé ženy začnou hledat lásku u téhož pohlaví," píše list Moskovskij komsomolec. Vedení táborů podle něho takové vztahy většinou trpí a nejednou je takticky využívá. Lesbická láska ale nesmí přerůst do situací, které by nešlo kontrolovat.
Ženám, jež přebírají roli mužů, říkají v lágrech "psi" - podle moskevských novin bývají tyto dámy obletovány a často si žijí jako "čuníci v žitě".
Lágr, nebo wellness?
To, jak některé bývalé trestankyně líčí poměry v nápravných koloniích, se často výrazně liší od toho, jak svá zařízení popisuje a hodnotí Federální služba pro výkon trestu (FSIN), jež spadá pod ruské ministerstvo spravedlnosti. Zůstaneme-li v Mordvinsku a u IK 2, tak třeba letos v květnu tam byl den otevřených dveří, kdy si mohli příbuzní a blízcí kolonistek prohlédnout, jak žijí, pracují a tráví volný čas.
Velitel tábora Sergej Prošin je upozornil také na nástěnky v hlavní budově, na nichž byla jména čtyřiadvaceti žen, které byly loni předčasně propuštěny za dobré chování.
Vedení tábora se pyšní i dětským domem, v němž mohou žít matky-vězeňkyně se svými ratolestmi. Ale jen do tří let věku (dcera Tolokonnikovové i syn Aljochinové jsou už starší), poté se jich musejí buď ujmout příbuzní, anebo jdou na dobu, jež jejich matkám zbývá do konce výkonu trestu, do dětského domova.
Dětské domy jsou nyní v třinácti nápravných koloniích. Tábor IK 2 má i malé kulturní centrum, v němž je televize, hudební přehrávače a knihovna.
Velitel Prošin rád ukazuje také velký skleník, který v kolonii stojí od loňska. Ženy v něm pěstují zeleninu pro vlastní potřebu - hlavně rajčata, okurky, cibuli, papriku a petržel. Vězeňkyně, jež rády přednášejí básně nebo zpívají, měly začátkem léta možnost vystoupit na jevišti Mordvinského národního dramatického divadla.
Pracovníci vězeňské služby zdůrazňují, že se snaží o to, aby kolonistky zůstaly plnohodnotnými lidmi a mohly se po propuštění rychle znovu začlenit do života společnosti.
Dění v trestních koloniích - v Mordvinsku jich je třináct - si běžně všímá i tamní tisk. Letos třeba zaznamenal, že v IK 2 získalo 27 odsouzených diplom v oboru kuchařka a cukrářka nebo že v IK 14 mají ženy od jara možnost videospojení se svými blízkými. Když s nimi telefonují, mohou se vzájemně vidět na obrazovkách.
A jak vypadá vazba trojice odsouzených z Pussy Riot v Moskvě? List Moskovskij komsomolec napsal, že tam mají postavení VIP a celu sdílejí pouze s jednou cizí ženou. Rockerky prý mohou ve vězení sportovat, dívat se na televizi, zajít do salonu krásy nebo na masáž. No, neberte to...
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.