Hodně smíšené ohlasy na ruské politické scéně budí poslední počin premiéra Vladimira Putina - jít do prosincových parlamentních voleb nejen s vládnoucí stranou Jednotné Rusko, ale i s "lidovou frontou" sdružující rovněž odbory, podnikatelské svazy, důchodcovské, mládežnické, veteránské a ženské spolky.
Jedni vidí v Putinově iniciativě návrat do sovětských časů nerozborné jednoty straníků a nestraníků, druzí zase bezmála zoufalý pokus, jak pozdvihnout klesající oblibu vládnoucí strany a zajistit jí ústavní většinu i v nové poslanecké sněmovně, Státní dumě.
V březnových regionálních volbách sice Jednotné Rusko opět zvítězilo, ale v sedmi z 12 regionů, kde se volby konaly, strana nedostala ani polovinu hlasů. Od počátku roku také průzkumy signalizují pokles obliby vládnoucího tandemu, prezidenta Dmitrije Medveděva a premiéra Putina. Někteří politologové už hovoří o politické krizi v zemi, kde čím dál větší oblibu získává motto populárního bloggera Alexeje Navalného, který Jednotné Rusko překřtil na "stranu šidilů a zlodějů".
Putin však na stranické konferenci ve Volgogradě zavelel k obratu a povolal pod prapory "Všeruské lidové fronty" i organizace více či méně spřízněné se stranou moci; vzápětí vznikl koordinační výbor fronty. Putin si také "přisvojil" dosavadní agendu svého nástupce v Kremlu zřízením vládní agentury strategických iniciativ, která by obhospodařovala modernizaci země, oblíbené Medveděvovo téma. Obě iniciativy mají podle Putina fungovat rovněž jako "politický a sociální výtah" mezi elitu; Jednotné Rusko už přislíbilo vyhradit část míst na své kandidátce uchazečům z "lidové fronty". Strana, které nyní patří 315 ze 450 poslaneckých křesel, podle Putina potřebuje "nové myšlenky, nové návrhy a nové tváře".
Vůdcovský monopol
A taky se - zjevně i z Putinovy vůle - třese křeslo pod předsedou horní komory parlamentu, předákem malé strany Spravedlivé Rusko Sergejem Mironovem, který si troufal stále ostřeji kritizovat vládní tábor. Mironovově straně i bez toho podle průzkumů hrozí, že v prosinci zůstane za branami sněmovny, a to by zřejmě znamenalo i definitivní konec možnosti, že by Spravedlivé Rusko mohlo do prezidentských voleb na jaře 2012 postavit jako svého kandidáta nynějšího prezidenta Medveděva, pokud by se skutečně odhodlal rozejít s Putinem a zkusil jít do klání na vlastní pěst.
Politologové si zakládání "lidové fronty" vykládají jako známku, že dosavadní politický systém už šéfovi vlády nevyhovuje. "Je to pokus zřeknout se stranickosti a posílit obraz Putina jako vůdce, okolo kterého se sjednocuje lid," soudí politolog Gleb Pavlovskij. Jiní za Putinovým postupem vidí i pokus o návrat k systému jedné strany. "Cíl je křišťálově jasný: zachovat osobní moc a moc strany šejdířů a zlodějů," tvrdí předák "nesystémové" opozice, bývalý vicepremiér Boris Němcov.
Předáci parlamentní opozice, tedy komunisti, Spravedlivé Rusko a nacionalisté Vladimira Žirinovského, se zase tváří, že vše je nesmysl a že všichni dobře vědí, že spolky v "lidové frontě" jsou všechno možné, jen ne nezávislé organizace se skutečnými osobnostmi a novými nápady. Žirinovskij dokonce označil Putinův tah za "známku slabosti", potvrzující, že sama vládnoucí strana není s to získat 70 procent hlasů, které si přeje v prosincových volbách obdržet, aby dál mohla vládnout sama bez koalic.
Komentátoři si premiérův postup vykládají jako známku, že nehybnost na ruské politické scéně se nezmění ani po nadcházejících volbách, podobně jako nevedlo k hlubším změnám vystřídání Putina Medveděvem. Putin, jestli mu nové plány opravdu klapnou, podle listu The Moscow Times zůstane "tvůrcem králů" tak dlouho, jak jen to bude možné. Hospodářský list Vedomosti sice za množením byrokratických struktur vidí populární ruský zvyk, ale v daném případě "znamená i nevyměnitelnost mocenských elit". Nadstavba lidové fronty nad vládnoucí stranou ve skutečnosti udrží stranu u moci, tak jako "nadstavba Medveděva nad Putinem v roce 2008 znamenala zachování Putina".
