Tvůrci jednoho Betléma na Ukrajině to chtěli nandat ruskému prezidentovi - a udělali z něho krále Heroda. Ten podle bible nařídil vyvraždění novorozenců. Vladimir Vladimirovič je v nové roli k vidění v živém betlému ve Lvově na západě Ukrajiny, považovaném za baštu ukrajinského nacionalismu, píše agentura AFP a po ní informaci s gustem přebírají média na celém světě.
Ukrajinští tvůrci biblické scénky ale cílí trochu vedle a dokazují, že nejsou úplně nejsilnější ve znalosti historie a že sebou nechají vláčet různými mýty. Patří k nim i Herodův obraz coby zlotřilce, lidského monstra.
Jak už to bývá, svět je vždy složitější, což platí také v případě slavného krále Judeje (snad 73 př. n. l. až 4 př. n. l.). A nenáviděného Heroda lze považovat i za skvělého vládce s řadou vynikajících rysů.
Díky ČTK už informace o Putinovi masakrujícím novorozeňata jede i na serverech českých. Zveřejňujeme ji tedy i na webu TYDEN.CZ, ale dodáme k ní alespoň několik vět, postřehů. Jak dějiny, tak sám Herodes si to zaslouží. Prostě není Herodes jako Herodes.
Nejprve zpráva ČTK (AFP): Herec s Putinovou maskou a královskou korunou na hlavě se stal ústřední postavou živého betléma v centru města. Během představení se "král Putin" snaží ukrást Panence Marii Ježíška, ale dva mladí herci, ztělesňující ukrajinské vojáky, mu v tom zabrání.
Betlém u příležitosti pravoslavných Vánoc zřídila místní skupina Fest, které ve Lvovu patří několik restaurací.
"Putin ztělesňuje neštěstí, které postihlo naši zemi," řekla mluvčí skupiny v narážce na konflikt s proruskými separatisty na východě země, který si od dubna vyžádal přes 4700 mrtvých. "Vinou tohoto muže dále umírají naši vojáci. Proto jsou tu naši bojovníci, kteří chrání jesličky," vysvětlila.
Scéna, ve které mají svou roli také ovce a oslík, přilákala stovky lidí, včetně mnoha turistů, kteří ve Lvově tradičně slaví pravoslavné Vánoce, připadající podle starého, juliánského kalendáře na 7. ledna. Mnozí diváci nápad zjevně oceňovali a fotografovali se před betlémem.
Naopak v povstalecké baště Doněcku pravoslavná církev, podřízená moskevskému patriarchátu, zrušila noční bohoslužby kvůli zákazu vycházení, který vyhlásily povstalecké úřady.
Jak už uvedeno, s Herodem je to trošku složitější, byť do kolektivního vědomí vstoupil hlavně jako nenáviděný brutální panovník, který šel po krku Ježíškovi. A když zemřel, jeho špatná pověst se ještě zmnohonásobila.
Většina světa však jaksi nechce vzít na vědomí, že díky práci historiků a archeologů se za uplynulých sto let pohled na Heroda Velikého (známý i jako Herodes I. Ukrutný) výrazně změnil. A že odborníci začali jeho postavu nově hodnotit - zlý Herodes zažívá rehabilitaci.
Ano, u tohoto vládce lze konstatovat i jistou dávku šílenství a krutosti. To druhé ovšem nebylo v daném historickém kontextu ničím výjimečným.
Šílenství a genialitu najdeme u judského panovníka těsně vedle sebe, říká například německý historik starověku Ernst Balrutsch.
Vědec z Berlína považuje Heroda za jednu z nejvíce fascinujících osobností antiky. Mimo jiné proto, že v oblasti, které vládl, zavládl po téměř jednu celou generaci klid. A vedl ji k rozkvětu. Římané, s nimiž se spojil proti Parthům, jeho schopnosti a kvality velmi oceňovali. Judea se sice musela vzdát své náboženské autonomie, ale Herodes se snažil zachovat ji, jak dalece to jen šlo.
A pokud jde o vraždění dětí, které s Herodem spojuje pod vlivem bible a tradice snad každý, kdo o tomto panovníkovi slyšel byť jen pár vět, většina historiků se shoduje v tom, že tak, jak se traduje, to nebylo. Jde zčásti o mýty.
Navíc, Herodes má až neprůstřelné alibi. Vraždění neviňátek včetně likvidace Ježíška nemohl nařídit, protože když se spasitel narodil, Herodes už čtyři roky nežil. Háček v tom ale přesto je, protože na rozdíl od data královy smrti není rok narození Ježíše historicky jistý.
Nezpochybnitelný je Herodův věhlas coby stavitele. Vedle přestavby Jeruzalémského chrámu postavil mimo jiné i tehdy největší přístav ve Středozemním moři jménem Caesarea, který byl v antice považován za zázrak stavitelského umění.
V Izraelském muzeu v Jeruzalémě uspořádali nedávno velkou výstavu s názvem Poslední cesta krále Heroda, která "nenáviděného" vládce představila z jiného úhlu. Především jako nadaného stavitele, ale též jako úspěšného stratéga a moudrého státníka.
Je zřejmé, že židovské vnímání Heroda zůstane v lidských myslích "zažráno" ještě dlouho, možná navždy. Tato glosa si nečiní nárok ani na obsáhlejší historický výklad, ani není oslavou Putina, jak jistě někteří čtenáři autorovi vmetou do obličeje.
Ruský prezident spolehlivě vzbuzuje emoce.
Článek chce jen na aktuálním srovnání krále Judeje s pánem Kremlu upozornit, že je dobré si vždy uvědomit, že většina věcí v historii byla trochu jinak, nejednou úplně jinak, než se obecně traduje. A to platí také u Heroda.
