Spíše skepticky hledí ruské noviny na plány premiéra Vladimira Putina vybudovat Euroasijskou unii coby protiváhu Evropské unie. Komentátoři poukazují na rozpory mezi postsovětskými republikami, ostatně ani celní unie s Ruskem a Kazachstánem nepomohla Bělorusku v krizi.
Deníky však připouštějí, že Putin může zabodovat u voličů a že tyto plány mohou i ovlivnit ruskou politiku, až se jako prezident vrátí do Kremlu.
"Putin se nevyslovil na toto téma poprvé, ale poprvé tak učinil v roli premiéra kandidujícího na prezidenta," upozornil hospodářský list Vedomosti. Premiérův článek v deníku Izvestija o integračních perspektivách od Atlantiku po Pacifik tak považuje za odpověď všem, co si kladou otázku, co bude v Kremlu dělat.
Ale namísto odpovědi na otázku, zda se znovu pustí do "utahování šroubů", dal v prvním programovém vystoupení najevo, že neuvažuje v mantinelech jedné země, nýbrž má ambice "euroasijského vůdce"; vládnout 142 milionům Rusům se už naučil, teď vytváří trh se 165 miliony spotřebiteli.
"Nepochopitelné je jen jedno: koho vlastně Putin přemlouvá? Jestli voliče, tak to nestojí za námahu - 60 procent je vždy pro. Jestli Brusel, tak tam diplomaticky vyčkají, než Euroasijský svaz stvoří. Jestli Ukrajinu, kterou ani nezmínil, tak tu nezlákala ani sleva na plyn. A Kyrgyzstán se nabízí sám, tak k čemu je zapotřebí?"
Možná však Putin jen předvedl mladistvou sílu jako při jízdách s motorkáři a současně se poprvé pokusil vysvětlit, proč se vlastně vrací, tak jako se prezident Dmitrij Medveděv snažil hned na třech televizních kanálech objasnit, proč odchází. "Je třeba přiznat: ani v jednom případě to nedopadlo moc přesvědčivě," uzavřely Vedomosti.
"Předchozí integrační pokusy Ruska nebyly příliš efektivní," upozornil Kommersant. Moskva a Minsk se už druhé desetiletí snaží vytvořit společné orgány a měnu, ale za tu doby stačily svést už čtyři obchodní války: dvě plynové, jednu ropnou a jednu mléčnou.
Euroasijská unie by také potřebovala k úspěchu Ukrajinu, ale Kyjev dosud dává přednost zóně volného obchodu s Evropskou unií. Putin své nápady ani nekonzultoval s běloruským a kazašským vedením, ačkoliv Astana si nepřeje vidět v celní unii Kyrgyzstán.
Případné naplnění Putinovy myšlenky konkrétními projekty podle deníku vypadá "mimořádně bídně": uskupení typu postsovětského Společenství nezávislých států či svazového soustátí s Běloruskem jsou buď blízko k deklarovaným cílům, nebo narážejí na politické překážky.
Euroasijská unie by sice mohla být přitažlivou z hlediska ruských státních investic - kupříkladu Bělorusko by mohlo těžit z dopravních koridorů mezi Ruskem a EU -, ale praxe let 1991-2011 svědčí o ruském odhodlání investovat především do sebe.
Hlavní výhodou se tak jeví možnost středoasijských režimů využít ruský vojenský potenciál k potlačení hrozeb vnitřní nestability a opakování "arabského jara" v době oslabení EU a USA.
Za hlavní smysl Putinova článku Kommersant pokládá snahu oslovit voliče. Ale v případě, že nejde jen o předvolební plány, ale o dlouhodobou strategii, mohla by vést až k vážným vnitropolitickým změnám: "Faktický odchod prezidenta do mezinárodní politiky totiž předpokládá zvýšení vlivu premiéra a to by mohla být šance pro Dmitrije Medveděva, kterému už Putin slíbil funkci šéfa vlády."
