Vyhnání Američanů
Ruská armáda dobývá Arktidu. Vlajka na Wrangelově ostrově

Ruská Tichomořská flotila poprvé zřídila vojenskou základnu v Arktidě nedaleko amerického státu Aljaška. Posádka vojenské výzkumné lodi Maršál Gelovani vztyčila letos 20. srpna vlajku flotily na Wrangelově ostrově ležícím na rozhraní Čukotského a Východosibiřského moře (snímky akce zatím námořnictvo nezveřejnilo).  Na tomto arktickém ostrově tak vznikl první opěrný bod Tichomořské flotily, uvedl mluvčí námořnictva Roman Martov.

Šlo o symbolický akt přesně 90 let poté, co k Wrangelovu ostrovu dorazil dělový člun Rudý říjen (předtím ledoborec Nadjožnyj z Vladivostoku) a vztyčil na něm vlajku Sovětského svazu. Ruští vojáci z ostrova tehdy deportovali, fakticky vyhnali skupinku amerických osadníků.

Rudému říjnu tehdy velel hydrolog Boris Davydov, který měl současně funkci náčelníka oddělení pro zajištění bezpečnosti lodního provozu na Dálném východě.   

Také nyní velel výzkumné lodi hydrolog - kapitán třetího stupně Jevgenij Onufrijev. Začátkem srpna ruské námořnictvo na svém webu informovalo, že plavidlo Maršál Gelovani směřuje k Wrangelovu ostrovu, kde ho čeká oceánografický výzkum včetně výzkumu reliéfu dna v oblasti. O založení základny nepadlo ani slovo.

Svou rostoucí vojenskou přítomností v Arktidě chce Moskva podtrhnout ruské nároky na drahé kovy, ropu či plyn, které se tam nacházejí. Experti v tom spatřují i zvyšující se potenciál hrozby vůči dalším státům hraničícím s Arktidou. 

Třeba podle Geologické služby USA se v regionu za polárním kruhem nachází kolem 30 procent zatím neobjevených světových zásob plynu a 13 procent ropy. Tyto energetické zdroje jsou pro Rusy životně důležité, pokud si chtějí dlouhodobě udržet hospodářský rozvoj.

Ostrov dlouhý 125 kilometrů je pojmenován podle ruského polárního výzkumníka a mořeplavce Ferdinanda von Wrangela (1797 až 1870), který na základě domorodých informací polohu tohoto ostrova předpověděl a po němž byl ostrov pojmenován.

Západní encyklopedie obvykle uvádějí, že ostrov objevil v letech 1846 až 1850 anglický mořeplavec Henry Kellet. V ruských historických pramenech lze však nalézt zprávu, kterou o něm už v 18. století napsal jistý ruský kozák S. Andrejev. Domorodci prý ostrov nazývali Tikegen. Žili na něm lidé, kterým Čukčové říkali Krjachajové. Kozáci se výraznou mírou, zčásti ve službách carů, podíleli na dobývání Sibiře.

Úplně první vlajku carského Ruska vztyčila na Wrangelově ostrově v září 1911 posádka ledoborce Vajgač, která zkoumala Severní ledový oceán. O deset let později se ostrov snažila přičlenit ke svému teritoriu Velká Británie a roku 1923 se o totéž pokusily Spojené státy.

Američané tam dokonce poslali skupinku čtrnácti osadníků, Inuitů, pod vedením jistého Charlese Wellse. Měli se tam usídlit a založit zárodek rybářského průmyslu. Osadníci se rychle rozrostli o dalšího člena, chlapce, jenž se tam narodil.

Představitelé Sovětského svazu se snažili vyřešit problém diplomaticky, ale to nevyšlo. Už příští rok tak osadníky z ostrova deportovali Rusové ze zmíněného dělového člunu Rudý říjen. Další osud kolonistů nebyl veselý, vláda USA je nechala na holičkách.  

Wells zemřel ve Vladivostoku na pneumonii a zápal plic zabil také nejmladšího, dvouletého exkolonistu. Zbytek Inuitů byl deportován do Číny, ale její vláda je odmítla přijmout poté, co tamní americký konzul řekl, že zřejmě nejsou občany USA. Navíc Spojené státy prohlásily, že na jejich návrat nemají peníze. Potřebných 1600 dolarů nasbíral až americký Červený kříž. Poté se konečně mohli vrátit do svých původních domovů v Noumě na Aljašce.

Od roku 1924 považoval Sovětský svaz ostrov zvaný Wrangelův za své území.

Hlavně od doby, kdy začaly tát ledovce, zbrojí sousední země k soupeření o přírodní bohatství Arktidy. Nejrůznější odhady nerostného bohatství, jež se tam ukrývá, dává křídla fantazii těch, kdo ho chtějí získat.

"Tento perspektivně bohatý region chrání Rusko stále aktivněji, aby zajistilo národní bezpečnost a hájilo vlastní zájmy," prohlásil prezident Vladimír Putin na sklonku roku 2013 při setkání s nejvyšším velením vojska.

Šéf Kremlu dodal, že roku 2013 se začalo s obnovou sedmi letišť v Arktidě, která se hlavně z finančních důvodů po rozpadu Sovětského svazu zrušila a od té doby nepoužívala. Letos se podle Putina uzavřou dohody na výstavbu dvou dalších arktických letišť.

Nedávno ruští výsadkáři symbolicky seskočili u severního pólu.

Putin poděkoval těm, kdo se zatím podílejí na obnově vojenské základny na Novosibiřských ostrovech, jež leží mezi Mořem Laptěvů a Východosibiřským mořem. Vojáci s rudou hvězdou ji opustili roku 1993.

Tento poloostrov má klíčovou polohu při kontrole Arktidy, zdůraznil Putin. Jeho výroky následovaly krátce poté, co Kanada oznámila, že uskuteční vlastní kartografické měření mořského dna Arktidy, aby zpochybnila nároky Ruska na lví podíl v této oblasti.

Loni na Novosibiřské ostrovy dorazila flotila deseti válečných lodí v čele s chloubou Severní flotily, raketovým křižníkem na jaderný pohon Petrem Velikým. Cestu jim razily tři ledoborce. Vojáci na místě, kde vládnou mrazy až minus 50 stupňů Celsia, vybudovali provizorní tábor.

Vyslání ruských jednotek do polárních oblastí cílí na odvrácení možných budoucích nebezpečí souvisejících s územními spory.

Většina předpokládaných zásob plynu v arktických oblastech leží na ruském území. Západní koncerny proto klepou na brány Kremlu, aby se mohl účastnit jejich hledání a průzkumu.

Letos v červenci třeba zahájila provoz jedna z největších těžebních plošin na světě v Ochotském moři poblíž poloostrova Sachalin (subarktická oblast).

Plošina se jmenuje Berkut a společně ji budou provozovat největší ruský těžař Rosněft (podíl 20 procent) a americký ropný obr ExxonMobil (30 procent). Na projektu se dále podílejí japonská firma SODECO (30 procent akcií) a indický podnik ONGC Videsh Ltd. (20 procent).