Vítězství Majdanu, sesazení Viktora Janukovyče a útěk vysoce postavených činitelů do ciziny vytvořily na Ukrajině novou politickou realitu. Je důležité pochopit roli Ruska v těchto událostech a navázat vztahy s novou ukrajinskou vládou, napsal dnes ruský liberální list Vedomosti ke změně u kormidla moci v Kyjevě.
Moskva se v posledních letech pokoušela v prostoru bývalého Sovětského svazu o projekt opětovné integrace. V Kyjevě i dalších hlavních městech postsovětských republik ruští političtí manažeři podporovali přívržence těsného spojení s bývalou metropolí (anebo ty, kteří se takovými zdáli být).
Ale to vše se už vyzkoušelo v roce 2004: Rusko přímo podporovalo jednu stranu konfliktu, aniž by udržovalo kontakty s jejími oponenty.
Janukovyčovi stoupenci, řídící se radami z Moskvy, se snažili tvrdě převálcovat soupeře a současně vytvářet alternativní mocenské struktury v podobě "frontů", například Ukrajinský front.
Mechanismus finanční pomoci Janukovyčovi se zapojil ještě masivněji než v roce 2004, což Kyjevu umožnilo získat prostředky na úhradu sociálních závazků i na přípravu silových akcí, jak předpokládají ukrajinští experti. Agresivní propaganda státních televizí vytvářela nový obraz nepřátel Ruska, působících v žoldu Západu.
Ale v zemi, kde přetrvala politická konkurence, se ruské politické technologie ukázaly neúčinné. Vedly k tomu, že na východě Ukrajiny zmizeli výrazní vůdci a společenské struktury, které by byly schopny se samy organizovat i bez úřední a materiální pomoci.
Moskva nejspíše chápe, že porážka Janukovyče a jeho okolí je v mnohém následek ruských kiksů. Otázka zní, jaké závěry si vyvodí Kreml a ruská veřejnost.
Je třeba jasně říci, že pokusy hrát kartou rozporů mezi ukrajinskými regiony či snahy vzít pod ruský protektorát východní oblasti a Krym by negativně poznamenaly mezinárodní vztahy a ekonomicky by nebyly efektivní.
Regionální elita ukrajinského jihu a východu se obává pohlcení ruskými oligarchy stejně jako Majdanu a příjezdu jeho komisařů. Předáci ruskojazyčných regionů se už snaží sladit vztahy s novým ukrajinským režimem.
Pokud se ten nepokusí dorazit odpůrce útokem kavalérie, obě strany si najdou způsob soužití.
Navázat vztahy s Kyjevem nebude jednoduché kvůli nahromadění nedůvěry na obou stranách. Ale udělat se to bude muset.
Nejspíše nastal čas zřeknout se jasné podpory jednoho z budoucích kandidátů na prezidenta i projektu federalizace země, nepřijatelného pro ukrajinskou elitu.
Záhodno však bude pokračovat v dlouhodobých hospodářských projektech (například stavby mostu na Krym).
Důležitým tématem v jednáních se může stát i postavení ruštiny a ruskojazyčného obyvatelstva na Ukrajině. Moskva může a musí trvat na tom, aby Kyjev dodržoval evropskou chartu regionálních jazyků a práva krajanů.
